1015
EN CZ
ZÁBAVA - recenze, články
Recenze / článek k akci: 19. 01. 2009 19:30 - THE STRANGLERS - Palác Akropolis
The Stranglers předvedli punk s lidskou tváří
Britští punkeři The Stranglers se potřetí vrátili do Prahy...

Britští punkeři The Stranglers se potřetí vrátili do Prahy, aby předvedli učebnicové provedení oldschoolového punku ve spojení s klávesovou psychedelií. Jejich tvorba přilákala do Paláce Akropolis mnoho lidí, kteří chtěli spatřit legendu na vlastní oči. Jen punkeři chyběli...

Ještě pár hodin před koncertem lákala četná rádia své posluchače na koncert, kde uvidí v akci sedmdesátiletého bubeníka Jeta Blacka. Pokud se na tuto udičku nějaká rybka chytla, tak se teď nejspíš dobývá se sekerou do redakce onoho rádia a vyžaduje vrácení vstupného, protože starý pán za bicí soupravou neseděl. Vzhledem k věku a figuře již nezvládá plný koncertní zápřah turné a občas ho musí nahradit jeho bubenický technik Ian Barnard. Černého Petra si tentokráte vytáhlo i pražské publikum. Publiku to však ani trochu nevadilo, nebo to nedávalo najevo. Mladá krev v rytmické sekci hnala celý koncert kupředu a nebylo okamžiku, kdy by došlo k nějakému rytmickému kopanci či jiné nepřístojnosti. I baskytarista JJ Burnel předváděl celý koncert podivné tanečky a s nepřítomným výrazem ve tváři si užíval hraní. Ale kde to skutečně vřelo? Na druhé straně pódia, kterou okupoval klávesový mág Dave Greenfield a zpívající kytarista Baz Warne, který vypadal spíše jako rabiát z Oi! kapely než jako zpěvák The Stranglers. Tito dva pánové si koncert neskutečně užívali a bavili publikum svými kousky. Výborná byla scéna, kdy Dave dopil svoje pivo a hodil po kytaristovi prázdný kelímek. Ten neváhal ani chvilku a elegantní hlavičkou zavěsil přímo bubeníkovi do klína.

Celé turné má obrovskou výhodu v tom, že není svázáno řadovou deskou, což kapele dovolilo hrát průřez tvorbou. Bylo poměrně jasné, že akcent bude kladen hlavně na tvorbu z dob největší slávy, tedy z konce sedmdesátých let. A nebylo tomu jinak. Publikum, složené hlavně z ročníků, které právě v těchto dobách byli v pubertálním věku, si užívalo hity jako "Nice 'N' Sleazy", "5 Minutes" nebo "Peaches". Člověk se neubránil úsměvu, když spatřil rodinku, kde otec oprášil starý křivák a rebelské tričko z mládí, vzal ženu a děti na koncert a ti ho museli dvě hodiny pozorovat, kterak křepčí jako pominutý. A takových tam bylo víc než dost. Ve svých dvaceti letech jsem byl v publiku jeden z nejmladších, ale i to pomáhalo přátelské atmosféře. Když jsme kapele mocně hrozili při "Stange Little Girl", tak mě jeden starší rocker omylem udeřil lahví do ruky a ihned se začal omlouvat. To jsem opravdu na koncertu ještě nezažil a byl jsem rád, že slušní lidé nevymřeli a dokonce chodí na punkové koncerty. Na rozdíl od punkerů, které jsem mohl spočítat na prstech jedné ruky špatného truhláře. A to jedněmi z nich byli Petr Hošek z Plexisu a Jan Haubert z Visacího zámku. Mladá krev, která se tak vehementně ohání renesancí old school punku, prostě nebyla. Frontman Baz byl jediným členem, který občas komunikoval s publikem a řádně si stěžoval na pražskou zimu. Poté fanoušky lákal na pivo a ve finále dokonce nabízel místo v autobusu kapely. Nejsilnější momenty celého setu přišly ve chvíli, kdy zazněla staré pecka "Always The Sun", kterou fanoušci doprovodili mocným sborem v refrénu. Schválně jsem se díval na zvukaře, abych zjistil, jak tomu je, protože jedna nejmenovaná česká kapela měla nedávno takovéto sbory nahrané ve studiu a zvukař je ve vhodném okamžiku pouštěl. To se tady nestalo ani náhodou a já se v atmosféře koncertu zmítal někde mezi extází a myšlenkami na Depeche Mode, kteří se u Stranglers (MySpace.com) museli inspirovat. V "Golden Brown" jsem si dokonce vystřihl emo vložku, kdy jsem se přistihl, že zpívám český text a po tváři mi stéká slza. Vzpomínka na Františka Sahulu byla asi silnější než já, vždyť jeho "Zlatohnědá" mě k anglické legendě přivedla.

Po zhruba devadesáti minutách se kapela rozloučila. Fanoušci však měli jiný názor, takže přišel na řadu přídavek a další odchod. Všem přítomným probleskla hlavou jasná myšlenka a začali skandovat: "No More Heroes". Kapela chvíli publikum ještě žhavila a pak přišla a fenomenálním způsobem odpálila svůj největší hit. Publikum skákalo, křepčilo, zpívalo refrén a pak přišel konec. Nikdo už víc nechtěl, nebylo co. Nikdo nechtěl žádné další hrdiny. Těmi se stali The Stranglers a já v klidu odešel do noční Prahy, abych si kapelu znovu pustil v přehrávači. Tohle byl jeden z nejsilnějších koncertních zážitků v mém životě. Tleskám, tleskám. Fotogalerii z koncertu najdete na zde.

autor: Petr Bláha, Musicserver.cz
1015