1015
EN CZ
HISTORIE - akce A – Z - PODROBNÉ INFORMACE
vše  A  B  C  D  E  F  G  H  I  J  K  L  M  N  O  P  R  S  T  V  W  Y  Z  
DAVID BYRNE
web headlinera

  • Divadlo Archa
  • 24. 06. 2001 - začátek 20:00

    Vstupné: 590,-Kč
  • DAVID BYRNE - Klik pro originální velikost
    Recenze / článek k akci
    Byrneovi jeho Pražané rozumějí
    Na žádné zastávce svého současného turné nehraje David Byrne dva koncerty – jen v Praze.

    Že to má logiku, ukázal už první večer, kdy publikum v pražské Arše běžně prokládalo Byrneovy přesně pálené songy třeba minutovými ovacemi. Jako by v téhle kapele zaslechli něco, čeho se jim už delší dobu nedostávalo. Začátkem roku se v Arše promítal koncertní film Talking Heads z roku 1984 Stop Making Sense – snímek, při němž svého času publikum tancovalo v kinech. Současná Byrneova živá sestava dokáže vyprodukovat zcela srovnatelný očistný nářez. Byrneovy písničky tu rozehrává dvoučlenná černá rytmika, dále perkusionista Mauro Refosco (známý už z prvního zpěvákova vystoupení u nás, ovšem v roce 1994 čaroval na elektronický vibrafon) plus uvážlivě energický kytarista Byrne. V půli koncertu pak zvuk zahustí a zdramatičtí šestičlenná smyčcová sekce, jejíž styl se de facto proměňuje s každou skladbou: sugeruje glassovský rovný rytmus, reggae, velkokapelový pop i mexický šraml. A šlape jí to výtečně v kterémkoli z možných světů. Devětačtyřicetiletý Byrne s šedivou hlavou přenesl na koncert náladu nového alba Look Into The Eyeball. Ve žlutooranžových světlech zpíval písně velkoměstského neurotika, který zvolna nachází klid a jemuž život v civilizačních absurditách odkrývá už i poezii a obrazy nadějných přesahů (ne nadarmo nazval Byrne-fotograf svou nedávnou knihu Podivný rituál). Když se Byrne na koncertě vrátil k hitům Talking Heads, připomněl, že už tehdy, třeba v roli potrhlého kazatele z písně Once In The Lifetime, si napsal úběžník veškeré své tvorby. Z nových písní aspiruje na dlouhověkost třeba neklidné vymítání Broken Things, kutilská noční můra o nutnosti opravit opraváře, nebo neodolatelná variace na spirituál U. B. Jesus, spolehlivé finále koncertu. To jsou klíčové okamžiky s Byrnem: když se zapře jednou zakročenou nohou a s čelistmi rozevřenými na maximum zapne hlas naplno – ať už se slovy nebo bez nich, jako ve staré And She Was. Koncert připomněl, že silné písničky píše i do filmů (viz spolupráce s Wendersem či Waynem Wangem, režisérem snímku Smoke) a scénických projektů. Etnické inspirace z divadelních kusů The Forest a Catherine Wheel hřměly intenzitou orchestru. Ať už zpívá o městě nebo o tom, že i někdo blízký může doplatit na AIDS, hledá dnešní Byrne skuliny důvěry a otisk sebe sama v podezřelých věcech. Tuhle tendenci dotáhl v přídavcích, kdy s gustem a bez sebemenší stopy parodie zahřímal hit Whitney Houstonové I Wanna Dance With Somebody (Who Loves Me). Odkletí soulové písničky z popové klece najednou znělo jako novovlnná klasika, černoši i smyčce se zápalem dřeli, publikum vibrovalo. Pevně připravený, dávno zralý David Byrne nabízel to, co je společné naší zkušenosti i tanečním střevícům.


    autor: Pavel Klusák, MF Dnes, 27. června 2001
    Nebývale bezprostřední David Byrne
    Americký rockový písničkář dva dny po sobě zaplnil pražské Divadlo Archa

    Ačkoliv se publikum generačně z velké části skládalo z pamětníků počátků jeho kariéry se skupinou Talking Heads, přední představitelkou newyorského punku konce 70. let, nadšeně aplaudovalo i horkým novinkám. A to přesto, že dva největší hity z éry Talking Heads – Psychokiller a Road To Nowhere – tentokrát v koncertním "playlistu" chyběly.
    Na rozdíl od dvou pražských koncertů v 90. letech, kdy působil mírně excentricky, se tentokrát prošedivělý David Byrne představil jako velmi civilní a k publiku neobyčejně vstřícný muzikant. Když při pondělním koncertu dokonce spletl úvody dvou písní (což bylo nejspíš dáno jistou nervozitou, zapříčiněnou technickými problémy, které posunuly začátek vystoupení), působil na hvězdu své kategorie až nezvykle "normálně", dokonce rozpustile.
    Novinky i v přídavcích
    Po komorním úvodu v podobě The Revolution, snad nejkrásnější písně z nového alba Look Into The Eyeball, pokračovala show v rockovém a "latinském" duchu a repertoárově se držela starších písní. Až na drobné výjimky Byrne používal akustické kytary, obrovský tah zajišťovala výtečná rytmika a zejména famózní perkusista, který byl jednoznačně největší instrumentální hvězdou pódia. Zhruba v polovině koncertu se sestava rozrostla o šestičlennou smyčcovou sekci, bez které by byla zejména interpretace novinek, z nichž některé si Byrne "ušetřil" dokonce až na přídavky, nemyslitelná. Ačkoliv během kariéry David Byrne už ukázal několik svých výrazně odlišných tváří, letošní pražské koncerty naopak přesvědčily o jednotě originálního rukopisu, ujasněnosti výrazu a – jaksi "mimo soutěž" – o sympatické bezprostřednosti.


    autor: Ondřej Bezr, Lidové noviny, 27. června 2001
    Rockový chameleón David Byrne dostal Archu na lopatky
    O Davidu Byrneovi se nedá nic jiného říct, než to, že jeho živé koncerty a vlastně i studiová alba nemají chybu.

    Těžko bychom hledali interpreta, který dokáže pojmout ve své tvorbě snad všechny hudební žánry.
    Je neuvěřitelné, jakým způsobem zvládá minimalizovat různé hudební druhy do jednotlivých skladeb. Vyniká novátorskou a tvůrčí vzdušností bez stylizovaných křečí a přesných škatulek. Svou rockovou hudbu obohacuje o latinskoamerické motivy a také s oblibou používá všelijaké elektronické zvuky. Spojování "robota" se živými nástroji je jeho poznávací znak.
    David Byrne je zvláštní osobnost na hudební scéně. Za dobu svého působení totiž hrál s Talking Heads, s níž formoval americký punk, pak ho zastihla nová vlna lehkého popu až nakonec dorazil do současné podoby. Věnuje se také filmové hudbě. Jeho muziku jsme měli možnost slyšet ve snímku Poslední císař. Během těch let vydal nespočet desek, kde se objevila řada hitů jako temná Psycho Killer, pohodová Heaven, soulová Take Me To The River či legendární, lehce monotónní s chytlavým nápěvem v refrénu Burning Down The House, které dodnes zařazuje do svého koncertního repertoáru.
    Letos se znovu projevil jako chameleón měnící hudební barvy. Vydal album Look Into The Eyeball, na němž se odklonil od latiny a přiblížil k vážné hudbě, protože začal používat smyčcový sextet. Byrne se na živo pražskému publiku představil již v roce 1994, podruhé stál na pódiu Archy o čtyři roky později. Muzikant se znovu vrátil a oba koncerty, které proběhly v neděli a v pondělí, byly podle slov fanoušků opravdu skvělé. Dvakrát po sobě vyprodaná Archa je faktem, který se dá těžko popřít. Oslnil svým nadupaným bigbítem. Byrne znovu dokázal, že je všestranný umělec s kytarou zatraceně nízko u pasu. V Arše tak zazněla latina a alternativní pop, bigbít, rockenroll, elektronika, styly jako samba, bosanova a mnoho dalších.



    autor: Marek Peška, Večerník Praha, 27. června 2001
    1015