1015
EN CZ
HISTORIE - historie akcí - PODROBNÉ INFORMACE
vše  2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001 2000 1999 1998 1997 1996 1995 1994 1993 1992 1991
LOU REED
web headlinera

  • Lucerna
  • 05. 05. 2000 - začátek 20:00

    Vstupné: 690 Kč
  • LOU REED - Klik pro originální velikost
    Recenze / článek k akci
    Nejdřív byl Lou Reed jízlivý, ale nakonec roztál
    Jako sarkastický, kousavý muž se představil newyorský zpěvák Lou Reed na včerejší tiskové konferenci v pražském hotelu Palace.


    Spoluzakladatel legendární newyorské kapely Velvet Underground a přítel prezidenta Václava Havla od začátku jasně dával najevo, že nemá rád hloupé otázky. Odpovídal jen úsečně, a když dostal obvyklý dotaz, co bude dnes hrát v pražské Lucerně, řekl jen: "Šostakoviče." Otázkou, jestli pobolívající záda ohrozí jeho vystoupení, se už vůbec nezabýval. Na druhé straně ovšem přiznal, že si sám nevaří a že k jeho koníčkům kdysi patřila jízda na motorce. "Ale jak ta motorka skončila, to by byl velmi dlouhý a smutný příběh," řekl v narážce na svou někdejší havárii. Vždycky se ho lidé ptají, jestli jsou jeho písničky autobiografické, a to ho prý rovněž irituje. "Kdybych řekl ne, byli byste zklamáni. Ale váš prezident je přece spisovatel a vy víte, jak pracují spisovatelé. Uspořádají věci tak, že vycházejí určitým způsobem. Proto vám odpovím: ano, ale ne," prohlásil osmapadesátiletý rocker. Postupem času si Reed zapálil cigaretu, poručil televizním kamerám, aby ho přestaly snímat, a přece jen nasadil poněkud smířlivější tón. A u dotazů mířících k jeho poslední tvorbě už rocknrollový ješita konečně trochu pookřál. "Všechny mé desky znějí dobře na kdejaké šunce, ale když si je pustíte na pořádné soupravě, zjistíte, že mají fantastický zvuk," řekl Reed. Právě zvuk považuje u muziky za prioritní. "I život je zvuk, dostávám energii ze zvuku. Některé zvuky jsou naprosto úžasné a fascinují mě. Proto mi trvalo tak dlouho, než jsem nahrál album Ecstasy," řekl Reed na adresu své nejnovější desky, jejíž příprava trvala čtyři roky. "Ale ani nejlepší zvuk nemůže být bez pořádné myšlenky," dodal. Reed si pochválil novou skladbu Like A Possum, která vypráví o pocitech prázdnoty, zbytečnosti a lhostejnosti – ostatně v tom by se určitě shodl s kritikou. "Za dvacet let jsem udělal jen málo dlouhých skladeb, ale tahle osmnáctiminutová je nejdelší. Měl jsem k dispozici přístroj, pomocí kterého jsem získal správný zvuk, aby se posluchač dostal do jiné dimenze, ponořil se do ní, relaxoval a celou ji vnímal v jiném časovém pásmu," vysvětlil Reed, rovněž fotograf a příležitostný herec, který je spoluautorem divadelních her Time Rocker či Poe-Try. "To je představení na motivy děl Edgara Alana Poea. Napsal jsem text a hudbu," dodal zpěvák. Hra měla v únoru premiéru v Hamburku a Reed litoval, že své dílo neslyšel v anglickém originále, ale v němčině. "Pak jsem si uvědomil, že například Havel své hry dlouho vůbec neviděl. Takže co já mu mám o tom povídat," dodal. O Václavu Havlovi, s nímž se zná od počátku devadesátých let a se kterým se má po dnešním koncertě sejít, Reed vůbec hovořil jako o hrdinovi. "Je to stoprocentní, opravdový hrdina – a v tomhle světě moc hrdinů není. To jsem cítil i u Nelsona Mandely, když jsem pro něho hrál," řekl. Zamračený rocker, zpívající o transvestitech, AIDS, sebevraždách, sexuálních úchylkách, depresích a rozvrácených vztazích, vystupoval také na večírku v Bílém domě – k tomu došlo na žádost prezidenta Havla, který loni zavítal do Washingtonu na návštěvu k svému americkému protějšku. Na adresu svého nedávného vystoupení v Římě, kam ho pozval papež a které sledovalo 300 tisíc lidí, ovšem jen úsečně řekl: "Byla to oslava Prvního máje, práce, dělníků." Pak došlo i na politiku. Demonstrace proti globalizaci či Mezinárodnímu měnovému fondu Reed komentoval: "Je dobré vidět studenty v akci. Když oni nejsou aktivní, tak se nic nemění." A velmi ho zajímalo, jak se české úřady stavěly k účasti Haiderových nacionalistů v rakouské vládě. Reed byl totiž jeden z mála umělců, který odmítl v "novém" Rakousku vystupovat. Lou Reed dodnes vzpomíná na výtvarníka a inspirátora Andyho Warhola, původem Slováka, který stál v polovině šedesátých let u zrodu jeho kapely The Velvet Underground. "Andy dodal mé hudbě světlo. Stýská se mi po něm. Měl nápady a přesně věděl, co chci říci. Dnes je hodně lidí, kteří nemají nápady nebo jsou pomalí, hodně pomalí," řekl Reed. A jak se mu žije ve stínu Velvet Underground, kapely, kterou posluchači dodnes uctívají? "Je fajn, když lidé chtějí žít mou minulostí, ale to zase nechci já," dodal rázně Lou Reed.



    autor: Vladimír Vlasák, MF Dnes 5. 5. 2000
    Lou Reed mezi svými
    Zamračený Newyorčan Lou Reed včera vystoupil v pražské Lucerně:


    koncert proběhl ve znamení jeho typických syrových písní o odvrácené straně života. Publikum, které vyprodalo sál, ostatně nic jiného nečekalo – Lou Reed už jezdí do hlavního města jako starý známý. Však byl také klasik rockové kultury přivítán spokojeným potleskem. I když ani nehnul brvou, bylo jasné, že je mezi svými. Osmapadesátiletý Reed, za nímž bylo projekční plátno, napůl zpíval či vyprávěl, zatímco řezavé tóny jeho kytary se vplétaly do slov nebo vyzpívávaly melodii. Jak je u Reeda zvykem, šel rovnou k věci a se stejnou rocknrollovou úsporností hrála i jeho kapela: kytarista Michael Rathke, bubeník Anthony Smith a baskytarista Fernando Saunders. Byla to stejná sestava, která Reeda doprovázela na jeho předchozím vystoupení v roce 1996. Řada písní pocházela z nového alba Ecstasy, na které posluchači čekali čtyři roky; zároveň jim zpěvák nabídl jakési panoráma své rozsáhlé tvorby. Posléze dorazil do Lucerny Reedův asi nejslavnější fanoušek prezident Václav Havel a po koncertě prý spolu šli na pivo. Lou Reed do Prahy přijel poprvé v roce 1990, kdy odehrál krátké improvizované vystoupení, později se vrátil i s nakrátko oživenou kapelou The Velvet Underground.


    autor: vla, MF Dnes 6. 5. 2000
    Reed vrací smysl rocknrollu
    Lou Reed nelhal, když před pátečním koncertem hovořil o tom, že se nehodlá zabývat minulostí.

    Takřka tříhodinové vystoupení opřel hlavně o tvorbu z devadesátých let, citoval z alb Songs For Drella nebo Set The Twilight Reeling, avšak nejvíce prostoru věnoval aktuálnímu titulu Ecstasy, který ostatně přijel do Prahy uvést. Aby úplně nezklamal ctitele The Velvet Underground, kapely, se kterou kdysi vstoupil na rockové jeviště, zahrál v první vlně přídavků klasickou píseň Sweet Jane. Jestli má ještě trvat rocknroll, pak Lou Reed mu dává i po pětatřiceti letech vlastní kariéry smysl. Nešlo jen o to, že výkon osmapadesátiletého skladatele, zpěváka a instinktivního muzikanta postrádal stopy fyzické únavy. Syrová energie, odsátá snad z newyorských ulic, se valila a dmula jako aktuální přírodní úkaz. Reed s ní umí perfektně pracovat, což potvrdil v nových písních: Mystic Child vychrlila jeho kapela jako erupci, v jedné z úvodních skladeb, Modern Dance, Reed rozehříval publikum ztišováním a zesilováním důrazu. Píseň Ecstasy zase dostávala prchavější, uvolněnější výraz, pomalu se rozjíždějící skladbu Mad kapela v závěru rytmicky tesala jako sochař dlátem. A bzučící violoncello v Rock Minuet posunulo muziku někam k sametové melancholii. I když na to byli jen čtyři a volili maximálně úsporné prostředky, dali hudebníci svému koncertu velmi pestrou formu. Navíc Lou Reed je také trochu hudební dramatik a dokáže skladbu vystupňovat až k jakémusi vytržení, třeba jenom monotónním opakováním určitého vzorce, "hoblováním", připomínajícím zařezávání cirkulárky či zkreslujícím rachotem. Není divu, že si i po čtyřech letech od poslední pražské návštěvy přivezl stejné spoluhráče, zvláště kytaristu Michaela Rathkeho. Ani v delších mezihrách to nebyla nuda, jejich kytary si rozuměly v dialozích, třeba když Rathke stavěl základ písně a Reedova kytara do toho "hovořila" přesně cílenými tóny. Reedova síla je v dokonalých tvarech, skladbách opracovaných až k podstatě látky, i k její zvukové dřeni. Muzika a slova jedno jsou ve svém naprostém prorůstání. I když ve svém lpění na textu zůstává jedním z posledních umělců staré školy, Reed všem okolo dokazuje, že to má stále smysl.


    autor: Vladimír Vlasák, MF Dnes 9. 5
    1015