1015
EN CZ
HISTORIE - akce A – Z - PODROBNÉ INFORMACE
vše  A  B  C  D  E  F  G  H  I  J  K  L  M  N  O  P  R  S  T  V  W  Y  Z  
KING CRIMSON

  • divadlo Archa
  • 13. 06. 2000 - začátek 20:00

    Vstupné: 650,- Kč
  • KING CRIMSON - Klik pro originální velikost
    Recenze / článek k akci
    Král pořád pevně třímá žezlo
    Mezi písněmi a improvizacemi se pohyboval úterní pražský koncert britské progresivní skupiny King Crimson,

    která díky paličatosti svého šéfa Roberta Frippa přežila tři dekády. Profesorsky netečný mág Fripp vládnoucí hradbě přístrojů, s nimiž byla spojena jeho kytara, se v totálně vyprodané Arše uvedl rozsáhlou abstraktní kompozicí. Nastolil atmosféru pomocí rozmlžených zvuků převalujících se jako příboj, jimiž jeho kytara proplouvala. Teprve pak spustila celá kapela, která na rozdíl od předchozího pražského koncertu vystoupila v užší, čtyřčlenné sestavě. Z ní na sebe strhával pozornost zpívající kytarista Adrian Belew. Jeho hlas zněl velmi mladě a často i vroucně, když narážel do syrových, jakoby odlidštěných zvukových valů. Hned úvodní skladba Into The Frying Pan jich byla plná. King Crimson pracovali i s tichými pasážemi a křehkými vazbami tónů, jimiž otevřeli třeba skladbu The ConstruKction of Light. Ta ve svých ornamentech a rozbězích kytar připomínala staré skladby Yes; rovněž Belew jako by usadil hlas do polohy Iona Andersona. Ostatně více než dvouhodinový koncert, během něhož skupina přehrála snad celé nové album The ConstruKction Of Light, jako by znovu rozdýchával právě artrockové aktivity sedmdesátých let, zlatou éru King Crimson. Přitom kapela, nabitá energií, určitě nezněla jako nějaké retro. Bylo tu místo i na prostou písničku, kterou vychrlil Belew jen s kytarou, zazněla tu Frippova rocková symfonie Larks Tongues In Aspic – Part IV, jíž kapelník navazuje na své předchozí stejnojmenné opusy. Promyšlené, takřka architektonicky vystavěné pilíře zvuků hrála kapela silově, jako když kameník opracovává svůj blok; střídaly je rozvolněné pasáže, ve kterých se Frippova kytara vznášela v prostoru. Jiné písně se opřely o velmi důraznou rytmiku, která vytvořila hypnotický efekt a stala se podkladem pro Belewův hlas a Frippovu fantazii. V instrumentálních pasážích kapela často improvizovala: Fripp, Belew, neuvěřitelně pružný baskytarista Trey Gunn a důrazný bubeník Pat Mastelotto si vyměňovali podněty, sólovali nebo skladbu rozvinuli k novému tématu. To byly nejsilnější momenty výtečného koncertu, jenž se obešel bez hitu 21st Century Schizoid Man. Jen jednou se kliďas Fripp vytočil, když spatřil fotografa. Vyzval jej, aby mu dal aparát, a když se tak nestalo, kapela odešla. Po chvíli se konflikt asi vyřešil, neboť King Crimson se vrátili na pódium a dohráli koncert do konce včetně novinky Project X či starších skladeb Dinosaur a Vroom z roku 1995. Závěrečná píseň Heroes, již napsali David Bowie a John Lennon, spojila skupinu s hrdiny své generace. Karmínový král je jedním z nich a stále drží své žezlo pevně v rukou.


    autor: Vladimír Vlasák, MF Dnes 15. 6. 2000
    1015