1015
EN CZ
HISTORIE - akce A – Z - PODROBNÉ INFORMACE
vše  A  B  C  D  E  F  G  H  I  J  K  L  M  N  O  P  R  S  T  V  W  Y  Z  
THE CHEMICAL BROTHERS
web headlinera

  • support band - JAMES HOLROYD
  • T-Mobile Arena
  • 10. 08. 2007 - začátek 20:00

    Mediální partneři
  • Evropa 2
  • Metro
  • poslouchej.net
  • Stream TV
  • MTV

    Vstupné: 770 Kč

    Předprodej
  • Ticketpro
  • Ticketportal

    Britští elektroničtí pionýři, držitelé cen Grammy, velké jméno taneční scény...
    The Chemical Brothers letos rozvíří letní atmosféru v Praze.

    Více informací najdete také na www.myspace.com/thechemicalbrothers.

    The Chemical Brothers – story
    Slavné britské elektronické duo The Chemical Brothers vystoupí 10. srpna v T-Mobile Areně v Praze – Holešovicích. Do Česka se vrátí po pěti letech s novým albem, nyní ovšem s větší produkcí a klasickým koncertním programem.

    Tom Rowlands a Ed Simons jsou označováni za pionýry elektronické hudby: Historie Chemical Brothers sahá až do roku 1991, kdy si oba pánové, okouzleni ranou house music, stoupli za gramofony v manchesterském klubu Naked Under Leather a vážně do toho šlápli pod jménem The Dust Brothers v roce 1993. Tehdy se pokusili o vlastní tvorbu. Prakticky na koleně stvořili singl Song To The Siren a poslali ho do světa na pěti stech nosičích. Singl se okamžitě stal jednou z nejoblíbenějších skladeb ostrovních DJs.
    „Byla to tehdy neobvyklá nahrávka, protože měla o 20 bpm (beatů za minutu) méně, než bylo u taneční hudby obvyklé, takže lidé zpozorněli a najednou tančili na pomalou skladbu se silným breakbeatem,“ vzpomíná Simmons.

    Pak provedli pár remixů a následující rok vydali EP 14th Century Sky. Vydali se s ním i do USA, ale tam se přišlo na to, že existují ještě další The Dust Brothers a těm originálním se nezdálo, že by jejich jméno měli používat nějací floutci ze starého světa. Rowlands se Simonsem se proto přejmenovali na The Chemical Brothers. Jejich první singl se jmenoval Leave Home.

    O kariéru, která jim zaručila milionové prodeje a svobodu v práci, se postaral hned albový debut Exit Planet Dust z roku 1995. Elektronika byla v Anglii na vrcholu a z Chemical Brothers se rázem stal jeden z nejobletovanějších a nejuznávanějších projektů své doby.

    Simons a Rowlands se dokázali napojit na vlnu rave a zpracovat ji do písňové formy; zároveň se nebáli jít napříč žánry. Proto si na následující CD Dig Your Own Hole v roce 1997 pozvali Noela Gallaghera z Oasis.

    Surrender (1999) už Chemical Brothers nahrávali jako hvězdy první velikosti. Singly Hey, Boy, Hey Girl, Out of Control nebo Let Forever Be stejně jako palcové titulky zvoucí na jejich vystoupení na festivalu v Glastonbury jejich statut jen potvrdily.

    Vysoko nasazenou laťku udrželo i další album Come With Us. Zatímco v klubech bodovala skladba It Began In Afrika, rádia si zamilovala hitovku Star Guitar nebo spolupráci s Richardem Ashcroftem The Test.

    V roce 2003 se Chemical Brothers rozhodli zrekapitulovat svou desetiletou producentskou činnost a vydali Best Of kompilaci The Singles 1993-2003.

    „Toto je milník pro naše nové album, není to retrospektivní záležitost, ale tečka na konci věty, nový odstavec, další deska," prohlásil Rowlands po jejím vydání.

    O dva roky později přišli s novinkou Push the Button. Chemical Brothers byli zpátky v plné síle. Z rozskotačeného tanečního parketu zařadili zpátečku a album je ovlivněné arabským světem i temnou dubovou muzikou.

    Rowlands a Simons pro tentokrát polkli jiné psychedelikum, než na které byli zvyklí – přitom se jim podle názvu alba podařilo zmáčknout tlačítko, které spouští originální pohled na taneční scénu.

    Už loni Chemical Brothers na svých stránkách oznámili, že pracují na novém, v pořadí šestém albu. Vydání alba We Are The Night je naplánováno na 18. června; turné se novým písním bude věnovat a Praha je uslyší stejně jako Řím, Londýn, Miláno, Amsterdam, Paříž, Mnichov nebo Vídeň.

    Poprvé se u nás představili v roce 2002 na tanečním festivalu Open Air Field u Proboštských jezer. Lístky na srpnový koncert jsou k mání za 770 korun v sítích Ticketpro a Ticketportal.


    Discography
    Albums

  • Exit Planet Dust (1995) '#9 UK
  • Dig Your Own Hole (1997) '#1 UK, #14 US
  • Surrender (1999) '#1 UK, #32 US
  • Come With Us (2002) '#1 UK, #32 US
  • Push the Button (2005) #1 UK, #59 US, #25 CAN
  • We Are the Night (2007)

    Compilations
  • 1996 Live at the Social Volume 1 #19 UK (In The Compilations Chart)
  • 1998 Brother's Gonna Work It Out #7 UK (In The Compilations Chart), #95 US
  • 2002 American
  • 2003 Singles 93-03 #9 UK
  • 2005 Live 05 (Download only)
  • 2005 The Remixes Volume 06

    Singles

    From Exit Planet Dust
  • 1995 Leave Home #17 UK
  • 1995 Life is Sweet #25 UK

    Non-album EP
  • 1996 Loops of Fury #13 UK
  • 1999 Terminal Tower

    From Dig Your Own Hole
  • 1996 Setting Sun #1 UK, #80 US (1997 release)
  • 1997 Block Rockin' Beats #1 UK
  • 1997 Elektrobank #17 UK
  • 1997 The Private Psychedelic Reel (chart ineligible EP)

    From Surrender
  • 1999 Hey Boy Hey Girl #3 UK
  • 1999 Let Forever Be #9 UK
  • 1999 Out of Control #21 UK
  • 2000 Music:Response (chart ineligible EP)

    From Come With Us
  • 2001 It Began in Afrika #8 UK
  • 2002 Star Guitar #8 UK
  • 2002 Come with Us/The Test #14 UK
  • 2002 Come with Us Japan Only EP
  • 2002 American EP

    From Singles 93-03
  • 2003 The Golden Path (with The Flaming Lips) #17 UK
  • 2003 Get Yourself High (chart ineligible EP)

    From Push the Button
  • 2005 Galvanize #3 UK
  • 2005 Believe #18 UK
  • 2005 The Boxer #41 UK

    From We Are The Night
  • 2007 Do It Again #25 UK, #9 Lithuania #13 Japan


    Videography:

    Setting Sun


    Block Rockin´ Beats


    Elektrobank


    Hey Boy Hey Girl


    Let Forever Be


    Out Of Control


    Star Guitar


    Come With Us


    The Golden Path


    Get Yourself High


    Galvanize


    Believe


    The Boxer


    The Test (feat. Richard Ashcroft)


    Do It Again

    i'll sing the pump electric (x 8)

    ("Do it again" always surrounding the voice)

    Oh my god what have I done?
    All I wanted was a little fun
    Got a brain like bubble gum

    Blowing up my cranium.

    Turn of my ro-botic brain.
    All my thoughts are all the same (all insane)

    Paint my face and bang my drum. Throw my bone up to the sun. Bang my drum and paint my face. Pump my cave to hyperspace.

  • THE CHEMICAL BROTHERS - Klik pro originální velikost
    Recenze / článek k akci
    The Chemical Brothers předvedli velkolepou show
    Podle očekávání byla pro fanoušky přichystána dech beroucí podívaná a strhující příval elektronické hudby.

    Britští The Chemical Brothers navštívili Prahu v rámci propagační tour k nové desce We Are The Night. Podle očekávání byla pro fanoušky přichystána dech beroucí podívaná a strhující příval elektronické hudby.

    Přestože kritika nové album přijala poměrně rezervovaně, příznivci dua Toma Rowlandse a Eda Simonse byli nadšení a album se rychle vyhouplo na první místa žebříčků prodejnosti. Obrovský úspěch The Chemical Brothers na festivalu v Glastonbury, kterým zahájili světové turné, byl důkazem, že jejich hudba nestárne a má stále lidem co říci.

    Sedmitisícové publikum v pražské T-Mobile Areně před vystoupením The Chemical Brothers bavil jejich tradiční warm-up DJ James Holroyd, který hrál příjemný dynamický tech-house. Návštěvníky koncertu také čekala zajímavá atrakce v podobě Oxybaru, kde se mohli nadýchat kyslíku či si koupit různé okysličené nápoje. Po necelých dvou hodinách hraní před netrpělivým a natěšeným publikem James Holroyd zmizel z pódia a zanedlouho se ozval povědomý zvuk intra nové desky No Path To Follow.

    Strhující proud hudby odstartoval skladbou Galvanize, velkým hitem z předchozího alba Push The Button. Současně se také spustila velkolepá projekce na opravdu veliké LEDkové stěně, za kterou byly ještě umístěny další reflektory, stroboskopy a úplně vzadu pak noční obloha se spoustou zářivých hvězd. Projekce byla po celou dobu koncertů nápaditá, zábavná a hlavně velice efektní. Nejpůsobivější byl asi strašidelný šklebící se klaun jako doprovod skladby Get Yourself High. Jednou z prvních skladeb byla také slavná Hey Boys Hey Girl, s geometrickými obrazci na projekční stěně a zelenými lasery zářícími těsně nad hlavami publika. The Chemical Brothers věnovali hodně prostoru skladbám z nového alba, ale zazněly i staré hity – kromě zmíněné Hey Boy Hey Girl zremixovaná Out Of Control nebo závěrečná Chemical Beats. Jako bonus byla do setu zařazená také oblíbená skladba Block Rockin´ Beats.

    The Chemical Brothers živě odehráli nápaditě poskládaný a nepřerušovaný set plný syntetických zvuků a ploch, někdy uším až nepříliš příjemných. Zůstali tak věrni svému charakteristickému zvuku, aniž by nějak reflektovali příklon nového alba k popovější hudbě. A fanouškům to rozhodně nevadilo. První polovina vystoupení byla opravdu dynamická, plná silných skladeb a publikum se výborně bavilo. Druhá polovina však byla slabší a obsahovala několik hluchých míst – koncert do svého finále příliš negradoval. Trochu problematická byla také komunikace s publikem. Oba pánové měli dost práce se syntetizátory a jinými mašinkami, takže se omezila jen na občasné zamávání. Dominantním prvkem celé koncertní show bylo její vizuální ztvárnění, hudba se v určitých pasážích stávala spíše jakýmsi doplňkem přesně synchronizovaným s projekcí. Tom Rowlands a Ed Simons nebyli za desítkami blikajících přístrojů téměř vidět a vystoupení tak působilo trochu odlidštěně.

    Koncert byl po technické stránce perfektně připravený a odehraný, The Chemical Brothers dokázali, že jsou stále na špici taneční hudby a že jim hudební nápady a energie rozhodně neschází. Bezesporu tento koncert patří k největším hudebním událostem tohoto roku.

    autor: Adam Ošťádal, Mix.cz
    Požírači tabletek a jejich vize budoucna
    Ti, kteří měli to štěstí a zažili pražský koncert, si pak k pánům přidají přívlastek megalomanští.

    Chemical Brothers vydali novou, zdá se, že opět komerčně úspěšnou, desku "We Are The Night". Populární bratříčky na ní najdeme přesně takové, jaké je chceme mít. Zábavné, hitové a taneční. Ti, kteří měli to štěstí a zažili pražský koncert, si pak k pánům přidají i přívlastek megalomanští.

    Kritici již několik let vytýkají populárnímu duu hudební přešlapování na místě. Faktem je, že Chemical Brothers už nějaký ten čas nejsou studnou inovací. O to víc je pak s podivem, kolik posluchačů a platících návštěvníků dokáže jejich muzika stále přitahovat. Samozřejmě mluvím o vystoupení na letošním Glastonbury, jež patřilo mezi jasné vrcholy celého programu, alespoň soudě dle názorů přímých účastníků. Sedmi až osmitisícová návštěva v pražských Holešovicích se s největším hudebním svátkem sice nemůže měřit, ale i tak šlo jasně o jednu z nejsilnějších akcí koncertního léta u nás. Ostatně, posuďte sami. Dohromady téměř čtyřhodinovou show odstartoval DJ James Holroyd, jenž se v první polovině svého setu musel potýkat s nezájmem publika, načež v té druhé mu už rychle se plnící hala dávala hlasitě najevo, na koho se čeká. Jeho úkolem bylo rozehřát dav, ale ten se vlastně bavil docela dobře nezávisle na tom, co se dělo kolem něj. Zhruba kolem půl desáté už začaly být stále více se těsnící ochozy nervózní. Sem tam padlo i nějaké to ostřejší slovní spojení. Vše utichlo a následně propuklo v mohutný povyk, když pan DJ sundal svůj poslední vinyl, načež se nenápadně odplížil do zákulisí.

    Robustní pult, který je vlastně takovým mobilním nahrávacím studiem, se kolem desáté zalil fialovým světlem za tónů úvodní "No Path To Follow". Ve fanouškovském chumlu před pódiem bylo v ten moment opravdu těsno a když se ozval všem dobře známý sampl ze singlu "Galvanize", začal večírek, kterého jste svědky jednou, možná dvakrát za život. A jak už se psalo dlouho dopředu, nešlo jen o zážitek hudební, ale také vizuální. Obrovská plocha, tyčící se za muzikanty, složená z několika milionů LED diod, vytvářela v průběhu písní psychedelické, až halucinogenní obrazce. Díky nejmodernější technologii Element Labs Stealth Screenů se tak nad publikem objevovaly jakoby 3D obrazce, nad kterými zůstával rozum stát. Chemicko-elektronickým vizím oddávajícímu se publiku předváděli svůj um čtyři metry vysocí tanečníci a gymnastky, ale vážně božííí bylo až hejno letících ptáků nebo splašení mustangové, kteří už tak docela zapařenou arénu nutili k dalším a ještě náročnějším tanečním kreacím. Nutno dodat, že někteří to kroucení prostě vzdali a po dvě hodiny raději zůstali v dětsky němém úžasu.

    Nicméně, megalomanskou a pekelně drahou světelnou show, navíc doprovázenou velkolepým laserovým vybavením, si ze sebelepšího vyprávění nedokážete představit. A přesně o to Chemical Brothers jde. Zážitek, který si máte z jejich performance odnést, už nemůžete předat nikomu dalšímu. Zakusíte ho jen a právě během těch kouzly a čáry protnutých dvou hodin. Na DVD tohle zkrátka neuvidíte, takže příště vám nezbývá než rozbít své růžové prasátko a lístek koupit. Celkem vyčůranost, mezi námi. Ale abych tu nebyl za uslintanou křupku, co se podělá při "nějakém" zablikání světýlka, projděme se nyní i zahradou lemovanou údernou elektronikou, na které vyrůstala celá generace požíračů barevných tabletek. Jak už jsem naznačil, aktuální turné slouží jako propagace poslední studiové desky "We Are The Night", z které tak celkem pochopitelně zazněl velký kus. Obzvláště silný drive měly v živém provedení tracky "Do It Again" a "All Rights Reversed", která prodloužená a vůbec celá jaksi pokroucená vyvrátila pochyby o tom, že dvojice postupem věku vchází do vod podbízivé průměrnosti. Nejvíc ale stejně zabírají devadesátky.

    Ve své době hit, který nechyběl při každé horší i lepší party, "Hey Boy Hey Girl" patřil mezi ty skvosty, na něž si dvojice nedovolila sáhnout a ponechala je v původní singlové verzi. To ale bylo vynahrazeno famózní exhibicí v rytmu "Out Of Control“. Na závěr nechyběly ani zavařeniny jako "Block Rockin‘ Beats" nebo "Chemical Beats“, podpořené atmosférou, za kterou by byl kdejaký kolega muzikant ochoten platit zlatem. Současné turné Chemical Brothers se do jejich kroniky zapíše pořádně tučným písmem, o tom není pochyb. Pražská zastávka nepřišla o nic z jeho audiovizuální megalomanie. Sice hrozilo, že ze smyslů si více užije zrak než sluch, nakonec ale směs, kterou namíchali Rowlands a Simons naší stověžaté matičce, byla vyvážená přesně v poměru padesát ku padesáti, jak se to na party takového rozměru sluší a patří.

    autor: Jan Sedláček, Musicserver.cz
    Chemicals vypustili na Prahu stádo zvuků a robotů
    Hudebně Chemical Brothers umě balancovali mezi dvěma polohami: vyvažovali neustálý přísun nosných motivů ze svých největších hitů

    Praha - Před deseti lety by je v pražské sportovní hale v Holešovicích přivítalo nevybouřený dav clubberů s blikajícími rohy, chlupatými oblečky a nějakou tou chemikálií rozpouštějící se právě v ústech. Píše se rok 2007 a T-Mobile arénu zaplnily v pátek tisíce civilně oblečených fanoušků.

    Koncert ale kupodivu nepřilákal jen pamětníky: přes všechny teze, že taneční scéna, jak jsme ji znali, je již mrtvá, se pořád najde dost těch, kterým Chemical Brothers svou hudbou lemují dospívání.

    Asi sedmitisícové publikum bylo rozděleno na zhruba dvě stejně početné skupiny. Někteří se v době vydání prvních hitů Chemicals učili psát, jiní si sem přišli protáhnout tělo po dlouhém týdnu v kanceláři a zavzpomínat na doby, kdy byl vinyl víc sexy než kytara.

    Po DJ Jamesi Holroydovi hala potemní a zvukem se nese melodický motiv ze skladby No Path To Follow; nad hlavami se rozzáří mobilní telefony. Chemicals slibují dechberoucí vizuální show; na YouTube už pár týdnů koluje záznam jejich vyhlášeného koncertu na letošním Glastonbury. Tady Tom Rowlands a Ed Simons představili technologii, která dokáže vytvářet pohyblivé obrazce a promítat 3D filmy.

    Nákladný systém, který umožňuje projekci "plastických" videoklipů, se osvědčil i v Praze. Na obecenstvo se valil jeden výjev za druhým: jemně infantilní motivy siluet tančících gangsterů, motivy z alba Push The Button, trsající koníci, úchylný klaun s hypnotizujícím pohledem a dírou mezi zuby, došlo i na nezbytné průlety nekonečnými barevnými tunely nebo armádu nemotorných plechových robotů.

    Hudebně Chemical Brothers umě balancovali mezi dvěma polohami: vyvažovali neustálý přísun nosných motivů ze svých největších hitů, a přitom do roztančeného davu pumpovali pověstné psychedelické zvukové vlny. Spleť hluků, nahalovaných melodií i ostře řezavých zvuků dosáhla asi nejfantasmagoričtějších rozměrů při All Rights Reserved z aktuální desky We Are The Night.

    Mnohovrstevnaté zvukové textury a psychotické zvukomalby střídaly přímočaré taneční vypalovačky. Jednou se Chemicals drželi poměrně věrně albové předlohy (Hey Boy Hey Girl), jindy notoricky známé motivy načechrali a překopali (Out of Control) a jindy do skladby přidali motivy zcela nové.

    Například hymnickou Star Guitar uvedl monotónní motiv jako z raných 90. let, aby se hypnotickým opakováním pozvolna přeměnil v jeden z vedlejších motivů - když skladba posléze propukla naplno, obecenstvo propadlo hipícké vizi davové pospolitosti a zahlaholilo si hymnické "you should see what i see, you should take what i take".

    To byl ostatně nejsilnější dojem z páteční show. Tribální tanec v davu a psychedelické výlety jsou pořád účinnou strategií a drogou, ať už se píše jakákoliv doba a v kursu jsou jakékoliv styly a látky. Přitom už definitivně patří do popkulturní historie stejně jako hippies - což neznamená, že by nostalgický placebo efekt nefungoval stejně dobře.

    Po zhruba sto minutách a přesně daných devatenácti položkách (plus Block Rockin´Beats coby bonus) se duo rozloučilo s nadšenou halou a vydalo se dál šířit dobrou zvěst, že naživo jsou Chemical Brothers ve stále stejné (tedy skvělé) vizuálně zvukové formě jako před dekádou.

    autor: Jan Pomuk Štěpánek, Aktuálně.cz
    Chemical Brothers přenesli Prahu do jiné dimenze
    The Chemical Brothers slibovali Praze monstršou a svá slova naplnili.

    V T-mobile Areně se sešlo na sedm tisíc příznivců britského elektronického dua, aby zažilo megalomanskou podívanou, kterou Tom Rowlands a Ed Simons nastudovali pro turné k novému albu We Are The Night.

    Až takřka do desáté hodiny večerní krátil čekání na modly jejich dvorní warm-up DJ James Holroyd. Plaše skryt v anonymní temnotě podia hrál decentní tech-house, na který se sice nedalo moc dovádět, ale několikrát se mu podařilo vyprovokovat halu k nedočkavému vřískotu.

    Pak svou produkci náhle utnul, zamával a podium zalila absolutní tma, následovaná fialovým světlem a ozvalo se intro k novému albu We Are The Night, smyčka věty "There´s no path to follow", a pak už se za barikádu z blikajících strojů postavili Chemičtí bratři, nastartovali své mašiny, spustili smyčcový motiv z hitu Galvanize a projektory zahájily slibovanou vizuální pastvu.

    Ohromné průhledné plátno za bratry ožilo, z celé jeho plochy vyskakovaly obrazy kreslených pěstí, letadel a vojáků na mikrosekundu sesynchronizované s hudebními důrazy. Motivy války vytřídaly psychedelické tepající kruhy z barevných puntíků, které působily takový atak na smysly, že divák při jejich nečekaném rozsvícení dostal direkt do obličeje. Tom a Ed schovaní pod tou barevnou nádherou nechali promlouvat jen koncertní mutace svých tracků, přelévajících se jeden do druhého.

    Divákům tančili nad hlavami barevní tanečníci, děsil je rozšklebený klaun opakující dokola mantru: Just Get Yourself High, pochodující roboty střídaly cákance nátěrové barvy, tygři, ptáci, motýli, 3D průlety mešitami a kostely při písni Believe a ke slovu se nezřídka dostaly i mnohabarevné lasery, skotačící publiku těsně nad hlavami v geometrických obrazcích.

    Po hodině a čtvrt odešli pánové ze scény a nechali pulzovat červená světla, aby se vrátili a zahráli to, co si všichni vroucně přáli slyšet – Block Rockin´Beats. Tento track evidentně nebyl na setlistu, protože zazněl bez projekce. Poslední skladbou pak byly Chemical Beats, kdy Rowlands se Simonsem navrstvili hlukové plochy tak, že už to k hudbě mělo na míle daleko. Rozloučili se, odešli a na plátně nechali svůj tradiční vzkaz: Love Is All.

    Koncert to byl psychedelický, hlasitý, se silnou punkovou energií. Žádná vzpomínková akce vadnoucích hvězd, ale nelítostný agresivní atak na ušní bubínky a oči, ze kterého šla hlava kolem a který našinec polykal s dětsky otevřenou pusou.

    Vizuální složka byla třetím hráčem a byla natolik dominatní a intenzivní, že tam přeci jen špetka toho člověčenství chyběla. Ed Simons se sice snažil ve chvílích, kdy neměl plné ruce práce, vydrápat se ze spárů mašin na okraj podia a komunikovat s davem, ale interakce byla i tak mizivá, protože ve tmě bylo pánům sotva vidět do tváří.

    The Chemical Brothers předvedli skvěle poskládaný průřez svým patnáctiletým hudebním přátelstvím. Staré songy dostaly aktuální aranže, nechyběly gradace ani místy až nepříjemné hlukové plochy. Jen té něhy tam bylo poskrovnu. Hala skákala jak o život, fanoušci dostali, co chtěli a obraz, který jim z tohoto koncertu zůstane v paměti, bude mít navždy jasné obrysy.

    Duo přesvědčilo, že ještě zdaleka neřeklo vše a že má před svými mladšími kolegy naopak pár kilometrů náskok. Jejich vpravdě umělecká multimediální show jasně ukázala směr, jakým by se živá prezentace elektronických projektů mohla v budoucnosti ubírat.

    The Chemical Brothers
    We Are The Night Tour, T-Mobile Arena Praha, 10. srpna 2007, pořádala agentura 10:15.
    Hodnocení iDNES.cz: 80%

    autor: Veronika Koloušková, iDnes.cz
    Chemická reakce předčila očekávání!
    Chemical Brothers dnes zase ukázali, že udávají směr. Pokud šlo o šou, tohle, myslím, Praha ještě nezažila.

    Tak a je to za náma! Na včerejší noc byla slibována největší taneční party tohoto léta. A sliby nelhaly - nejslavnější taneční elektronické duo současnosti, The Chemical Brothers se do České republiky po letech opravdu vrátilo ve velkém stylu! Jejich koncert nebyl ani tak DJ´s setem, jako klasickým velkým koncertem, kde „Chemici“ představili to nejlepší, co nahráli, ale i nahrávky z nového alba We Are The Night, které vyšlo 2. července. Polovinu zážitku dělala určitě velkolepá scéna.
    Praha měla slíbenou obrovskou světelnou show ve 105 minutové akci. Jak už ale bylo od začátku jasné, koncert musel být delší, protože TOHLE lidi nemohli nechat jen tak odejít. Albová novinka „Chemiků“ sice ku podivu příliš nezaujala podle recenzí novináře, ale obyčejná veřejnost je nadšena. A přesně tahle atmosféra naplnila narvanou T-Mobile arenu, kde z lidí jen lilo. Svůj momentálně největší hit, jehož klip je hrají média nejčastěji, zahrálo duo hned na začátku. A asi vědělo proč.
    Volba „předDJe“ Jamese Holroyda totiž nebyla nejlepší – jeho produkce trvala přes dvě hodiny, snažil se lidi roztleskat, ale sotva se mu to jen na chvilku povedlo, překvapivě zase ustal, takže si moc obdivu ze strany tanečníků nedočkal. Naopak, zdálo se, že jen málokdo věděl, že „Chemici“ začnou až ve ¾ na deset. A to ještě měli zpoždění, kdy už je hala mohutně vypískávala.

    Nářez a hra od začátku do konce
    The Chemical Brothers vlastně neznáte. Na pódiu nemáte šance je vidět – jsou to jen dvě malé hlavičky uprostřed monstrózní šou. Za oběma DJ´s se rozprostírá mega plocha, kde se objevují dětské obličeje, postavy, létající tanečnice, ale i architektura, domy, konstrukce nebo jen abstraktní objekty, které vás ale nenechají stát ani minutu. K tomu ohně, lasery, jakoby výbuchy nebo jen drobná světélkující „hvězdná obloha“.
    Všechny tyto naprosto jasné obrazy jsou někdy jen monumentální, jindy až děsivé svou skutečností. Nejste v IMAXu, ale v předních řadách se určitě nešlo ubránit natahování ruky po tanečnicích, zpěvácích, nebo padání a rychlému pronikání do spletitých chodeb konstrukcí a staveb. Všechno ještě více podtrženo hrou světel.

    Koncert pro oči, ale někdo zcela v zajetí hudby
    Jedna část publika – a myslím, že to byla i ta větší – zírala na plochu před sebou v němém úžasu. Děj vás tak pohltil, že jste měli pocit, jako by hlava mluvící klauna mluvila právě s vámi, nebo jakoby si laserové paprsky vzaly na mušku právě vás.
    Druhá část publika – a to museli být opravdu taneční šílenci – tančila skoro dvě hodiny s hlavami sehnutýma k zemi, aniž by se koukla před sebe, a užívala si hudbu. Podstatnou část všech lidí v naprosto natřískané T-Mobile areně představovali cizinci, především Poláci, ale i Arabové nebo Rusové. A věková skupina? Od těch nejmladších až opravdu po ty zkušené a ostřílené hudební pardály.

    Scéna jen pro vyvolené
    The Chemical Brothers byli ještě před vydáním cédéčka hlavními hvězdami kultovního festivalu v anglickém Glastonbury, kde poprvé představili scénu, kterou si přivezli i do Prahy. Scéna je srovnatelná s tou, kterou tady měla Madonna. Monstrózní scéna, kterou nemají ani ty největší celebrity hudebního průmyslu, má jeden dar – dokáže se doslova rozprostřít po celé ploše arény, i mezi diváky.

    Až příliš živý prostor
    Scéna pro světové turné The Chemical Brothers je kompletně z Element Labs Stealth Screenů. Jedná se o jakousi „inteligentní plochu“, která je složena z milionů "LEDek" a dokáže vytvářet plastické, pohybující se obrazce, promítat na nich 3D filmy, videoklipy, simulovat laserovou show a při refrénech vypustit vokalisty mezi diváky a následně je vyměnit za tanečníky, tančící přímo před divákem či kdekoliv vedle něj., což v reálu vypadá, jako by scéna vystoupila z pódia. Při použité těchto screenů je tedy možné plasticky promítat. Hodnota tohoto velkolepého pódia šplhá do milionů liber.

    We Are The Night, které bylo Praze představeno, je dalším krokem v elektronické muzice. Chemical Brothers dnes zase ukázali, že udávají směr. Pokud šlo o šou, tohle, myslím, Praha ještě nezažila. Já teda rozhodně.

    autor: Kristina Vacková, DanMusic.cz
    Chemical Brothers roztančili Prahu
    Ani lidé na místech k sezení většinou nevydrželi hudbě dlouho vzdorovat.

    Britská skupina The Chemical Brothers, jeden z nejslavnějších představitelů elektronické taneční hudby, včera v Praze představila skladby z nového alba We Are The Night. Deska dua dýdžejů Ed Simmons a Tom Rowlands vyšla v červenci krátce poté, co kapela byla jednou z hvězd slavného festivalu v britském Glastonbury.Chemical Brothers přivezou obří šou

    Již samotný začátek vystoupení skupiny provázel v T-Mobile Areně obrovský aplaus publika. Ani lidé na místech k sezení většinou nevydrželi hudbě dlouho vzdorovat a již po několika okamžicích se vestoje začali pohupovat do rytmu.

    Dnešní koncert doprovodila velká a efektní světelná show na obrovské projekční ploše nad scénou. Kapela využila speciální technologii, která dokáže vytvářet plastické pohyblivé obrazce a zdánlivě trojrozměrně promítat filmy. Nákladný systém, který umožňuje projekci "plastických" videoklipů, významně umocnil atmosféru koncertu. Posluchači potleskem a výkřiky ocenili také "virtuální choreografii" obrazového doprovodu.

    Skupinu The Chemical Brothers založili Simmons s Rowlandsem počátkem 90. let minulého století. Nejprve ji nazvali Dust Brothers, na Chemical Brothers se přejmenovali v roce 1995. Jejich singl Loops of Fury se o rok později vyšplhal na vrchol britské hitparády.

    The Chemical Brothers vydali řadu alb, například v roce 1997 Dig Your Own Hole a o dva roky později Surrender. V roce 2001 vyšla deska Come With Us, zatím předposlední nahrávku Push the Button duo vydalo v roce 2005.

    Kapela se do Česka vrátila po pěti letech. V roce 2002 byli The Chemical Brothers hlavními hvězdami festivalu Open Air Field u Proboštských jezer nedaleko Staré Boleslavi u Prahy. Jejich vystoupení si tehdy podle pořadatelů nenechalo ujít asi 12.000 lidí.

    Specialitou dnešního koncertu byla Oxyparty, návštěvníci se totiž ve speciálním "kyslíkovém baru" mohli nadýchat čistého kyslíku.

    autor: Jiří Janda, ČTK
    Chemical Brothers nabídli ohromující podívanou
    Páteční vystoupení anglického dua Chemical Brothers v hale na pražském Výstavišti nabídlo výjimečný zážitek.

    Tvorbu jedněch z nejvýznamnějších představitelů taneční scény umocnilo neuvěřitelně působivé vizuální ztvárnění, jemuž dominovala laserová show a 3D projekce.

    PRAHA - Vizuální složka byla možná důležitější než sama hudba, i když obě složky od sebe nelze oddělit, neboť byly provázané a ani jedna nenudila. Projekce byly nejen technicky dokonalé, ale hlavně sršely nápady, jichž měl soubor snad nevyčerpatelný zdroj.

    Lasery, které vytvářely v hale komplikované geometrické plochy, napomáhaly zrušit dávnou bariéru mezi jevištěm a hledištěm. Každý návštěvník měl pocit, že je v samém centru dění. Chvíli měl pocit, že se pohybuje v nazelenalém světě matrixu, jindy, že se řítí ohromujícím tunelem a občas taky, že je svědkem dávných zázraků - to když z prostoru vystupovala ohromná hlava klauna.

    Chemical Brothers tak potvrdili, že vizuální složka se stává nejen nedílnou součástí koncertu, ale také tou nejdůležitější. Je to pochopitelné, protože zrak je primárním smyslem člověka. A výjimečná trojrozměrná show dokáže přitáhnout diváky, neboť ani to nejdokonalejší DVD nedokáže plně zachytit podobu koncertu, na plochou obrazovku televize či počítače se vměstnat prostě nedá. Koncert se tak znovu stává událostí, kterou si nelze nechat uniknout. A ani nevadilo, že hlavní protagonisty nebylo skoro vidět, důležitější byla show než obličeje tvůrců, v čemž chemici navázali na odkaz Kraftwerk.

    Tendence klást důraz na vizuální složku není nová, od sedmdesátých let hraje vizuální složka stále větší roli. Prim hrála v tvorbě industriálních skupin, jako Laibach nebo ve čtvrtek v Praze se představivší kanadští Skinny Puppy. Teprve taneční hudba však umožnila tento trend plně rozvinout, což je dáno i technologicky, elektronická hudba postavená na pevném rytmu se lépe spojovala s vizuální show, protože vše ovládají počítače.

    Navíc jsou taneční skladby mnohem abstraktnější, nemají klasickou písňovou stavbu se slokou a refrénem, ale motivy se vynořují a zase zanořují stejně jako se mění rytmy, aniž by však koláž motivů a rytmů někam směřovala či gradovala, jen volně plyne.

    A právě tak se představili i Chemical Brothers. Vystoupení se neslo v klasickém pojetí dua, kdy taneční rytmy doprovázely mnohdy překvapivé samply, aniž by však zmizel taneční ráz tvorby, jako tomu je například na posledním albu, které je spíše už popové. Dáno je to také tím, že duo se obešlo bez hostujících vokalistů.

    autor: Alex Švamberk, Novinky.cz
    1015