1015
EN CZ
HISTORIE - akce A – Z - PODROBNÉ INFORMACE
vše  A  B  C  D  E  F  G  H  I  J  K  L  M  N  O  P  R  S  T  V  W  Y  Z  
LIVE FROM BUENA VISTA
web headlinera

  • velká dvorana Veletržního paláce
  • 28. 01. 2001 - začátek 20:00

    Vstupné: 595,-Kč
  • LIVE FROM BUENA VISTA - Klik pro originální velikost
    Recenze / článek k akci
    Kubánští muzikanti se dnes večer představili v Praze

    Setkání s autentickou kubánskou hudbou umožnil dnes večer v pražském Veletržním paláci koncertní program nazvaný Live From Buena Vista, který agentura Agentura 10:15 zajistila z Německa. Podle šéfa agentury Jaroslava Stanka v něm účinkuje i pět muzikantů z celovečerního dokumentu režiséra Wima Wenderse nazvaného Buena Vista Social Club.
    %%"Pražský koncert je součástí turné, na němž tito soneros, kombinující latinskoamerickou hudbu s americkým jazzem, i další hudebníci ze souboru Afro Cuban All Stars hrají se skupinou Tradicional Habana, vedenou Luisem Frankem," řekl Stanko ČTK. Nezastírá, že k propagaci večera přispěl jak Wendersův snímek, který od května vidělo v českých kinech necelých 17.000 diváků, tak i soundtrack.
    %%Kvůli velkému zájmu o vstupenky musel být totiž koncert začátkem měsíce přesunut z Národního domu na Smíchově do dvorany Veletržního paláce.
    %%"Dělám muziku a nikoli politiku," odpověděl Stanko ČTK na dotaz, zda přípravy nezkomplikoval incident se zadržením Ivana Pilipa a Jana Bubeníka na Kubě.
    %%Účastníci večera vstřícně přijali nefalšovanou kubánskou hudbu – salsu. Vřele reagovali na výkony muzikantů, kteří jim svým uměním zprostředkovali jinou stránku Kuby, než jak ji na základě zpráv o Castrovu režimu a justici znají z médií. Zazněly i písničky z Wendersova filmu a další kubánské melodie. K atmosféře koncertu, kterého se zúčastnilo na 3000 stojících a do rytmu se pohupujících návštěvníků, přispěla kromě svižných melodií a vůně kubánských doutníků i možnost koupit si typické koktejly. A tak mojito s kubánským rumem, třtinovým cukrem a lístky máty, daiquiri a cuba libre tekly proudem.
    %%Počátky souboru Buena Vista Social Club se datují rokem 1996, kdy americký kytarista Ry Cooder našel partu muzikantů z kdysi proslulého havanského hudebního klubu uzavřeného po nástupu Fidela Castra. Natočil s nimi album, jehož ohlas byl nečekaný. O dva roky později Cooder přizval ke spolupráci Wenderse, který v Havaně i na koncertech v Amsterodamu a New Yorku natočil dokument.
    %%Podle informací z tisku se mají v Česku na jaře objevit skutečné hvězdy Wendersova filmu i autoři soundtracku. Distribuční společnost Artcam Wendersův snímek v českých kinech stále hraje.

    autor: Jiří Borovička, ČTK (CeskeNoviny) 28. ledna 2001
    Kubánci roztančili Prahu
    V současnosti zřejmě nejpopulárnější tvář Kuby – vyslance afrokubánské muziky známé z legendárního Wendersova dokumentu Buena Vista Social Club – zažil v neděli zcela vyprodaný sál pražského Veletržního paláce.

    Kubánští "soneros" – 16 muzikantů z programu Live from Buena Vista – spojují ve svém složení několik "staříků" z filmu (nevadilo ani, že jich bylo pouze pět), a zástupce mladší generace, kteří tvoří základ doprovázejícího orchestru Tradicional Habana.
    %%Nabitý sál nepříliš vhodně voleného místa (pouze pro stojící publikum, které až na první řady příliš nevidělo na pódium) úplně omámilo neselhávající kouzlo sonu, guajiry a danzónu a jiných rytmů z proslulých tančíren Havany, a tak daly možnost zcela mezinárodnímu složení posluchačů prožít atmosféru kubánského karnevalu.
    %%Hned po několika úvodních písních dvouapůlhodinové show (se dvěma přídavky) se sál roztančil a karnevalová atmosféra trvala až do konce. Během programu se střídaly plochy vyhrazené kapele vedené Luisem Frankem a jednotlivým sólistům – prim kromě nejstaršího zpěváka Pio Leyvy patřil především jeho mladšímu kolegovi Alberto Fernandezovi a jediné dámě Doně Tereze – s "uklidňujícími" pasážemi jazzového pianisty Rubalcaba Gonzalese, jehož směs od Gershwina až po Rachmaninova vždy na chvíli ochladila rozvášněné publikum.
    %%Pražské publikum si tak na vlastní oči (a tančící těla!) mohlo vychutnat a prožít ono "el cubanismo" – svérázný styl života, který tvoří součást kubánské reality a jehož důležitou součástí jsou právě muzika a tanec. Nakonec hudba a tanec byly vždy nejlepšími vyslanci a je dobře, že to pochopila i castrovská Kuba – k vlastnímu prospěchu a prospěchu dalších tisíců lidí ve světě.

    autor: Vladimír Říha, Právo 30. ledna 2001
    Na Kubě se stále tančí a zpívá
    Mediální bojkot provázející vystoupení kubánské kapely nevadil třem tisícovkám lidí, kteří vzali v neděli večer útokem Veletržní palác v Praze.

    "Falešná Buena Vista" neboli skupina složená ze členů různých kubánských souborů, mimo jiné i z toho, jejž proslavil Wendersův film, v mžiku zahřála monstrózní halu na teplotu Karibiku. Soneros de Verdad (tak se doopravdy jmenují ti, na které Pražané, cizinci i krajané přišli) zařadili do programu největší hity svého úspěšného vzoru, v klavírních sólech – směsi popu, swingu a klasiky – zas došlo i na Gershwina a dokonce Griega.
    %%Přišli jsme za atmosférou
    %%Úvodní píseň alba Buena Vista Social Club Chan Chan zahájila dvouhodinovou show podpořenou světelnými efekty. Dramaturgie důsledně střídala sóla s ansámblem, vláčně svůdné melodie s živými. V roztančeném hledišti si někteří vylepšovali náladu doušky marihuany či kubánských doutníků, jiným stačily výtečné tropické koktaily míchané ve stánku. Zvukaři tentokrát odvedli dobrou práci. I vně sálu bylo dobře slyšet, síla zvuku byla přizpůsobena rozměrům.
    %%Obavy z toho, že by se akce z důvodu napjatých vztahů mezi Prahou a Havanou zvrhla v masový protest, se nenaplnily. Mírumilovné návštěvníky evidentně zajímala jen hudba. A ta kubánská dovede vyhnat všední problémy z hlavy.

    autor: Petr Strakoň, Lidové noviny 30. ledna 2001
    Cimrman From Buena Vista

    Nedělní koncert Live From Buena Vista v pražském Veletržním paláci byl ze všeho nejvíc muzikálem – jenom jej tak nikdo neoznačil. Tohle představení zinscenoval kubánský soubor Soneros de Verdad podle desky a dokumentárního filmu Buena Vista Social Club, které oslavují afrokubánskou hudební tradici. Zvlášť inspirativní byl úspěšný film, črtající osudy hlavních postav: doutníky a rumem provoněných kubánských staříků Compaye Segunda, Rubéna Gonzáleze či Ibrahima Ferrera. Jejich role si rozebrali jednotliví členové souboru Soneros de Verdad. Zpočátku to skutečně vypadalo jako na představení Buena Vista Social Club. Scénu zdobil žánrový obraz z Kuby a konferenciér květnatě představil kapelu s dechovou a rytmickou sekcí. Každý hudebník či zpěvák měl s projektem Buena Vista Social Club cosi společného. Pokud přímo nenahrával s hvězdami, tak se s nimi alespoň znal. Ale zpět k hlavním rolím, dotaženým i co se týče fyzické přibližnosti. Osmdesátiletého zpěváka Ibrahima Ferrera představoval podobný stařík s typickou kšiltovkou na hlavě. Jen hlas neměl tak tenký, lyrický a vášnivý. "Hodně sešel od doby, kdy jsem ho viděla ve filmu," pletla se jedna posluchačka. Pianistu Rubéna Gonzáleze, bravurně střihajícího latinské rytmy do klasických hudebních témat, hrál další člen skupiny. Tak zručný jako Rubén ovšem nebyl a v předlouhém sólovém vystoupení doloval z kláves La Palomu či jiné evergreeny. Už to vypadalo, že nasadí hlavní ragtimový motiv z filmu Podraz. V této pasáži se muzikál žánrově proměnil v karibský silvestr, zpestřený pohotově nabízenými tropickými nápoji. Přišla také zpěvačka Omara Portuondo, respektive její představitelka, která hlasově zněla velmi dobře, a kytary se chopil mladší dvojník Compaye Segunda. Ansámbl se průměrně utkal s písněmi z alba Buena Vista Social Club, z nichž skladba Chan Chan představení odstartovala. Šťavnatější než únavné sólování hudebníků byly výstupy celé kapely, které zvaly k vlnivému tanci, a publikum se nenechalo dlouho pobízet. Jediný originální prvek z vlastních zdrojů, o který se mohl muzikál opřít, byl spolehlivý afrokubánský rytmický stroj. Těším se, až dvojníci skupiny Lucie – tedy Petr Čtvrtníček, Tomáš Hanák a spol. – zaplní sál Veletržního paláce. Jejich protějškům z kubánského Divadla Járy Cimrmana, respektive Soneros de Verdad, se to povedlo.


    autor: Vladimír Vlasák, MF Dnes 30. ledna 2001
    Buena Vista? Soneros de Verad!

    Otázek se před nedělním koncertem kapely Soneros de Verdad (pod krycím jménem Live from Buena Vista) vyrojila spousta. Zejména po sérii pátečních článků MF dnes (T. Poláčka, M. Spáčilové, P. Klusáka), které dosti ostře napadly pořadatele této akce (nařkly je ze záměrného a komerčně mířeného šíření polopravd) a zpochybnily očekávaný přínos vystupujících muzikantů.
    %%Mohli jsme se ptát, do jaké míry byly tyto výpady oprávněné, jak dalece pravdivé a hlavně co můžeme od druhé ligy kubánských šoumenů čekat. Bylo by chybou očekávat stejné výkony a stejné verze skladeb, které máme naposlouchané ze soundtracku, divák nemohl čekat zážitek srovnatelný s filmem.
    %%A) měl možnost se informovat na stránkách Agentura 10:15, které nikoho nepřesvědčovaly, že uvidí to, co v Buena Vista Social Clubu (BVSC).
    %%B) za "originály" by zcela jistě zaplatil nespočetněkrát víc.
    %%Otázek bylo mnoho a každému z přítomných poskytl nedělní zážitek odpověď. Mně ještě jedna zásadní a velká otázka přibyla. A to, jak bych byl spokojen s pojetím koncertu a výkonem opravdových BVSC. S muzikanty z filmu nemám jinou zkušenost a nejsem schopen posoudit, do jaké míry by se jejich koncert podobal tomu, co nám bylo předvedeno ve snímku. Zatím pevně věřím (a snad se o tom i přesvědčím, proslýchá se, že se u nás na konci jara možná zastaví) tomu, že jejich decentní přístup, lehkost ve hře, muzikantský nadhed a ohromná pohoda, kterou filmu nelze upřít, je to, co z těchto lidí bude vyzařovat i naživo, že jejich role v BVSC nebyla naaranžovanou realizací představ režiséra.
    Protože teprve pak budu moci s jistotou říci, že mé zklamání z nedělního koncertu bylo oprávněné.
    %%Ponechme stranou fakt, jestli by na koncert Soneros de Verdad přišlo tři tisíce diváků nebýt za jejich jménem dvě kouzelná zaklínací slovíčka (ve hře je i to, že jsou to pořád originální Kubánci a že to byla první kapela z karibské oblasti, která u nás – podle mých informací – vystoupila). Koncertní turné, které Soneros de Verdad právě zažívá, pořádá německá agentura, a to se – se vším respektem k tomuto národu – na celkovém výrazu zkrátka odrazí. Představme si karikaturu klasického německého diváka se všemi atributy, které jeho klasicky německému vkusu konvenují, uspořádejme pro něj koncert, který mu bude asociovat zážitek s dnes proslavenou hudbou exotické Kuby a zkusme se alespoň malinko opřít o jména muzikantů kolem BVSC, mohl by ještě přijít nějaký znalec...
    %%Ač to zní sebenepravděpodněji a sebeprimitivněji, jsem dnes již přesvědčen, že podobnou úvahou německá agentura prošla.
    Budu konkrétní. Myslíte, že by opravdoví muzikanti z BVSC potřebovali celou dobu koncertu zdůrazňovat, jak jsou skvělí a velcí (jen prvních 15 minut vystoupení na nás zběhlý estrádní moderátor /typ Jana Rosák/ špatnou angličtinou křičel jména a stručné životopisy učikujících, jména si samotní hudebníci opakovali snad po každém "prdu", který na nástroj předvedli /asi se ještě pořádně neznají?/)? Myslíte, že by Rubén Gonzáles potřeboval půlhodinové klavírní sólo k tomu, aby dokázal, jak na nástroj umí (anebo, že by jako jeho napodobitel Guillermo "Malásek" Gonzales sólo složil ze změti světových jazzových a klasických evergreenů typu "One Note Samba" a podobných)? Myslíte, že by zpěvačka Omara Portuondo (v Praze zastupovaná šoumenkou Teresou) potřebovala ke získání kontaktu s diváky a jejich důvěry zařazovat do svého výstupu soutěžní prvky (ta jedna, jak vehementně házela do publika něco mezi tykví a basketbalovým míčem a s velkým napětím chytala předmět zpět, musela být obzvláště náročná)? Pokud nechcete jednoznačnou odpověď, pak ji neočekávajte ode mne.
    %%Jistě, některá místa nebyla špatná. Ve změti estrádních výstupů a béčkových hudebních výkonů (o školáckých zvukových kiksech raděj pomlčím) sem tam problesklo pěkné sólo (Yanko Picaso na trubku, Carlos Gonzales na perkuse) a verze skladeb ze soundracku BVSC (napočítal jsem čtyři, samozřejmě nechyběla "Chan Chan" ani "El Cuarto de Tula") byly přehrané vcelku věrně. Možná, že německé publikum je spokojené (podle všeho navštěvuje koncerty Soneros de Verdad hojně), s jednoznačnými reakcemi diváků v Praze bych si až tak jistý nebyl, ti, kdo oceňují výše zmíněné vlastnosti u nás nejproslavenějšího kubánského reprezentanta z BVSC, museli být touto šou á la Ein Kessel Buntes přinejmenším zaraženi.

    autor: Hynek Just, MusicServer 30. ledna 2001
    1015