1015
EN CZ
HISTORIE - historie akcí - PODROBNÉ INFORMACE
vše  2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001 2000 1999 1998 1997 1996 1995 1994 1993 1992 1991
EINSTÜRZENDE NEUBAUTEN
web headlinera

  • Divadlo Archa
  • 19. 04. 2008 - začátek 20:00

    Vstupné: k stání 990 Kč

    Předprodej
  • Divadlo Archa
  • Ticketpro

    Einstürzende Neubauten – skupina, která změnila světovou hudební scénu.

    Nejen zakladatelé industriální odnože rockové hudby, ale také jedni z představitelů směru „geniálního diletantismu“, který doslova otevřel stavidla tvorby i lidem, kteří podle zavedených tradičních měřítek „neuměli“ hrát na hudební nástroje. Němečtí Einstürzende Neubauten tak vlastně – spolu s některými dalšími odnožemi alternativní hudby, punku, undergroundu a posléze, v devadesátých letech, i spolu s elektronickou technicistní muzikou – přispěli k naprosté „demokratizaci“ hudební scény, jež se zbavila veškerých svazujících pravidel.

    Pro „Neubautny“ je typický syrový sound, klasické rockové nástroje nejčastěji v kombinaci s kovovými zvuky.


    Einstürzende Neubauten založil v Berlíně Blixa Bargeld na konci roku 1979, koncertně debutovali na jaře následujícího roku. V červenci vydali první singl Für den Untergang/Stahlversion. Od samého začátku jejich tvorbu charakterizuje syrový sound, vytvářený souzvukem klasických rockových nástrojů (elektrická kytara, baskytara) s ozvučenými zdroji hluku, zejména kovovým a plastovým odpadem, součástkami strojů, plechy či pružinami.
    Základní trio Einsürzende Neubauten tvořil spolu s Bargeldem N. U. Unruh a Alexander von Borsig. Spolu s nimi tvořilo rané období kapely dalších bezmála dvacet střídajících se (ne)hudebníků. První úspěch zaznamenali Einstürzende Neubauten v roce 1981 s debutovým albem Kollaps, jež je dnes v rámci industriálně-rockového směru považováno za naprostou klasiku. Na jeho vydání navazovalo první turné po Německu, jež se však nesetkalo s pochopením posluchačů ani kritiky. Einstürzende Neubauten se přesunuli do Londýna, kde natočili za pomoci nového člena, zvukového inženýra Johna Caffertyho, vynikající album Zeichnungen des Patienten O.T. O rok později konečně zasáhli Einstürzende Neubauten i do alternativních žebříčků, a to s kompilací 80 – 83 Strategien gegen Architektur, vydanou na prestižním nezávislém labelu Mute. V této době se Blixa Bargeld stává kytaristou kapely Bad Seeds Nicka Cavea a kytarista Alexander von Borsig, navrátivší se k občanskému jménu Alexander Hacke, nastupuje k další australské, ve Evropě operující temné kapele Crime And The City Solution.

    Za dlouhých 27 let existence si kapela kvalitní a nekonvenční tvorbou získala mnoho skalních příznivců po celém světě.

    V souvislosti s rozšířením výrazového spektra jednotlivých členů se hudba Einstürzende Neubauten začíná více „organizovat“ a být přístupnější i posluchačům, nespecializovaným na čistě industriální brutální sound. Důkazem je např. umístění alba Fünf auf der nach oben offenen Richterskala (1987) na nezávislých žebříčcích. Stoupající renomé Einstürzende Neubauten otevírá kapele cestu i k hudební práci pro divadlo a film. Od devadesátých let do současnosti už jsou Einstürzende Neubauten přijímáni širokým spektrem posluchačů, jejich hudba přesunula k tvorbě zajímavých, často vyloženě písňových struktur, ve kterých mají velké místo nejen hlukové stěny, ale i ticho. Svědčí o tom komerčně i umělecky úspěšná alba Tabula Rasa (1993), Ende Neu (1996) či Silence Is Sexy (2000).

    Naše území Einstürzende Neubauten poprvé navštívili už v září roku 1987, kdy měli vystoupit v plzeňském amfiteátru Lochotín – koncert byl však rozehnán komunistickou policií a kapela vyhoštěna. Druhý, už úspěšnější pokus byl realizován v červnu 1991 na pražském Výstavišti. Od té doby v nepravidelných cyklech Einstürzende Neubauten zahrnují Prahu do svých koncertních turné.
    Naposled Prahu kovově rozezněli 28. března 2005 ve Velkém sále Lucerny.

    Show, která nás čeká 19. dubna v Divadle Archa, však bude velmi výjimečná a prý dosud neviděná. Je totiž součástí turné ke zbrusu novému albu Alles Wieder Offen, které je opěvováno hudebními kritiky po celém světě. Vzhledem k divoké minulosti, plné hudebních zvratů, lze očekávat výjimečný zážitek. Einstürzende Neubauten jsou v plné síle zpět. A čekat na ně budou jako vždy davy věrných českých fanoušků.


  • EINSTÜRZENDE NEUBAUTEN - Klik pro originální velikost
    Recenze / článek k akci
    Plech už nehlomozí, ale podmanivě zpívá
    Berlínští mistři industriální hudby Einstürzende Neubauten nestárnou, spíše zrají do ticha.

    Jejich sobotní návrat do Česka s repertoárem z nové desky Alles Wieder Offen sledovala vyprodaná pražská Archa.

    Více než čtvrtstoletí působící průkopníci alternativního financování vlastních nahrávek mohou být s věrností svých příznivců spokojeni, vstupenky zmizely z předprodejů již před měsícem.

    Cenou přitom překonaly nově nastavenou psychologickou hranici sedmi set korun. Tu uvedl v nedávné internetové debatě radní Richter jako pověřenec pražského magistrátu pro kulturu coby argument, proč Archu a podobné scény není třeba dostatečně podporovat z veřejných peněz. I radního Richtera, fanouška starých vozů, by koncert jistě zaujal - v nejvypjatějších momentech totiž z pódia zněly zvuky jak z autoklempírny. Kapela, již tradičně vyzbrojená roztodivnými plechy či ozvučenými pružinami, je však používá stále střídměji.

    Těžiště koncertu totiž tvořil repertoár z poslední, zvukově subtilnější desky. Ta se již méně pohybuje v extrémech kovového hlomozu a naprostého ticha, ale blíží se - ve skladbách jako Nagorny Karabach, Ich Hatte Ein Wort či Ich Warte - weilovsko-brechtovskému písničkářství. Vyniká tak podmanivý hlas působivě gestikulujícího a komicky nadaného Blixy Bargelda. "Jen ty a já, miláčku, víme, co to znamená," zpívá v nové písni Let's Do It A Dada a zmíněný citát si mohli diváci vykládat osobně. Jako zkratku pro dvě hlavní zprávy, které kapela svému publiku v Praze doručila.

    Tou první je jakési vzájemné spiklenectví, vědomí kapely o její přímé propojenosti s fanoušky, kteří si nové album dopředu zaplatili svými zálohami. I proto nabízeli Einstürzende Neubauten na konci večera ke koupi čerstvě vypálený dvojdisk v limitované edici se záznamem právě odehraného pražského vystoupení.

    Tou druhou pak bylo dosvědčení nezkažené povahy "dadaistické" hry samotných Einstürzende Neubauten. Třeba když si hudebníci v jednom z přídavků náhodně vytáhli kartičky s rozličnými pokyny, jak mají písničku zahrát. Jak napovídá název nové desky, do otevřeného světa jejich možností patří podnikavý duch stejně jako vtipné experimenty s principem nahodilosti.

    autor: Petr Vizina, Hospodářské noviny
    Neubauteni tentokrát bez výletů do minulosti
    Jedna z nejznámějších industriálních kapel navštěvuje Česko pravidelně a vždy předvádí zábavná a strhující vystoupení.

    Einstürzende Neubaten není třeba představovat. Jedna z nejznámějších industriálních kapel navštěvuje Česko pravidelně a vždy předvádí zábavná a strhující vystoupení. Tentokrát se Bargeld & spol. vrátili do Divadla Archa, komorního prostoru, který jim opravdu svědčí.

    Předposlední dubnová sobota se zalila deštěm a přála zádumčivým povahám. Do ulic vlila melancholii a zaplnila je lidmi s kapucami a deštníky. Jako by i počasí vědělo, že do Prahy zavítali němečtí industrialisté, stále více se zklidňující, přesto neustálí experimentátoři Einstürzende Neubauten. Kapela šesti výrazných osobností s Blixou Bargeldem v čele zvolila, stejně jako v roce 2004, pro své vystoupení domácké zázemí Divadla Archa. Místa, v němž odehráli nejedno zdařilé vystoupení, místa, v němž v minulosti nedošlo k tak zásadním problémům se zvukem jako v nešťastné Lucerně v roce 2005, kdy u nás vystoupili naposledy. Koncert v Arše byl několik týdnů dopředu beznadějně vyprodán. To mohlo znamenat přeplněný sál a nedýchatelné klima. Pořadatelé ale prodali rozumný počet vstupenek, a tak tyto obavy mohly zůstaly nenaplněny. Při vstupu do sálu asi každý spočinul zrakem nejprve na pódiu. Pravidelný návštěvník koncertu Neubautenů nemohl být překvapen. Bylo poseté nejrůznějšími nástroji, jejichž jména znají jen členové kapely, a připomínalo něco mezi skladištěm šrotu sběrných surovin a starou fabrikou. Mohli jsme pozorovat ocelové tyče, jakýsi motor, pružiny, plastové barely a mnoho dalších zajímavostí, nad tím vším bylo pravidelně ve dvou řadách zavěšeno šest červených lustrů. Nástup kapely sám o sobě byl famózní. Tak bouřlivý potlesk bez toho, aby zahráli jediný tón, se příliš často neslyší. Šestice seriózních pánů v tmavých oblecích (Blixa Bargeld a Alexander Hacke tradičně bez obuvi), jež měla od počátku publikum na své straně, se zjevila pár minut po osmé hodině.

    Koncert začal stejně jako aktuální album "Alles Wieder Offen" gradující skladbou "Die Wellen". A i v následující "Nagorny Karabach", v níž na řadu přišel plastový barel a impozantní motor a plátno za muzikanty se zbarvilo do modra, jsme zůstali na této vynikající desce. Ostatně za celý večer byla odehrána s výjimkou titulní písně celá a nedošlo na žádné vzpomínky na staré skladby. Dnešní setlist sestavili členové kapely, jejíž historie sahá až do roku 1980, jen z písní z desek od "Silence Is Sexy" (2000) a novějších. V důsledku toho jsme zažili ten nejkomornější koncert (dá-li se to tak nazvat), jaký kdy ENka v Česku odehrála, Archou se rozprostírala melancholie s příchutí zvuku ocelových tyčí. Stojící postavy posluchačů byly ovládány neuvěřitelně čistým zvukem (a nazvučit novodurové trubky v "Youme & Meyou", dvě křídla pětiramenného ocelového monstra z "Let's Do It A Dada" nebo vrtačku ve "Von Wegen" jistě není žádná sranda), jenž stroj pod jménem Einstürzende Neubauten vydával. Nebyl tu kotel rozvášněného davu, jen vlnící se lidé v rytmu hudby, které z jejich přemítání nemohl vyrušit ani Bargeldův skřek ("Dead Friends") jak z filmu "Mumie", po němž by každý druhý již nic nezazpíval a další týdny by strávil léčením hlasivek. To vše doplňovala velmi střídmá světla, která jen občas nechala zabarvit prostor za kapelou. Nejlépe to vyšlo při "Sabrině", jejíž text "It's not the red of the dying sun / The morning sheets surprising stain / It's not the red of which we bleed" umocňovalo podbarvení do temně rudé barvy.

    Nejzajímavější věc ale kapela předvedla ve druhém přídavku. Šlo o improvizaci "Dave?" (alespoň dle setlistu). Píseň, již prý hrají jen na skutečně vydařených koncertech a ve městech, která mají metro. Každý člen kapely si z pytle vytáhl několik kartiček s nápisy, na základě nichž si vybral nástroj a zvolil způsob hry. Výsledkem byla neopakovatelná, pozoruhodná a zcela originální skladba. Píseň v níž jsme mohli alespoň trochu nahlédnout do tvůrčí dílny Neubatenů. A tak tento téměř stopadesátiminutový koncert narušilo jen chování několika málo jedinců, kteří na sebe musí za každou cenu strhávat pozornost, a jejich volání vtipných poznámek, třeba v dialogu mezi starým a novým Bargeldem "Susej". A také neznalost návštěvníků koncertu zejména posledního alba a s tím spojené časté trapné tleskání uprostřed skladeb. I přesto to byl jeden z nejlepších koncertů Eistürzende Neubauten, který jsme mohli v Praze zažít. A pro ty, kteří si jej chtějí zopakovat, ENka opět (dělají to od roku 2004) koncert nahrála a na místě vypálila na 2CD.

    autor: Honza Průša, Musicserver.cz
    Einstürzende Neubauten vypínají stroje
    Neubauten dorostli něčemu, co je dosud nikdy nenapadlo: vypnout stroje.

    Když vyjdeme z názvu posledního alba Alles wieder offen (Vše znovu otevřeno), pak sobotní koncert Einstürzende Neubauten ze všeho nejvíc připomínal paradoxně továrnu těsně před zavřením.

    Nejde ovšem o situaci, která by zoufale hrozila nezaměstnaností, rušením provozu, rezignací a přesunutím výroby do Číny. Naopak! Komorně poskládaný set vytvořil napětí, které jakoby předjímalo další vzmach, popřípadě explozivní katastrofu.

    Neubauten totiž dorostli něčemu, co je dosud nikdy nenapadlo, a sice: vypnout stroje. Jejich nové skladby se odehrávají v uvolněném výdechu mašin, které přes pětadvacet let běžely naplno. Je téměř zlověstné slyšet stroje, které udržují gradaci hudby, ale jejich cyklus se zpomaluje, zvuk slábne, pomalu dojíždějí. Právě v téhle situaci je opravdu vše znovu otevřeno…

    Více než dvouhodinovou produkci dokázala šestice luddistů udržet v intimním tetelivém očekávání opětovného rozburácení - vyšponovaném až k nesnesení. Ovšem úlevná bouře přišla pouze na moment až v poslední chvíli hlavního bloku, se skladbou Alles (Ein Stück im alten Stil).

    Do té doby se koncert nesl v soumračném dobíhání pístů: skladby z Alles Wieder Offen doplnily starší vyzobávky podobně laděných songů Sabrina, Heaven is of Honey, Die Befindlichkeit des Landes nebo zcela finální Youme & Meyou.

    To všechno si Einstürzende Neubauten můžou dovolit, a tuplem v Čechách, kde publikum šílí. „Vy křičíte, jako kdybychom měli hrát I Wanna Hold Your Hand," prohlásil Blixa po návratu na pódium při přídavku, což asi nejlépe shrnuje reakce vyprodané Archy, kterou kapela nemusela přesvědčovat vůbec o ničem. Měla ji na své straně takřka za pakatel, od začátku do konce.

    Proto během druhého přídavku zapojili pytel přání, který prý využívají jen v městech se skvělým publikem a podzemní dráhou. Říkají mu Dave a obsahuje 600 kartiček s různými ať už konkrétními pojmy (jako názvy nástrojů) nebo volně asociativními slovy (stejně, celý, konce, tvrdě).

    Na základě losování jako na táborové hře - což doprovází i patřičně komická fáze koumání a bloumání po scéně - vyloupli z daných omezení improvizovanou skladbu. Hra na to, jak slova definují zvuk. Enycklopedie od Einstürzende Neubauten.

    Jistě, z určitého dramaturgického pohledu na gradaci setu je to jen neefektní zdržovačka, ale nejlépe to ilustruje systém, kterým se Neubauten rozhodli v posledních letech tvořit. Je to logické vyústění sebejistého vydání se v šanc od kapely, která se nestyděla nainstalovat si kamery do zkušebny.

    Západní Berlín dávno neexistuje, pětačtyřicátníci hledající ztracenou dekadenci v černých hadrech, špičatých botách a barvení zbytku vlasů; taky zrovna nemládnou, slovo industriál už skoro nikdo neumí vyslovit. Všechny faktory jsou proti, nicméně Einstürzende Neubauten v Arše ukázali, že prožívají svoji možná nejkreativnější éru.

    autor: Pavel Turek, Aktuálně.cz
    Šansonové neubauteny nechtělo publikum pustit z pódia
    Jádro programu tvořily nahrávky z aktuálního alba Alle Wieder Offen, což bylo patrné už z pojetí scény s velkými červenými dílenskými lampami.

    Einstürzende Neubauten patří k pravidelným návštěvníkům Prahy. Není divu, mají tu své věrné fanoušky, kteří koncert berlínské industriální legendy nikdy nevynechají. Sobotní koncert v pražské Arše byl předem zcela vyprodaný. Kapela se přitom svým fanouškům rozhodně nepodbízí. Na klasické skladby z prvních patnácti let kariéry, kdy byli neubauteni reprezentanty industriálu, během večera nedošlo, i když vystoupení trvalo přes dvě hodiny.

    Jádro programu tvořily nahrávky z aktuálního alba Alle Wieder Offen, což bylo patrné už z pojetí scény s velkými červenými dílenskými lampami. I když ve většině písní nechyběly typické zvuky kovových perkusí, byla aranžmá mnohem průzračnější a skladby měly až šansonové názvuky se zřetelnými ohlasy brechtovských písní. Patrný byl už v zachraptělém projevu Blixy Bargelda. Dramatičnost a napětí jim však nechyběly, jak nejlépe ukázala Weil Weil Weil.

    Do minulosti se skupina moc nevracela, a když už tak jen k albům z nového tisíciletí. Zazněla Melancholia s divočeji pojatými perkusemi než dříve Sabrina (obě ze Silence Is Sexy).

    Aktuální pojetí se hodně liší od původního, i když nezbytné industriální propriety v podobě turbíny na pódiu nechybějí, na basu hraje stále Alexander Hacke a na perkuse N . U. Unruh. Jak ale řekl Novinkám po koncertě Hacke, když podepisoval fanouškům desky, „jo staré písně, to už je pryč.“ Vyprodaná Archa ukázala, že i bez nich si kapela dokáže najít vděčné publikum. Vytleskalo si tolik přídavků, že se koncert protáhl hodně přes dvě hodiny.

    autor: Alex Švamberk, Novinky.cz
    Industriální dada Einstürzende Neubauten
    Dle očekávání nabitá Archa v sobotu večer hostila letité pamětníky stejně jako omladinu.

    Venku padá na střechy města jarně deštivý splín. Z šedivého vzduchu protkaného kapkami deště vystupují zvlášť ostře obrysy domů, které se důrazně sklánějí nad mokrými ulicemi. Rytmické bubnování kapek do deštníků a oken jako by chtělo být víc než příznačným intrem k dnešnímu industriálnímu večeru v Divadle Archa. K večeru, o kterém se již dopředu ví, že bude jedinečným zážitkem. K večeru, jehož spád udá hypnotická kovová rytmika společně se zvuky "nástrojů", na které ještě nikoho nenapadlo hrát. K večeru postmoderních, zběsile architektonických básní Einstürzende Neubauten.

    Dle očekávání nabitá Archa v sobotu večer hostila letité pamětníky stejně jako omladinu, která na německou industriální víru konvertovala teprve nedávno. Pódiu, plnému fragmentů vybavení lepší tovární haly, jehož jména a účel znají snad jedině sami členové Neubauten, dominuje šest červených lamp, které by stejně dobře mohly krášlit výrobní linku Bosche. Na stěně za nimi pak visí plachta, na níž je vyvedena část obalu nového alba Alles Wieder Offen. Vše je připraveno. Show může začít!


    Šestičlenná kapela přichází cirka deset minut po osmé doprovázená ovacemi tak mohutnými, že ještě chvíli trvá, než mohou Neubauten konečně spustit. První tóny úvodní skladby z Alles Wieder Offen Die Wellen vyloudí na mnohých tvářích přiblblý úsměv čerstvě zamilovaných, který do konce koncertu už nezmizí. Jak píseň sílí a graduje, vtahují Einstürzende Neubauten přihlížející stále hlouběji a hlouběji do svého světa, v němž hrají prim ostré hrany stejně jako jemné pohlcující melodie.

    Seance pokračuje tklivou baladou Nagorny Karabach. Klasicky v černý oblek oděný Blixa Bargeld deklamuje jako prokletý básník moderní doby. Jeho ráznou zanícenou gestikulaci provází bubeníkovi hrátky s bruskou. Ať znáte Neubauten sebe líp, jejich živá performance vás právě díky takovýmto momentům uchvacuje zas a znovu s nezměněnou intenzitou.

    Poklidné zpívánky přecházejí v brutální rytmické katarze, při nichž - tak jako třeba v třetí Dead Friends (Around The Corner) z předchozí desky Perpetuum Mobile - hrají prim poklice a všelijaké jiné nádobíčko zakomponované do zvuků basy a kytary s precizností, z níž běhá mráz po zádech.

    Kapela i publikum se s gustem oddávají dadaistické industriální hře se zvukem a atmosférou (Let´s Do It A Dada). Nepřeberné možnosti, milióny rozličných emocí. Skličující i uklidňující prožitky se střídají jak na běžícím pásu. Není to jen koncert, je to umělecký zážitek a vy hltáte s pekelným soustředěním každý jeho detail tak, aby vám nic neuniklo.

    Při pochodové Weil Weil Weil, kterou Neubauten začnou a capella, takřka vidíte dělníky v modrákách mašírující si to na ranní směnu. U dlouhé, pozvolně gradující rytmické meditace Unvöllstendigkeit zas v maniodepresivním rauši poletujete nad městem, kde stojí architektonické skvosty vedle totalitních urbanistických paskvilů, a slyšíte, jak každá z těch budov zpívá svou vlastní píseň.

    Následuje pozvolný song z desky, kterou Neubauten vydali pouze pro své "subscribery" - takže taková malá reklama, při níž si Blixa k navození ještě hmatatelnější atmosféry rozhoupává svou lampu.


    Dvojblok skladeb z desky Silence Is Sexy, který přichází vzápětí po další skladbě z nové desky Von Wegen, uvádí většinu publika do transu. Úderná a zároveň jímavě melancholická Die Befindlichkeit des Landes stejně jako "minotaurská" balada Sabrina jsou odměněny extatickým rykem, jenž si kapela v čele s Blixou užívá s manýristickými pózami a kabaretními grimasami. Husí kůže je naprosto na místě.

    Susej, kterou Bargeld uvede jako dialog mezi "starým" a "novým" Blixou (specifický kytarový motiv pochází z roku 1982), a Ich warte, během níž přichází nezbytné představení kapely, uzavírají ve tři čtvrtě na deset regulérní set.

    Mohutný dupot a vytleskávání je pak kulisou k návratu kapely na další čtyři písně (Ein leichtes leises Säuseln, Heaven Is Of Honey, Ich hatte ein Wort a Alles), nicméně ani to namlsanému a zhypnotizovanému publiku nestačí.

    Po nějakých pěti minutách hurónského ryku a všelijakého jiného zvukového bordelu, který zaplněná Archa produkuje, se kapela naposledy vrací, aby zahrála "speciální song určený jen a pouze výjimečným koncertům se skvělým publikem" (a také jen městům, které mají metro).

    Jak se ukazuje půjde o spontánní jam podléhající pravidlům tzv. "Neubauten tarot" - každý z kapely si vytáhne z připravené tašky tři speciální karty, které si po svém zinterpretuje a podle toho se na pódiu zařídí. Výsledkem je věru zběsilý set, v němž Blixa bubnuje a skučí do mikrofonu, basák usedá za industriální bicí soupravu a i ostatní členové podnikají podobné neortodoxní zvukové vylomeniny. Na závěr každý zvlášť pěkně teatrálně popíše, cože bylo vlastně jeho úkolem, za což je odměněn pochvalou kapely i publika.

    O definitivní rozlučku se pak postará decentně nihilistická skorobalada Youme & Meyou. Je po půl jedenácté, kapela se naposledy uklání, červené lampy se zhasínají, Archa se rozsvěcí. Dvou a půl hodinový trip mezi zdmi, kovem, umělou hmotou, elektronikou, strunami a rozervanou poetikou končí. Byl příjemně sžíravý, laskavě pohlcující i geniálně diletantský. Byl absolutní!

    autor: Lukáš Kadeřábek, i-legálně.cz
    Einstürzende Neubauten – lehce ztišená industriální legenda
    Někdejší Západní Berlín byl na počátku 80. let vyhlášený svou uměleckou komunitou, z níž vzešla řada skupin.

    Doba zmatku, politického neklidu a revolty dala vzniknout i kapele Einstürzende Neubauten (Hroutící se novostavby), někdejším punkerům, kteří se za dobu své existence stali industriálními klasiky a takřka německým "rodinným stříbrem". V Česku se staří známí opět představí v sobotu, kdy v pražské Arše uvedou novou desku Alles Wieder Offen.

    Jejich tvorba není na první poslech zrovna jednoduchá, ale již 29 let Einstürzende Neubauten dokazují, že i z nejrůznějších hluků či rámusu kovového odpadu se dá vytvořit emocionálně silná a zvukově neobvyklá hudba. Snad i vlivem postupujícího věku členů se tenhle kvintet stal přístupným také pro širší okruh posluchačů. Kapela však neztrácí nic ze své energičnosti. Její vystoupení bývají pastvou pro uši, ale i pro oči - díky dramatickému nadání impresária Blixy Bargelda (49).

    Před lety skupina přišla s projektem takzvaných "supporters" - příznivců, jejichž finanční podpora jí umožňuje pracovat stranou mediálního byznysu. Na oplátku pak fanoušci dostávají raritní nahrávky, mohou vidět kapelu při práci a na výsledku se také podílet. Užší publikum se zúčastnilo i koncertu, který "Neubauteni" sezvali do berlínského Paláce republiky, chrámu socialistických sjezdů a estrád. Společná jam session pak vyvrcholila rozezvučením ocelové konstrukce stavby.

    Mladí anarchističtí rebelové začínali v roce 1979 jamováním na ulici, v tvrdé opozici vůči popu i rocku. Za nástroje jim sloužila rozbitá auta i všechno, co bylo kolem. Podzemní prostory pod dálnicí fungovaly jako zkušebna. Když přišla nahrávací smlouva, povědomí o Einstürzende Neubauten se začalo šířit. V 90. letech band prý podle skalních fanoušků "zlidověl", ale typické nástroje - brusky, plechy, trubky, kanystry, pružiny či kompresory vzduchu - jsou na pódiu přítomny i dnes.

    Prvním albem skupiny byl syrový Kollaps z roku 1981. Poté následovaly slavné Halber Mensch nebo Haus der Lüge, které ovlivnily řadu rockerů na obou stranách Atlantiku. Na deskách z posledních let (Tabula Rasa, Ende Neu, Silence Is Sexy a Perpetuum Mobile) jsou už písně klidnější, ovlivněné šansonem a brechtovsko-weillovskou tradicí 20. až 30. let minulého století. Bargeldovy texty jsou také plastičtější, plné obrazů a citací z astronomie, architektury, historie nebo medicíny.

    Einstürzende Neubauten tvoří rovněž hudbu k filmům a divadlu. Z tohoto soudku je například soundtrack k dokumentu Berlin Babylon, který zachycuje architektonickou proměnu metropole na Sprévě, proti jejímž futuristickým novostavbám Bargeld nezřídka vystupuje. Kapela se podílela i na doprovodu k provokativní hře rakouského dramatika Wernera Schwaba (Faust: Můj hrudník: Má helma), jejímž výsledkem byla Faustmusik - hudba vyluzovaná desítkami způsobů jen pomocí knih a stolů.

    Skupina, která "nikoho nenásleduje a málokomu se podobá", obměnila během let několikrát své personální složení. Od samých počátků ale "hlavním architektem" celého seskupení zůstává berlínský rodák Bargeld (vlastním jménem Christian Emmerich), zpěvák s hypnotickým hlasem a do března 2003 také nepřeslechnutelný "hlukový" kytarista The Bad Seeds. Jeho dlouholetým chlebodárcem v tomto vedlejším pracovním poměru nebyl nikdo jiný než Australan Nick Cave.

    Z Bargelda, někdejšího hrobníka či popeláře, se postupně zrodil osobitý básník, fotograf a performer. Prkna, co znamenají svět, jej ostatně velmi přitahují. Spolupracoval například s avantgardním dramatikem Heinerem Müllerem, k jehož inscenaci Die Hamletmaschine (Hamlet-stroj) složil hudbu a v jejíž rozhlasové verzi si zahrál. Objevil se také v několika experimentálních filmech a svým hlasovým dispozicím dal vyniknout, když namluvil mumii ve stejnojmenném americkém trháku.

    V Česku mají Einstürzende Neubauten slušnou základnu příznivců. Koncertují zde poměrně často od roku 1991, naposledy pak vystoupili v Lucerně před třemi lety. První pokus o seznámení se s tvorbou "geniálních diletantů" ze Západu se ale uskutečnil již za totality, v roce 1987. Kapela měla vystoupit v Plzni - Lochotíně v rámci mírového pochodu Olofa Palmeho. Poté, co jí to ale policie neumožnila, strhla se rvačka a zanedlouho už všichni povinně seděli v autobuse směr Rozvadov.

    autor: ČTK
    Neubauten - Předskakovali i U2
    Alexander Hacke, člen Einstürzende Neubauten, vystoupí s kapelou tuto sobotu v pražském Divadle Archa.

    Do němčiny se mu pletou anglická slovíčka a naopak, se svou manželkou se chystá na podzim strávit nějaký čas v Praze. Alexander Hacke, člen Einstürzende Neubauten, vystoupí s kapelou tuto sobotu v pražském Divadle Archa.

    LN Před pár dny uplynulo 28 let od prvního koncertu Einstürzende Neubauten v Berlíně, konala se nějaká malá oslava?

    S kapelou jsme to oslavili vlastně zkoušením, protože se pilně připravujeme na koncerty a na svoje turné. Ale s mojí ženou se chystáme udělat si takový večírek, až budeme hrát v Rusku – hrajeme totiž za pár dní také v Moskvě a v Petrohradě –, a pořídili jsme si láhev výborného značkového koňaku. Tedy alespoň doufám, že nám vydrží až do Ruska a že to neotevřeme zítra na zkoušce!

    LN Pamatujete si na váš první koncert 1. dubna 1980?

    Já jsem na tomto koncertě vlastně nebyl, ke kapele jsem se připojil o něco později... Ale už tehdy jsme se samozřejmě znali a to místo si velmi dobře pamatuji.

    LN Čekalo vás také mnoho dalších, nezapomenutelných koncertů. Třeba to fiasko, když jste předskakovali U2 v Evropě...

    Ano, tehdy jsme se zrovna vraceli z amerického turné. Dost vyčerpávajícího. Přiletěli jsme do Holandska, kde jsme kvůli problémům s autem měli tříhodinovou prodlevu. Všichni už byli pěkně nervózní. Když jsme konečně dorazili na místo, ani jsme pořádně nestihli zvukovou zkoušku... No a pak to začalo. Netrpělivé publikum na nás začalo házet lahve s různým obsahem, který bych raději do detailů nerozebíral. A náš zpěvák se strašně rozzuřil. Víte, on má tělo a kondici sportovce, vsadím se, že by každého poslal k zemi, kdyby na to přišlo. My jsme jinak mírumilovná kapela, nikdy neházíme do publika žádné věci. No... když už, tak jenom malé. Tady to ale bylo trochu jinak. Někdo na něj hodil plechovku plnou koly a trefil se fakt dobře. A Blixa vzal jednu ocelovou trubku, kterými jsme hráli – vypadala jako normální palička, jen byla ocelová – a hodil ji zpátky na toho člověka někam do třetí řady. A trefil se rovnou mezi oči; říkal jsem – sportovec. To byl tedy průšvih. Od té doby jsme radši žádné ocelové trubky po nikom neházeli.

    LN Osmadvacet let je dlouhá doba, změnili jste se za tu dobu hodně? Nejen hudebně – to je zřejmé –, ale jako lidé?

    Rozhodně! Když jsme začínali, byli jsme takoví „mladí rozhněvaní muži“. Už nejsme tak rozhněvaní. A ani tak mladí. Ale jedna věc je naprosto jistá: žijeme o mnoho zdravějším životem než tehdy. Samozřejmě i priority se trochu změnily a na život nahlížíme úplně jinak. Jsem rád, že nejsem teenager. Ještě ve svých dvaceti jsem byl... jak to říct... lehce zmatený.

    LN Vyrazili jste na rozsáhlé turné. Koncertujete skoro každý druhý den, není to příliš náročné?

    Není to tak dávno, asi čtyři roky zpátky, kdy jsme měli podobně náročnou šňůru. Je to sice trochu záběr, na druhou stranu se na fanoušky moc těšíme. V poslední době jsme hráli opravdu jen sporadicky. Ale navštívíme třeba Finsko, po dlouhé době. Naposledy jsme tam byli snad v polovině 90. let. Moc si toho z téhle doby nepamatuji.

    LN Vaše poslední deska Alles Wieder Offen vyšla, kromě klasické verze, v tzv. Supporter’s Edition. Jak tenhle systém funguje?

    Vytvořili jsme si webové stránky, kde se naši fanoušci můžou zaregistrovat. Nově jsme umístili do svého studia webkamery. Publikum může mít nějaké nápady a připomínky k tomu, co děláme, a má rovnou i zpětnou vazbu od nás. Přijde mi to celkem zábavné. Neděláme to poprvé, už se nám tenhle systém osvědčil dříve. Jsme v bližším kontaktu s publikem. Jsme taková velká internetová rodina!

    LN Je pravda, že se chystáte se svou ženou strávit nějaký čas v Praze?

    Ano, to je pravda. Měli bychom přijet v říjnu a rádi bychom zůstali celý měsíc. V té době by měl probíhat MOFFON (festival Music on film – Film on music, pozn. red.) a připravujeme několik projektů. Moc se na to těšíme, mám Prahu velmi rád. Teď se bohužel moc nezdržíme, tak doufám, že si to na podzim vynahradíme.

    LN V jednom rozhovoru jsem četla, že pokud nebude vaše aktuální deska úspěšná, tak se rozpadnete. Říkal to Blixa Bargeld. Je to pravda?

    Ach ano. To si zase Blixa něco vymýšlel, aby tomu udělal reklamu, víte? Ale ono to s deskou vypadá docela dobře, ne? Úspěšná je, na turné jedeme, je to prima. Ale třeba se rozpadneme i tak! a vytvořit komunitu, která si tuto speciální edici sama „zasponzoruje“. Jednoduše řečeno: fanoušci pošlou peníze, a když je jich dostatek, může se vyprodukovat tahle speciální edice. Je samozřejmě trochu odlišná od té klasické verze na CD, má nějaké „nadhodnoty“ – různé raritní skladby ke stažení, živé nahrávky, spoustu podobných věcí...

    autor: Jana Kačurová, Lidové noviny
    Z Arménie do Náhorního Karabachu
    Einstürzende Neubauten zcela logicky a kontinuálně pokračují po cestě, která je v jejich tvorbě patrná už od počátku devadesátých let.

    I přesto překvapí, k jak jednoduchým a přímočarým kouskům na desce "Alles wieder offen" doputovali. Před ničím se neuzavírají, a to je dobře.

    Einstürzende Neubauten – Alles wieder offen (hodnocení: 9/10)
    Skladby: Die Wellen, Nagorny Karabach, Weil weil weil, Ich hatte ein wort, Von wegen, Let's Do It A Dada, Alles wieder offen, Unvollstaendigkeit, Susej, Ich warte
    Dvě alba zpátky sdělili Einstürzende Neubauten svým posluchačům, že ticho je sexy. Teď k tomu dodávají – všechno je zase otevřené. Asi nejznámější industriální kapela už sice za více než čtvrtstoletí existence dospěla, neničí scénu pneumatickými kladivy a při návštěvě koncertu se nemusíte bát zranění od zbloudilé špony, přesto EN zůstávají originální a nenechávají se svázat konvencemi. Nejsou tak hluční jako v počátcích, stále však otevření všemu. Díky obrovskému tvůrčímu potenciálu mohli na aktuální "Alles wieder offen" vybírat a nejvíc se urodilo poklidných, jednoduchých, skoro popových kousků.
    "Alles wieder offen" je s trochou nadsázky kompilace toho, co enka zplodila za poslední tři roky od vydání předchozí řadovky "Perpetuum Mobile". Pro dvě různé skupiny svých skalních a ještě skalnějších fandů nechali vzniknout jednak osm desek série "Musterhaus", jednak takzvaná supporters alba. Radost z hraní a experimentu, odpoutání se od nesvobodného vztahu s hudebním vydavatelstvím a práce pod dohledem těch nejvěrnějších přinesly spolu s touhu dělat si věci po svém ovoce.
    Deska pozvolna začíná dramaticky vzrůstající "Die Welen", se sílou mořského příboje a pomalu přicházejícími a odcházejícími návaly klavíru, v jehož souznění se nesou i ostatní nástroje včetně cella, violy nebo kusu plechu. Podobně v "Unvollstaendkeit" – na ploše více než devíti minut pomalu narůstá a spěje k extatické kakafonii zhruba ve třech čtvrtinách. Strhující disharmonický příval energie se ale daří ukočírovat a poklidně, přesto se zachováním dramatického napětí dotáhnout do finiše.
    Pro Neubauteny 2007 jsou ale klíčové zklidňující tendence, které se jejich nahrávkami zřetelně táhnou už od "Ende neu". Ty nemusí být každému vhod a určitě se najdou tací, kteří tento vývoj zatracují a odkazují na ranou tvorbu. Jenže pokud si vzpomenete třeba na "Sand" z roku 1985, uvědomíte si, jak logickým vyústěním dospělosti kapely tento přerod je. A nejvýraznějším skladbám, čistým, jednoduchým a zcela přirozeným i samozřejmým, jako jsou "Nagorny Karabach", "Ich hatte ein wort" a "Susej", není co vytknout. Ale to není všechno. Einstürzende, jako už několikrát v minulosti, stejně nenásilně použijí i taneční rytmy ("Let's Do It A Dada"). A pořád to funguje. V minimalizmu zasetá "Ich warte" zas vyroste ve svébytnou, masožravou květinu.
    Filozofující Blixa Bargeld spolu s rovnocennými členy skupiny nezklamal a předčil všechna očekávání. "Alles wieder offen" je legitimním důvodem, proč začít uvažovat o členství mezi supporters. Je přece škoda nechat si uzavřenou cestu k dalším, neveřejným skladbám.

    autor: Honza Průša, Musicserver.cz
    Čerstvě staženo: Einstürzende Neubauten – Alles Wieder Offen
    Einstürzende Neubauten. Skupina, která povýšila industriální hluk a další z podstaty uchu nelahodící věci v dokonale čisté, člověku příjemné a milé souznění.

    Teď vydává nové album, a protože jeho promo verze unikla na web, pojďme se podívat, co od něj můžeme očekávat.
    Za sedmadvacet let své existence urazili Einstürzende Neubauten obrovskou cestu od raných nahrávek, postavených na hluku demoličních souprav a kovových tyčí namísto klasických bicích nástrojů, po současné, místy až popové kousky (samozřejmě neustále ozvláštňované pro hudbu nezvyklými zvuky a všudypřítomným kovem). Probírat se jejich diskografií, zejména pak nahrávkami z poslední doby, není vůbec snadné. Skupina má nicméně své posluchače ráda a oni mají rádi zase ji. Proto parta založila unikátní webovou komunitu, takzvané "supporters", kteří si své Neubauteny finančně podporují. A ti je na oplátku hýčkají speciálními downloady, webcasty určenými pouze jim nebo třeba možností používat mailovou schránku na doméně kapely neubauten.org. Poslední regulérní řadovka "Perpetuum Mobile" vyšla sice už v roce 2004, jenže v mezidobí skupina vypustila mezi své třeba osm alb ze série "Musterhaus" nebo – pouze ke stažení – lahůdku "Jewels". Právě z těchto alb (ale nejen z nich) čerpal Blixa Bargeld se zbytkem kapely (i supportery nechali do podoby alba zasáhnout) při práci na aktuální "Alles Wieder Offen". Co z toho vzešlo?

    Novinka je přesně taková, jak ENka v poslední době známe. Skupina nijak razantně nezměnila svůj zvuk a pokračuje v klidnějším duchu alb z poslední doby. Deset nových skladeb (tentokrát jsou všechny v němčině) je o něco semknutějších, spíše baladického rázu. Takové, jako byly třeba "Sabrina" nebo "Youme & Meyou" (typickým příkladem je zde "Nagorny Karabach"). Díky tomu se album stává přístupnějším, ale neznamená to, že by bylo prosto extatických přílivů nahromaděné energie (devítiminutová "Unvollstaendigkeit"). Uhrančivé monotónní bicí ani kovové tyče, bez nichž by to snad ani nebyly Einstürzende, nemohou chybět. Jen se teď kapele podařilo napsat opravdu hodně výrazných melodií. Díky tomu je "Alles Wieder Offen" jejich nejpísničkovějším albem.
    Nové album Einstürzende Neubauten "Alles Wieder Offen" vyjde v Evropě 19. října, ve Spojených státech o čtyři dny později. Novinka bude mít podobu exkluzivního digipacku opatřeného texty jak v němčině, tak angličtině. Tracklist je následující: Die Wellen, Nagorny Karabach, Weil Weil Weil, Ich Hatte Ein Wort, Von Wegen, Let's Do It A Dada, Alles Wieder Offen, Unvollstaendigkeit, Susej, Ich Warte. Připomeňme ještě, že na jaře příštího roku kapela vyrazí na turné a doufejme, že dorazí i do Česka, jelikož koncerty Einstürzende Neubauten vždy stojí za návštěvu.

    autor: Honza Průša, Musicserver.cz
    1015