1015
EN CZ
HISTORIE - historie akcí - PODROBNÉ INFORMACE
vše  2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001 2000 1999 1998 1997 1996 1995 1994 1993 1992 1991
SUZANNE VEGA
web headlinera

  • Státní opera Praha
  • 19. 07. 2006 - začátek 20:00

    Vstupné: 1650, 1250, 880, 200 a 100 Kč v sítích Ticketpro, Ticketportal
    a v pokladně Státní opery Praha

    Předprodej
  • Ticketpro
  • Ticketportal

    Americká folkrocková písničkářka Suzanne Vega se narodila v kalifornské Santa Monice. Ráda však svůj původ spojuje s N.Y.C., kam se záhy její rodina přestěhovala. Původně studovala tanec, ve druhé polovině 70. let vystupovala už jako zpěvačka a kytaristka v newyorských klubech. Ovlivněna Bobem Dylanem, Lou Reedem, Leonardem Cohenem i Joni Mitchell.

    Debutové album Suzanne Vega (1985) bylo nadšeně přijato kritikou a dobře se prodávalo hlavně v Británii. Následovala první britská vystoupení (s doprovodnou skupinou). V roce 1987 se objevuje hit Luka a velmi úspěšné druhé album Solitude Standing. Stejně jako debut ho produkovali Lenny Kaye a Steve Addabbo.

    Na začátku 90. let obletěl svět její obrovský hit Tom´s Diner, který vznikl nejdříve jako bootleg bez svolení samotné Suzanne. Následně s jejím požehnáním vyšel oficiálně a držel se desítky týdnů ve všech světových hitparádách a trhal doslova rekordy.

    Suzanne Vega aktivně spolupracuje s pracovní skupinou Amnesty International podporující děti. Účinkuje na charitativních akcích a pořádá dobročinné koncerty. Startovním momentem k těmto jejím aktivitám byl singl Luka, který byl napsán z pohledu dětské oběti zneužívání. Píseň jí přinesla mnohá ocenění od organizací bojujících proti zneužívání dětí. Získala také nominaci na Grammy a cenu MTV za nejlepší video ženské interpretky.

    V našich končinách je Suzanne Vega pravidelným „držákem“ v rádiových hitparádách IFPI a ještě více je oblíbena u koncertního publika. V naší produkci bude Suzanne Vega koncertovat v Praze již počtvrté. Naposledy v naší metropoli koncertovala v roce 2003 ve vyprodaném sále Kongresového centra Praha.

    Tentokrát se její koncert v rámci letošního koncertního turné uskuteční v nádherném historickém prostředí Státní opery Praha. Toto magické prostředí bezpochyby dodá na již tak dokonalém zážitku z hudebního mistrovství Suzanne Vega, která vystoupí tentokrát sólově. Společně s ní basista Michael Visceglia, který už vystupoval s takovými hvězdami, jakými jsou John Cale, Phil Collins, Al Green… Vystupoval také s doprovodnou kapelou a velkými jmény mj. v televizních pořadech The David Letterman Show a Saturday Night Live

    19. července tedy navštíví Českou republiku jedna z nejsilnějších osobností zpěvaček-písničkářek, která se zrodila uprostřed osmdesátých let a která má co říci i dnes, protože její talent i umění jsou stále živé.

    Diskografie:
    Suzanne Vega (1985)
    Solitude Standing (1987)
    Days Of Open Hand (1990)
    99.9 F (1992)
    Nine Objects Of Desire (1996)
    Tried & True – The Best Of (1998)
    Songs Of Red & Grey (2001)
    Retrospective – The Best Of (2003)


    CD Suzanne Vega - Retrospective - The Best Of můžete koupit zde.

    Amatérské video z koncertu:

  • SUZANNE VEGA - Klik pro originální velikost

    SUZANNE VEGA - Klik pro originální velikost
    Recenze / článek k akci
    Akustická intimita pro náročné
    Když byla Suzanne Vega v Praze naposledy, vystupovala s celou kapelou v Kongresovém centru. Letos se však rozhodla poctít naše hlavní město, ale i další místa svou návštěvou v poněkud komornějším duchu.

    Se svou kytarou, Michealem Viscegliou a jeho baskytarou se vydala do světa, konkrétně do Evropy na počátku letošního června, kde ve Velké Británii turné zahájila. Přes Německo, Norsko, Finsko, Dánsko a Švýcarsko zamířila do České republiky, která je tak jednou z posledních evropských zastávek. Následně má však před sebou ještě pár koncertů ve své vlasti, po kterých si jen krátce odpočine, než zamíří do studia připravovat svou novou desku, která na labelu Blue Note, s nímž letos podepsala smlouvu, vyjde příští rok na jaře. Ale zpět do Státní opery v Praze, kde už se pomalu schylovalo k osmé hodině, odkdy mělo pódium patřit pouze Suzanne a Mikeovi. Deset minut před začátkem a sál je zaplněn sotva z poloviny. Koncert tak začal pravděpodobně kvůli nedochvilným posluchačům se čtvrthodinovým zpožděním. Mezi nimi byste našli třeba i japonského turistu, Vídeňanku, žijící v Praze, nebo maminku se svou přibližně dvanáctiletou dcerou, která se očividně příliš nebavila, což se však nedá říct o zbytku publika.

    Suzanne koncert zahájila známou skladbou "Marlene On The Wall", inspirovanou plakátem Marlene Dietrich na své zdi. A ve stejném duchu, v jakém koncert zahájila, i pokračovala. Melancholie se střídala s menším přívalem energie a naopak. Během prvních písní se dokonce naučila, jak se česky řekne "děkuji" a opět připomněla, že Praha je jedním z jejích oblíbených měst. Po pár písničkách Mike odešel a Suzanne zůstala na pódiu sama se svou kytarou. V tomto momentě probíhaly pravděpodobně ty nejintimnější okamžiky večera. Stejnou pozornost na sebe zpěvačka strhávala i proslovy mezi skladbami, které byly často velmi úsměvné. Jedním z nezapomenutelných byla její úcta k budově státní opery, kvůli které si vzala čistou košili a vzhledem k vážnosti tohto místa byla sama zvědavá, co mají návštěvníci na sobě.

    Ještě na samotném začátku Suzanne prohásila: "Dnes vám zahraji některé starší, novější, ale i skladby, které jsou tak někde mezi." Jednou z těch nových věcí byla i "Unbound", která by se měla objevit na připravované desce a z níž je patrné, že oproti poslední "Songs In Red And Gray" půjde o nahrávku daleko veselejší a optimističtější. Dalším hitem, který zazněl, byl "(I'll Never Be) Your Maggie May", kterou uvedla dalším vtipným povídáním a dokonce si ji částečně zazpívala hned dvakrát, protože si v úvodu první sloky potřebovala odkašlat. Její omluvné vysvětlění "I had a frog in throat," jí zase připomnělo situaci, kdy se ptala svojí dcery, které město se jí z koncertního turné líbilo nejvíc, načež jí odpověděla "Frague." Výjimečným momentem byla i karetní píseň "Solitaire", při které se Mikeovi povedlo roztleskat takřka celý sál a já jsem měl konečně pocit, že v něm někdo je (nepočítám-li aplaus po každé skladbě).

    Avšak mou zcela nejoblíbenější částí koncertu bylo pár skladeb, při nichž Suzanne odložila svou kytaru a zazpívala pouze za doprovodu basy. V tomto provedení zazněla například "Blood Makes Noise", což považuji za absolutně nejlepší okamžik večera. Už se svou kytarou pokračovala další novinkou, nazvanou "New York Is A Woman" a známou "In Liverpool", při níž jsem si uvědomil, jak úžasný zvuk vyluzuje na své kytaře bez použití trsátka. O tom, že se neúprosně blížil konec, svědčila s napětím očekávaná "Luka" a závěrečná "Tom's Diner" provedená a capella, při níž si známé "ta ta tá da" zpívala už velká část sálu. Za bouřlivého potlesku se Suzanne rozloučila, ale ne nadlouho. Na pódium opery se vrátila hned dvakrát. Poprvé přidala dvě skladby, mezi nimi i "Calypso" a podruhé si jako pravá dáma střihla klasiku "Have You Met Sir Jones". Diváci očividně toužili ještě po dalších skladbách, ale rozsvícená světla v sále naznačovala, že po necelé hodině a půl nadešel definitivní konec.

    Na závěr nemohu nezmínit jeden velmi důležitý fakt a tím je kvalita zvuku. O akustice budovy Státní opery nemůže být žádných pochyb, což se ukázalo i na včerejším koncertě. Dokonce i hlasitost byla naprosto vyhovující. Když k tomu přidáme vynikající basu Mika, skvělou kytaru a krásný hlas Suzanne, nedá se říct nic jiného, než že Praha má za sebou jeden z největších letošních koncertních zážitků.

    autor: Pavel Novák, Musicserver.cz
    Suzanne Vega strhla bohatostí výrazu
    Středeční vystoupení americké písničkářky Suzanne Vegy ve Státní opeře Praha nabídlo mimořádný zážitek. Komorní koncert v duu, kdy zpěvačku s kytarou doprovázel pouze baskytarista Michael Visceglia nebyl jen retrospektivou, odhalující folkové kořeny osobi

    PRAHA - Suzanne Vega nezapomněla na známé písně - koncert začínal prvním velkým hitem Marlene On the Wall a končil skladbami Luka a Tom´s Diner, kde se ovšem diváci v refrénu moc nechytali, přičemž z jednadvacet let starého debutu zazpívala i The Queen And The Soldier a Small Blue Thing a z dvojky Solititude Standing si nadšení diváci v přídavku vytleskali Calypso.

    V opeře však zazněla také celá řada nových skladeb, jako byla New York Is A Woman. Zejména v nich se ukázalo, že Suzanne Vega už není tou plachou introvertkou s jímavým projevem, ale ženou, která suverénně vládne pódiu, žertuje s publikem a nečiní jí problémy obhájit si vlastní názor. V pandánu k slavné Dylanova písni nazvaném I Never Will Be Your Maggie Mae jasně říká, že nemíní zůstat v pozadí.

    Opravdová osobnost žertujicí s publikem
    Projev jí nečinilo po vzoru zpěvačky Pretenders Chrissie Hyndeové patřičně přitvrdit, takže místy dostal koncert vysloveně rockový ráz. Suzanne Vega sice neskrývala své písničkářské kořeny, ale neukazovala jen je, v několika písních totiž odložila kytaru a třeba Blood Makes Noise zpívala jen za doprovodu Viscegliovy baskytary, což dalo písni z alba 99.9 F důraz a drive. Přitom jinou píseň ze stejné jednoznačně nejelektroničtější desky, baladu In Liverpool pojala vysloveně folkově. Na chvíli si na pódiu dokonce vystačila sama bez doprovodu basy a přiblížila se tak úplným začátkům na folkové scéně v Greenwich Village.

    Obavy, že výrazové možnosti dua jsou omezené, se v žádném případě nepotvrdily, což doložil poslední vysloveně jazzový přídavek. Rychle zmizel i snobský nádech koncertu v opeře, když Suzanně Vega na úvod řekla, že do takovéhoto prostoru si musela vzít čistou blůzu, přestože je už na konci turné a že publikum to udělalo taky tak. Na pódiu prostě stála skutečná osobnost a u té nezáleží, jakému stylu se věnuje a kde, protože je opravdová.

    autor: Alex Švamberk, Novinky
    Koncert Suzanne Vega - komorní a bezprostřední
    Jen s akustickou kytarou a s doprovodem baskytaristy Michaela Visceglii potěšila písničkářka téměř zaplněnou Státní operu Praha.

    Americká písničkářka Suzanne Vega opřela svůj program především o řadu starších hitů. Zároveň ale představila i novinky z chystaného alba, které podle jejích slov bude nahrávat na podzim a vyjde na jaře příštího roku.

    Koncert zahájila singlem Marlene on the Wall z eponymního debutového alba z Roku 1985, načež smekla kšiltovku a pokračovala dalšími hity Small Blue Thing a When Heroes Go Down. Poté odzpívala Suzanne Vega několik písniček jen sama, aby se k ní Visceglio vrátil při písni (I'll Never Be) Your Maggie May. Prostor mezi písničkami Vega prokládala různými vtipnými průpovídkami, nejvíce se rozpovídala právě před skladbou o Maggie May, která se vztahuje k bývalé ženě Roda Stewarta, při jejímž začátku Suzanne Vega mírně selhal hlas, což však hravě zamluvila.

    Komunikaci s diváky Vega rozhodně nezanedbávala, několik slov prohodila po každé písni a později nechala na publiku i výběr přídavku.

    Již na úvod zmínila jisté obavy z noblesního prostředí Státní opery. "Pro tento koncert jsem si vzala dokonce i čisté tričko," glosovala to vtipně. S jistými obavami pak vyzvala při skladbě Solitaire publikum k rytmickému doprovodu tleskáním pod velením Visceglia, s narážkou právě na vznešené koncertní prostory.

    Svůj program ukončila po necelé hodině a čtvrt dvěma asi největšími hity Luka a Tom#146#s Diner, bez těchto skladeb by asi diváci odcházeli hodně zklamáni. Tom´s Diner odzpívala a capella s tleskáním diváků, kteří se k písničkářce v refrénu připojili i zpěvem.

    Koncert očividně Suzanne Vega bavil, což potvrdila i třemi přídavky. Prostory Státní opery dokázala Vega hravě ovládnout, svým emotivním a sametovým hlasem hravě ovládla prostor, kde jindy zní 20hlasový operní sbor. S jednoduchým doprovodem baskytaristy Mikea Visceglia bylo její vystoupení zdravě svěží a příjemné. Bez asistence doprovodné kapely písničky zněly v jejich prvotním a nejpřímějším zvuku, navíc i více vyniklo zpěvaččino ryzí písničkářství.

    Původně chtěla svůj pražský koncert nahrávat pro potřeby chystaného koncertního CD i DVD, ale nakonec musela od tohoto záměru upustit. "Důvodem je dosud nevyřešená otázka autorských práv po její nedávné změně vydávající gramofonové firmy," řekl Jaroslav Hainzel z pořádající agentury 10:15 Management.

    autor: Libor Akrman, iHned.cz
    Jen tak si zpívat se Suzanne Vega v opeře
    Suzanne Vega se svou kytarou, Michael Visceglia se svou baskytarou. Skoro zaplněná Státní opera. To vše se zasloužilo o hudební zážitek.

    Komorně laděný koncert, jenž se potýkal jak s malými technickými obtížemi, tak i s momentální pěveckou indispozicí Suzanne, působil velmi mohutně a bohatě.

    Její melancholický hlas dokázal vyplnit v opeře každou skulinku a kdo rozuměl, mohl se zasnít nad texty jejích písní.

    Jako klasická písničkářka dokázala publikum pobavit nejen zpěvem, ale také slovem, což bylo důležité hlavně ve chvíli jejího hlasového výpadku ve skladbě (I'll Never Be) Your Maggie May.

    Zahrála písně staré, nové i nějaké mezi, v různých variacích (jen s kytarou, případně samotnou baskytarou) i bez jakéhokoliv doprovodu, kdy si s ní mohl zazpívat každý, kdo chtěl, jako v případě hitu Tom's Diner.

    S kšiltovkou na hlavě nevynechala ani své další známé skladby jako When Heroes Go Down nebo Luka, které si publikum vždy soustředěně poslechlo, případně zabroukalo, aby je pak ocenilo bouřlivým aplausem.

    Protože je uprostřed práce na novém albu, představila během devadesátiminutového vystoupení také několik zbrusu písní, například svižnou Unbound. Oplývají silnými melodiemi, které čekají na aranžérské vyšperkování.

    Posluchači se nenechali uspat sice velkolepým, ale přece jen statickým prostředím Státní opery a byli velmi živí a komunikativní. Když se z hlediště ozval výkřik "We love you Suzanne!", Vega pohotově kontrovala: "Thank you. I think I love you too."

    Zelená louka pod nohama a hvězdné nebe nad hlavou by však jejímu koncertu svědčilo mnohem lépe. Všichni by se dokázali mnohem více uvolnit a užít si.

    Bylo fajn zazpívat si se Suzanne Vega v opeře. A možná i dobře, že se kvůli sporům o autorská práva nakonec netočilo avizované DVD, protože kamery by komorní náladu spíše kazily.

    autor: Lucie Rušarová, iDnes
    Suzannina noc v opeře
    Když se řekne Státní opera, zní to trochu vznešeně a škrobeně. Ve skutečnosti ale tento pozlacený secesní sál není o moc větší než jazzový klub a změnit ho v intimní prostředí pro folkovou vypravěčku nedá takovou práci, jak se na první pohled zdá.

    Americká zpěvačka, kytaristka a skladatelka Suzanne Vega ho ovládla, jako by v něm hrála odjakživa - ostatně kdo ví, jestli jí po příchodu na pódium nenapadlo, že podobný pocit zažila při svém úplně prvním vystoupení v životě, když si ji coby dvanáctiletou dívenku posadil v Carnegie Hall na koleno folkový guru Pete Seeger.

    Suzanne ostatně pořád vypadá jako malá holka - ne snad na dvanáct, ale z dálky bychom ji klidně mohli považovat za čipernou pětadvacítku. Přitom jí už za tři roky bude dvakrát tolik. Na pražské vystoupení se prý „čistě oblékla a udělala hezkou“, protože si ho chtěla zvlášť užít. Moc se ale vylepšovat nemusela, vždyť to nejdůležitější, čím si dodnes podmaňuje zástupy fanoušků po celém světě, dělá úplně přirozeně a mimoděk - přivřené oči, pokrčený nos a ústa pootevřená do lehce drzého úsměvu říkajícího „vnímáte, co se vám tu snažím povědět?“ fungují stejně spolehlivě jako v prastarém klipu Luka z 80. let.

    Letošní turné písničkářky, která do Čech naposledy zavítala v roce 2003, probíhá v komorním duchu - „jen já, kytara a Mike“ připravovala novináře na nezvyklé vystoupení tisková zpráva. Mike je Michael Visceglia, newyorský baskytarista, který spolupracoval s Johnem Calem či Philem Collinsem, především se ale podílel na vzniku největších Suzanniných hitů včetně zmíněného Luky. Přestože akustická kytaristka se sebelepším basákem nemohou diváky rozpálit tak jako pořádná kapela, s níž Vega při své minulé návštěvě Prahy „zbourala“ Kongresové centrum, takovéhle poloimprovizované brnkání na duši má zase jiné kouzlo. Mike patří k baskytaristům, kteří svůj nástroj dokážou rozezpívat. Působí naprosto suverénně a při hraní by si vystačil i sám. Suzanne někdy se strunami bojovala - pořád ještě patří k předním folkovým kytaristkám, ale doprovodná skupina za ni zřejmě vždycky obstarala různé maličkosti, na které se nyní musela trochu více soustředit. Potřebovala-li zdůraznit rytmus, jako třeba v „latinou“ ovlivněné písni Caramel, vzala si klasické trsátko. Když chtěla docílit něžnějšího zvuku, například ve své první a možná nejhezčí písničce Gypsy, hrála s prstýnkem a vybrnkávala.

    Občas Mike Visceglia odešel do zákulisí a nechal nenápadnou hvězdu, aby se s plným hledištěm poprala sama. Osamělá Vega zahrála mimo jiné skladbu Unbound z připravované desky, kterou by měla vydat v příštím roce. V průběhu večera zazněla ještě jedna nová píseň: balada New York Is A Woman s verši „New York je žena, dožene tě k pláči a pak jde za jiným klukem“ snad až moc připomíná „dylanovku“ Don't Think Twice, It's Alright, jinak ale potvrzuje, že se můžeme těšit na další pro Vegu typické vyznání velkoměstu, kde vyrostla a k němuž má podobně oddaný vztah jako Lou Reed nebo Paul Simon. Když stála na pódiu sama, u nohou s podivnou kyticí, která tu zřejmě zůstala zapomenutá z Rusalky, působila přirozeně a křehce, což skvěle kontrastovalo s jistým a pevným hlasem, jenž byl odjakživa její největší devizou. Někdy naopak odložila kytaru a nechala Mikea, aby uplatnil všechny „frajeřinky“ ze svého rejstříku, včetně flažoletů, práce se zpětnou vazbou a břeskně znějících úderů palce. Blood Makes Noise, skladba ze skvělého CD 99.9 F°, o níž se kdosi vyjádřil, že jde o nejnaléhavější píseň o AIDS, jaká kdy vznikla, prosvištěla decentní atmosférou Státní opery jako ohnivý šíp.

    Žába v krku

    Publikum, povětšinou oblečené jako na operu, ztratilo punc dobře vychovaného obecenstva až při tleskání v písničce Solitaire (o obsesi z hraní karetní hry na počítači), a především při zpěvu notoricky známého refrénu „tu tu tú du, tu tu dú du“ ze Suzannina největšího hitu Tom's Diner. Během přídavku baskytarista takzvaně „pořádal lovy“, což v muzikantské hantýrce znamená, že lovil akordy písně Calypso, kterou neměl stoprocentně zažitou.

    „Někdy se nám povedou takové boty, že sama koukám, ale jeho to nikdy nevyvede z míry, vždycky z toho je nakonec legrace,“ říká zpěvačka o svém dlouholetém kolegovi. Mike tentokrát žádnou botu neudělal, stejně jako jeho šéfka, které během koncertu jen jednou selhal hlas. „Mám v krku žábu,“ omluvila se a přidala historku o tom, jak se na minulém turné zeptala své dcerky, ve kterém městě se jí líbí nejvíce. „Frog (žába),“ řekla malá Ruby a myslela tím Prahu (Prague).

    ***

    HODNOCENÍ LN ****

    autor: Michal Bystrov, Lidové noviny
    Písně skládám a přepisuju roky
    Americká folková písničkářka Suzanne Vega (1959) vystoupí ve středu ve Státní opeře Praha s komorním akustickým programem. Vystoupení natočí a vydá na novém albu. Den před koncertem odpověděla Právu e-mailem na několik otázek.

    Vaše desky vycházejí s velkými pauzami. Poslední album Song In Red And Gray je staré pět let a to předchozí Nine Objects Of Desire vyšlo v roce 1996. Proč se odstup mezi alby prodlužuje?
    Jsem svobodná matka osmileté dcery a její potřeby upřednostňuji.

    Jak tvoříte písně? Začínáte hudbou, nebo textem?
    Píšu je všemi možnými způsoby, někdy přijde jako první text, jindy hudba. Skládám je a přepisuju celé roky. Je velmi vzácné, když se píseň podaří hned napoprvé. Než ji vůbec napíšu, tak o ní dlouho přemýšlím.

    Nakolik jsou vaše texty inspirované vlastní zkušeností?
    Tak ze třetiny. Ze třetiny vycházím ze své zkušenosti, ze třetiny z toho, co jsem viděla, a ze třetiny z imaginace.

    Inspirují vás také knihy nebo filmy?
    Ano, ale ne v současnosti. I když to vlastně není pravda. Mám píseň nazvanou Edith Wharton´s Figurines o ženách v její době a ženách v naší době a o tom, jak si jsou podobné. (Autorka Věku nevinnosti oceněného v roce 1921 Pulitzerovou cenou žila v letech 1862 - 1937. Pozn. aš)

    Co pro vás znamená feminismus?
    Feminismus podle mě patří do stejné skupiny s humanismem, lidskými právy a právy dětí a je důležitým úkolem jej dále prosazovat.

    V písni Luka oceněné řadou charitativních organizací popisujte zneužívání z pohledu zneužitého dítěte. Proč jste se zaměřila na slabé?
    Oni nejsou slabí, oni jen strádají, a to není totéž.

    Patříte k vlně folkových zpěvaček, které se prosadily v polovině osmdesátých let. Napadlo vás, proč se jim to povedlo? Cítíte se dnes nějak spojena s dalšími představitelkami této vlny, jako byla Tracy Chapmanová nebo Michelle Shocked?
    To je starý příběh. Obchodníci dospěli k závěru, že existuje publikum pro písničkářky, které si píší písně a hrají je na kytary. Tohle byl způsob, jak prodat desky. (Vega s tím má své zkušenosti, firma AM ji dvakrát odmítla, než s ní v roce 1984 podepsala smlouvu. Pozn. aš). Skládám a hraju na kytaru, v tom jsem tedy byla stejná, ale cítím větší podobnost s jinými umělkyněmi, jako byla Chrissie Hyndeová z Pretenders nebo Laurie Andersonová.

    Začínala jste ale jako folkařka v newyorské Greenwich Village, stejně jako v 60. letech Bob Dylan. Co pro vás znamenala folková tradice?
    Všechny moje desky kombinují folkovou tradici s aktuálními proudy, ať už to byla elektronika, taneční hudba nebo minimalismus. Mám ráda eklektické desky, které přinášejí směs různých prvků.

    Čím vás folkoví bardi více inspirovali - hudbou, nebo svými politickými názory?
    Více poezií než politikou. Až úspěch skladby Luka mi ukázal, že píseň skutečně může něco změnit, a já si uvědomila, že politické písně jsou někdy zajímavé, jako je tomu u Boba Dylana. I když většinou jsou nudné. Politika je ale součástí světa kolem nás, o němž je podle mě důležité psát.

    autor: Alex Švamberk, Právo
    Suzanne Vega si vzala lásku z mládí a píše
    Americká písničkářka Suzanne Vega prožívá rok změn. Poprvé za svou kariéru, která trvá už takřka čtvrt století, změnila vydavatelskou firmu a také se podruhé vdala, vzala si svou lásku z mládí, Paula Millse.

    Nyní se autorka sedmi studiových alb a hitů jako Luka a Tom’s Dinner, která 11. července oslavila sedmačtyřicáté narozeniny, poněkolikáté vrací koncertovat do Prahy. "Suzanne drží dietu, takže si objednala zdravou stravu, asi dvacet značek čajů, různé mléčné výrobky a také spoustu sladkostí pro svou dceru, která přiletí s ní," prozradil Jaroslav Hainzel z pořadatelské agentury 10:15 Promotion, podle něhož písničkářka přiletí ráno před koncertem a odletí až následující den. "Je proto možné, že se vypraví na prohlídku města. Určitě chce znovu vidět Václavské náměstí a možná navštíví i některé přátele," podotkl Hainzel.

    Před třemi lety se Suzanne Vega představila v Kongresovém centru, nyní na ni čeká Státní opera, kde odehraje akustické vystoupení pouze v doprovodu baskytaristy Michaela Visceglii. Koncert by se měl nahrávat a záznam snad časem vyjde na DVD. Dříve se však na pultech objeví studiová deska, plánovaná už na příští rok.

    V jakém hudebním prostředí či pro jaké publikum nejraději vystupujete?
    V současné fázi své kariéry mohu hrát na různých místech, od klubů přes divadla, festivaly v polích a stadiony až po operní domy. Je mi to celkem jedno, protože důležité je publikum.

    Co vás přimělo k tomu, že jste se rozhodla změnit svého vydavatele?
    Předchozí firma A&M, u níž jsem byla devatenáct let, už se mnou nadále nechtěla spolupracovat. Změnila se tam spousta dalších věcí a prostě se mnou nepodepsali smlouvu. Vybrala jsem si uznávaný label Blue Note, který vydává dobrou a vzrušující muziku. Tamním manažerům se mé nové demosnímky líbily, takže jsme se domluvili.

    Jak jde práce na nové desce?
    Právě jsem v newyorském studiu Great City Production. Už mám hotových sedm písniček a spoustu dalších rozdělaných. Zatím vše připravuju sama jen se zvukovým technikem, ještě jsem si nevybrala producenta. A tak není jisté, jestli tady natočíme i finální verzi alba.

    Promítnou se ve vaší nové tvorbě i aktuální hudební trendy?
    Poslouchám všechno možné, od starého popu šedesátých let přes jazz a rhythm&blues až po současné rockové zázraky, jako je třeba Panic! At The Disco. Moje dcera zase poslouchá hitparádové hity, takže jim neuniknu ani já. Vybírám z nich nápady, které se mi hodí.

    Už přemýšlíte, jak se album bude jmenovat?
    Mám pár nápadů, ale nemá smysl to rozebírat, protože do data vydání se to změní. Spousta písniček pojednává o New Yorku po 11. září, o životě ve městě, které se vzpamatovává z katastrofy, o hledání nové naděje a cesty.

    Hrajete spoustu benefičních koncertů a také se angažujete v charitě. Jak na vás působí současná společnost?
    Svět je pořád mišmaš dobrých a špatných věcí. Je důležité, že pořád existuje spousta lidí, kteří ho chtějí udělat lepší. Svět se mění i díky internetu, který rychleji propojuje lidi a nabízí spoustu informací. Je dobře, že nás technologie pomáhá držet pohromadě.

    V únoru jste si vzala Paula Millse. Jak dlouho se znáte?
    Poprvé jsme se potkali v roce 1981 a chodili spolu dva roky. Pak se zeptal, jestli si ho vezmu, a já odpověděla, že si to musím rozmyslet. Když jsme se viděli loni na podzim, tak jsem konečně kývla. Trvalo to dvacet tři let...

    Váš manžel je nejen právník, ale také básník. Zhudebníte jeho tvorbu?
    Začal teď psát po dlouhé přestávce. Jeho lyrika vychází z práce právníka, i když to není na první přečtení příliš patrné. Ráda bych některé jeho verše použila, ale nyní ho spíše přesvědčuju, aby je zveřejnil na internetu.

    Podědila vaše dvanáctiletá dcera Ruby hudební talent?
    Hraje na housle, piano a baskytaru a taky zpívá. Má větší rozsah než já. Dokonce už začala psát písničky. Na mém novém albu chce zpívat vokály a přesvědčuje mě, ať tam dám jednu její písničku jako bonus.

    Máte dva velké hity, Tom’s Dinner a Luka, zbytek tvorby už masové publikum nezná. Nemrzí vás to?
    Jasně, že by mě těšilo, kdyby lidé byli stejně nadšení i z mých dalších písniček, ale přece proto ty dva hity nebudu nenávidět. Zažít vzrušení publika pokaždé, když ty dva hity zahraju, stojí za to.

    autor: Marek Dvořáček, iDnes
    Moje kytara, já a Mike
    Naposledy odehrála velkolepý koncert v Kongresovém centru a přidala pár písniček jen s kytarou v komorním prostředí Švandova divadla na Smíchově. Tentokrát se Susanne Vega rozhodla pro kompromis.

    Vystupuje na dost nezvyklém místě - ve Státní opeře Praha - a doprovází ji pouze baskytarista Michael Visceglia, jenž v minulosti spolupracoval například s Johnem Calem nebo Philem Collinsem.

    „Michael je jako moje rodina,“ říká Suzanne, mimochodem čerstvě vdaná, a tudíž snad konečně spokojená. „Byl se mnou na každém turné, dával mi dohromady kapelu, byl vždycky nablízku. Ráda experimentuji, ale ne jen tak... On je naprostý profesionál, dříč a je šíleně inspirativní. Znáte ten pocit, když jste s někým naprosto sladěni? Moje kytara, já, Mike... Nemusíme si říci ani slovo, prostě hrajeme a je to paráda. A navíc má obrovský smysl pro humor. Někdy se nám povedou takové ,boty', že sama koukám, ale jeho to nikdy nevyvede z míry, vždycky z toho je nakonec legrace.“

    Autorka notoricky známých hitů Tom's Diner a Luka si dává s každým albem načas - těch řadových proto zatím natočila jen šest.

    Nyní se ale zdá, že vydání nové desky je na spadnutí. A soudě podle zpěvaččiny současné nálady zřejmě půjde o protipól zatím posledního cédéčka Songs In Red And Gray, na němž se vyrovnávala s rozpadem předchozího manželství se svým producentem Mitchellem Froomem.

    Je docela dobře možné, že některé z nových skladeb zazní už během dnešního večera.

    Návštěvníky Státní opery Praha a především ty, kteří se do ní pro omezenou kapacitu nedostanou, také určitě potěší, že pražský koncert má být zaznamenán na DVD. Navíc už teď kolují zvěsti, že se Suzanne Vega do České republiky zase brzo vrátí - zřejmě ještě letos.

    autor: Michal Bystrov, Lidove noviny
    Ve věcech srdce jsem přesná nebyla
    Praha ji zřejmě baví. Již poněkolikáté se vrací Suzane Vega do Česka, aby potěšila svoje fanoušky. Tentokrát americká písničkářka zahraje 19. července komorní koncert v budově Státní opery.

    Ve středu se vracíte do Prahy. Léta tu máte věrné publikum – na který pražský koncert si vypomenete nejraději?
    Pamatuji si ten úplně první. Prodali čtyři tisíce lístků do sálu, kam se vešly dvě tisícovky lidí. Všichni byli namačkaní v uličkách!

    Posluchači od vás nejspíš čekají písničky, které vás proslavily, jako Tom's Diner, Luka or Blood Makes Noise. Ale co ti, kteří jsou zvědaví na váš nový materiál?
    Na koncertech hraji obojí – jednak straré hity a oblíbené písničky, ale také několik nových. Některé z nich jsou tak čerstvé, že jsem vlastně ještě nepřišla na to, jak je hrát správně.

    Je i ve vašich nových písničkách nejdůležitějším nástrojem akustická kytara, nebo se necháváte inspirovat i jinými zvuky?
    Poslouchám všechno možné - hip-hop, standardy, klasickou hudbu, jazz, R&B, nahrávky z vydavatelství Motown i to, co je právě Top 40. Co se týká koncertování, zrovna mě velmi baví počítačový software nazvaný Garageband, díky němuž mohu ke kytaře přidávat spoustu různých zvuků.

    Společně s dirigentem sanfraciských symfoniků Tomem Voegelim uvádíte v rádiu úspěšný pořad American Mavericks. Můžete ho nějak přiblížit?
    Jak je zřejmé už z názvu, jde nám o to představit nekonformní, svérázné skladatele a hudebníky, kteří vnesli do americké hudby 20. století jak kompoziční tak zvukové inovace. Myslím, že se náš program dá naladit na internetové adrese http://musicmavericks.publicradio.org/.

    Vaši známou písničku Tom's Dinner nedávno remixovala téměř třicítka avantgadrních i popových umělců, například Danger Mouse, Destiny's Child, Lil Kim nebo Ludacris. Řekli vám, proč se vracejí právě k ní?
    Pozor, ta písnička se jmenuje Tom´s Diner, a ne Dinner. Tom´s Diner je místo, kde svou večeři jíte! Ta skladba je něčím tajemná – v melodii nebo v rytmu má něco, co si lidi chtějí vyzkoušet po svém. Samotnou mě to udivuje.

    List The New York Times uveřejnil váš článek o tom, jak jste se snažila získat řidičák. Jaké poučení může získat písničkářka pozorující město zpoza volantu?
    Že je daleko lepší a bezpečnější, když vás po městě vozí lidé, kteří se v řízení auta doopravdy vyznají.

    Jedna z novinek na vaší internetové stránce se týká vašeho loňského sňatku: „Pan Mills požádal slečnu Vega v květnu roku 1983 o ruku. Jeho nabídku přijala na štědrý den 2005." Těch dvanáct let přivádí člověka k otázce, jestli všechna svá rozhodnutí promýšlíte tak zevrubně a přesně ...
    Vy jste si to špatně spočítal – není to dvanáct, ale dvacet dva let! Ve věcech srdce jsem, bohužel, nikdy přesná nebyla. Ale když jsem ho tentokrát po tom dlouhém čase viděla znovu, věděla jsem, že je to ten pravý. Myslím, že mám velké štěstí.

    autor: Petr Vizina, Lidové noviny
    Nenápadná písničkářka Suzanne Vega se vrací
    Už počtvrté přijede do Česka americká folkrocková písničkářka Suzanne Vega, která před měsícem oslavila sedmačtyřicáté narozeniny a nedávno se podruhé vdala.

    Jedna z největších hudebních hvězd 80. let koncertovala naposledy v Česku v roce 2003 v sále Kongresového centra Praha, tentokrát ji fanoušci ve středu uslyší v pražské Státní opeře.

    Její vystoupení pak vyjde na CD a DVD. Zpěvaččini příznivci na koncertu uslyší kromě největších hitů i písně z alba, které by mělo vyjít příští rok na jaře.

    „Tady na můj koncert přišli lidé, kteří mě poprvé slyšeli, když jim bylo šest, ale teď je jim šestadvacet,“ prohlásila rodačka z Kalifornie před třemi lety.

    Měla pravdu. Kdo z nich by si nepamatoval její první album z roku 1985, které neslo jednoduchý název Suzanne Vega a během pár týdnů pobláznilo celou Británii a pak i Evropu? Nebo na - o dva roky starší - hity Luka a Tom’s diner z druhého alba Solitude Standing?

    Písničkářka z baru
    I třetí deska Suzanne Vega nazvaná Days of Open Hand z roku 1990 se vyšplhala na vrcholky hitparád. Ze skromné, plaché a rezervované autorky protestsongů se mezitím stala hvězda, ale také zasněná experimentátorka, která ve skladbách míchala folk s rockem a latinskoamerickými vlivy.

    V následujících letech vydala ještě další dvě alba - 99,9 °F a Nine Objects of Desire - v roce 1994 porodila dceru Rubby a vdala se za producenta Mitchelle Frooma. Suzannin soukromý život však vzal brzy zasvé. Už o čtyři roky později následoval bouřlivý rozvod, který viditelně poznamenal její další hudební tvorbu. Ostatně - stejně jako všechny její životní zážitky.

    Začínala jako tanečnice. Na svět přišla v kalifornské Santa Monice 11. července 1959, rok po narození se s matkou přestěhovala do New Yorku, kde žije dodnes. Vyrostla v sociálně slabé hispánské čtvrti, v devíti letech začala psát básně, ve čtrnácti složila první píseň. To když zjistila, že Ed Vega, který ji vychovával, není jejím pravým otcem...

    Na střední školu nastoupila jako studentka moderního tance, ale brzy přestoupila na Barnard College na obor anglická literatura. Už v té době však po večerech vystupovala s vlastními písněmi na malých pódiích a v barech. V roce 1984 pak získala první nahrávací smlouvu a úspěch se dostavil už o pár měsíců později. Zatím posledním řadovým albem Suzanne Vega je deska Songs Of Red & Grey z roku 2001, o dva roky později vydala ještě výběr Retrospective: The Best of Suzanne Vega.

    autor: Kateřina Hejdová, MF Dnes
    1015