1015
EN CZ
HISTORIE - akce A – Z - PODROBNÉ INFORMACE
vše  A  B  C  D  E  F  G  H  I  J  K  L  M  N  O  P  R  S  T  V  W  Y  Z  
Patti Smith
web headlinera

  • Divadlo Archa, Praha
  • 05. 08. 2015 - začátek 20:00

    Vstupné: 1200,- Kč

    Předprodej
  • Ticketpro

    vstupenky zakoupíte také na GOOUT.cz, v pokladně divadla Archa a online na webu divadla. Neváhejte! Všechny předchozí koncerty Patti Smith byly beznadějně vyprodané.

    Patti Smith - Horses
    Umíte vést Koně?
    Na podzim roku 1975 Patti Smith svolala svou kapelu do Electric Lady Studios v New York City, aby zde nahrála svou debutovou desku Horses. Album vyšlo 10. listopadu stejného roku na labelu Arista Records a dodnes je považováno za vlivný hudební mezník, který ovlivňuje a inspiruje další a další generace hudebníků a umělců.
    V dnešní době – o čtyřicet let později - Smith vzdá čest dlouhověkosti a trvalému vlivu tohoto alba sérií speciálních koncertů, které se soustředí právě na něj.
    “Bude to opravdová, hrdá oslava” říká Patti o svém záměru představit na koncertě celé album Horses. Budou ji doprovázet dva členové původní kapely, Lenny Kaye a Jay Dee Daugherty, společně s hráčem na basovou kytaru a klávesy Tony Shanahanem, který je členem její kapely dvacet let.
    V Německu je naplánováno osm koncertů a speciální koncerty Horses Patti Smith představí i u nás, v Anglii, Itálii a Francii, stejně jako na výroční show ve svém rodném městě v Beacon Theater v New York City 10. a 11. listopadu. Pražský koncert se uskuteční v Divadle Archa 5. srpna.
    Album Horses bylo zamýšleno jako “tříakordový rock propojený se silou slova.” Performanční básnířka a výtvarnice Patti začala s improvizacemi své jedinečné směsi písní a halucinačních představ vystupovat dva roky před vznikem desky na pódiích kabaretů a malých klubů za doprovodu kytaristy Kaye a klavíristy Richarda Sohla. Ostřila si své písně během živého vystupování a nechala je působit na neustále se rozšiřující manhattanské undergroundové publikum. Než se jí podařilo získat sedmitýdenní domovské vystupování v tehdy téměř neznámém klubu CBGB v Bowery v zimě roku 1975, její skupina se rozrostla o kytaristu Ivana Krale a bubeníka Jay Dee Daughertyho. Tehdy upoutala pozornost prezidenta gramofirmy Arista Clive Davise, který s ní vzápětí podepsal smlouvu. Jako producent alba byl vybrán John Cale a deska vyšla 10. listopadu, na den výročí smrti básníka Arthura Rimbauda, jednoho z umělců, kteří měli na Patti největší vliv.
    Album uvádí hymnická deklarace osobní odpovědnosti - “Ježíš zemřel za něčí hříchy, ale ne za moje ” – zabalená do klasické skladby Vana Morrisona “Gloria.” Deska Horses představuje návrat k prvotním instinktům rocku - snažila se probudit ducha a příslib hudby v době, kdy se zdálo, že tento cit byl téměř zapomenut. Umělecký dosah alba se formoval ve skladbách s free strukturou “Birdland” a “Land”, kde se obsáhlé zvukové krajiny free jazzu, valivých rytmů a textového zaříkávání prolínají a vytvářejí zvukové obrazy, kde se může přihodit cokoliv. Strukturovanější skladby jako “Redondo Beach” “Free Money” “Kimberly” a “Break It Up” představovaly idealistický i romantický světonázor. V poslední skladbě alba “Elegie” se propletla minulost a budoucnost rocku v “moři možností”, jež se stalo současností. Hudba byla prodchnuta poezií v nekompromisním uměleckém hledání, které pomohlo položit základy toho, co je známo jako vření “punku”, i když se Smith a její kapela vždy snažila vyhnout kategorizacím.
    Ikonická fotografie Roberta Mapplethorpea na obalu alba s Patti a jejím sáčkem přes rameno skvěle zachycuje okamžik zrodu a Horses se opravdu stalo počátkem dlouhé hudební kariéry, která dnes rezonuje s ještě větší silou. Albu se dostalo během let mnoha uznání, včetně předních míst na mnoha Nej- seznamech a místa v National Recording Registry v Knihovně Kongresu. Po této desce následovalo devět dalších alb s původním materiálem, knihy poezie a memoárový bestseller Just Kids; světová turné a vystoupení, stejně jako uvedení do Rock and Roll Hall of Fame.





  • Patti Smith - Klik pro originální velikost
    Recenze / článek k akci
    Patti Smith: O konich, smrti a svobodě

    „Oh, she looks so good, oh, she looks so fine.“

    Remcalové se najdou všude, nicméně poslouchat chvíli před koncertem úvahy typu Divadlo Archa versus O2 Arena, proč je Archa tak malá, zda by větší prostor nebyl lepší a tak podobně, je o nervy. Popravdě - ono je vcelku jedno, kde Patti Smith vystoupí, ať hraje pro stovky, nebo tisíce, vždycky je brilantní. Jak bylo vidno z festivalových triček, fanoušci si minulý rok zajeli do Trutnova, stejně jako stačili během krátké chvíle vyprodat pražské divadlo. Navíc proč brblat nad místem, kde máte kapelu téměř na dosah ruky? Archa hostila ikonu punku poněkolikáté, střízlivost sálu kapele svědčí a je až s podivem, že ji aplaus při nástupu hudebníků nezboural.

    Patti Smith letos chystá desku se svými dětmi, v říjnu vydává novou knihu M Train, aktuální turné ale patří vzpomínkám a oslavě čtyřicátých narozenin jejího debutu Horses. Nahrávka měla původně vyjít 20. října 1975, na 121. narozeniny jejího gurua Arthura Rimbauda, vinyly se však nestihly vyrobit. Když jí majitel vydavatelství oznámil, že se to stihne až 10. listopadu, Patti to prý tenkrát pobavilo. Vyšlo to totiž na výročí básnikovy smrti.

    I s téměř sedmi křížky na krku působí Smith mladistvě. Vřele se usmívá, pozoruje svět kolem sebe a neuniknou jí ani detaily. Třeba když po úvodní Gloria obrátí pozornost k dítěti v publiku a řeší s obavou o jeho sluch, zda má špunty do uší. Jenže u té, která si během koncertu v Glastonbury přivede na pódium Dalajlámu, vlastně neudiví nic.

    Horses zní aktuálně, lví podíl na tom má zpěvaččin hlas, hluboký a sytý, beze stop stáří, energické pohyby. I flusance byly noblesní. V doprovodné kapele byli stále její dlouholetí spolupracovníci, kytarista Lenny Kaye a bubeník Jay Dee Daugherty, oba podílející se na zásadní nahrávce, neméně prošedivělý basák Tony Shanahan, působící v kapele od devadesátých let, a kytarista Jack Petruzzelli, střídající se Shanahanem za klávesami, kytarou, basou i u vokálů. Setlist nebyl nečekaný, první část večera patřila Horses, druhá směsi autorských písní i coveru Rock and Roll od Velvet Underground. Večer, ač v radostném duchu, vzdal skladbou Elegie hold zemřelým. K seznamu se jmény jako Joe Strummer, Johnny, Joey a Dee Dee Ramone, Todd Pollard Smith, Fred “Sonic” Smith, Robert Mapplethorpe přibyli také Lou Reed a Amy Winehouse.

    Smith vtipkovala, podělila se o zážitek z večeře, mluvila o svobodě bez tabletů a telefonů, Jima Morrisona přirovnávala k andělovi, publikum áchalo, dlouze tleskalo, z davu přilétl na scénu pugét, nad jejím začleněním žalmu 23 do Privilege by tleskal i Antonín Dvořák a možná by své biblické písně pojal jinak. Rádiovou hitovku Because the Night odzpívávalo publikum hlasitě s ní, až téměř na závěr vzala Patti Smith do ruky kytaru při Beneath the Southern Cross.

    Je jisté, že šnůra k Horses nevznikla v touze o navýšení konta. Sedmašedesátiletá umělkyně – vždyť napsat pouze hudebnice by bylo vzhledem k jejímu literárnímu i výtvarnému talentu nedostatečné – si koncert evidentně užívala, obzvláště při závěrečné My Generation s koncovým „happy birthday“, věnovaným synovi.

    „Don´t forget to use your voice!“

    autor: Anna Mašátová, www.fullmoonzine.cz
    1015