1015
EN CZ
HISTORIE - historie akcí - PODROBNÉ INFORMACE
vše  2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001 2000 1999 1998 1997 1996 1995 1994 1993 1992 1991
THE FLAMING LIPS
web headlinera

  • Palác Akropolis
  • 02. 03. 2003 - začátek 19:30

    Vstupné: 470,-Kč

    Předprodej
  • Ticketportal
  • Recenze / článek k akci
    Planoucí rty, planoucí srdce
    Pořadatelská agentura si nemohla vybrat lepší kapelu k oslavení třináctého výročí svého založení.

    Amfetaminovo - endorfinoví Flaming Lips uspořádali v Paláci Akropolis neskutečný večírek, který přiletěl z jiné planety, tak
    odlišné od pošmourné pražské povolební kocoviny.
    %%Příchozí - z valné míry mladí Američané - byli odměněni jedním z nejzábavnějších koncertů, které kdy Praha viděla. Takhle by mohli znít ohulení Legendary Pink Dots na tripu,
    kdyby se přestali brát vážně.
    %%Čtveřice Flaming Lips z Oklahomy toho má dost
    za sebou, jejich první alba byla hodně hluková, postupem doby se dostali k psychedelickým popovým albům a různé hudební excesy zmiňované v denním tisku jen dotvářejí jejich pověst "divné" kapely. %%Na podzim minulého roku vystupovali na turné s Beckem i jako jeho doprovodná kapela.
    %%Do Prahy přijeli s předskokanem Brendanem Bensonem s doprovodnou kapelou The Welfed
    Boys, kteří navodili atmosféru americké univerzitní veselice. Oč méně byli styloví, o to víc byli hráčsky přesní - takhle podobně hráli kdysi začínající REM.
    %%O přestávce se pódium zaplnilo tuctem lidí, kteří jej připravovali na vystoupení Flaming Lips. Byli mezi nimi i členové kapely, kteří se údajně takto brání nudě v zákulisí. Mezitím jeden člověk odchytával dobrovolníky a navlékal je do kostýmů obřích plyšových zvířátek - kočky, delfína, kuřete, lišky, žirafy, králíčka, psa, tygra, levharta, zlaté rybky a lva.
    %%Za ohlušujících tónů Carminy Burany a velkoplošné projekce s polonahou tanečnicí začal koncert nástupem zvířátek se silnými baterkami v rukou na jeviště a zběsilým tancem všech zúčastněných s prvními tóny Race For The
    Prize. Do publika padají desítky obrovských balónků, valí se oblaka
    dýmu, křižují se paprsky reflektorů a prší konfety. Na plátně probíhá koláž
    filmových úryvků, dokumentárních záběrů válek a poprav, tančících gymnastek, atomových hřibů, západů slunce, pochodujících armád, orientačních
    běžců, vraždících se japonských školaček, Teletubbies a dalších televizních
    vymožeností.
    %%Následují Fight Test, She Don´t Use Jelly, Do You Realize? a
    další skladby většinou z posledních dvou alb The Soft Bulletin a Yoshimi
    Battles The Pink Robots . Kilogramy konfet, oblaka kouře,
    světla, plyšáci, chaos, rytmus, hluk.
    %%Flaming Lips patří do muzea moderního
    umění pro všechny smysly. Přesto ani jednou nezazní proklamace, že právě tohle by mělo být opravdové umění. Pro kapelu je to především zábava a o nic víc v rocknrollu nejde.
    %%Loutka matky představené dozpívává refrén do
    miniaturní kamerky připevněné na mikrofonu, plastiková holubice mává křídly
    do kýčovitých záběrů, Wayne Coyne s vizáží konferenciéra hláskem plyšového
    zvířátka zpívá sladké, veselé a hlučné písničky.
    %%Po devadesáti minutách a po přídavku se kapela poroučí, kytarista Steven
    Drozd promluví česky, bubeník Kliph Scurlock se objímá s publikem a ostatní
    se brodí v závějích konfet a gumových cárů ven.
    %%Punkovější než pankáči s
    číry a undergroundovější než industriální muži v černém.
    %%Flaming Lips tady zvítězili.

    autor: Martin Skřivan
    Oklahomské rty bláznivě žhnoucí
    Neděle druhého března byla dnem, kdy se pražští milovníci kvalitní zahraniční muziky mohly radovat a slavit hned dvakrát.

    Ten večer vystoupila v Paláci Akropolis kultovní americká skupina The Flaming Lips, čímž oslavila první porevoluční pořadatelská agentura 10:15 Promotion čtrnácté narozeniny.
    %%Původně jsem si říkal, že koncert The Flaming Lips v České republice je tak trochu risk, protože Wayne Coyne a druhové jsou populární za oceánem, ale v srdci Evropy je mnoho fanoušků nezná. Nějak jsem tehdy nepočítal s tím, kolik Američanů a vůbec cizinců v Praze žije.
    %%Uvědomil jsem si to plně po vstupu do Akropole, protože čeština byla jednoznačně minoritním dorozumívacím prostředkem, dobrých sedmdesát procent všech přítomných spolu komunikovalo anglicky. To byl také důvod, proč se tak pěkně hrálo předkapele Brendan Benson & Welfed Boys, neboť leader tohoto amerického indie souboru si výborně popovídal s lidmi z prvních řad, s nimiž se dohadoval, ze kterého města kdo pochazí - ten z Detroitu, ten z New Orleans, ten z Washingtonu. Atmosféra byla od začátku krajně pohodová a nic na tom nezměnil ani nepříliš sympatický zvuk, kterým support publikum oblažoval.
    %%Vše vynahradila energie a nadšení, se kterým Brendan Benson & Welfed Boys svůj nepříliš nápaditý rocknroll podali.
    %%Ta pravá show se ovšem spustila s příchodem The Flaming Lips. Možná jste se na stránkách MusicServeru už dočetli, že se hledali chlupáči, kteří by doprovodili skupinu na pódiu. A skutečně - celých devadesát minut vystoupení poskakovalo po boku The Flaming Lips takových deset lidiček převlečených na plyšová zvířátka. Tyto živé kulisy ale nebyly jedinou zvláštností.
    %%Wayne Coyne totiž s prvními tóny vypustil do publika i několik velkých nafukovacích balónů, jež se pak vznášely sálem, dokud nebyly postupně propíchány a zničeny. Už jen tento stručný výčet jasně dosvědčuje, že v neděli 2. března proběhla v Paláci Akropolis ideální fúze narozeninové show a rockového koncertu. %%The Flaming Lips byli evidentně ve své kůži, hráli s velkým nadšeným, což bylo nejlépe patrné na Waynu Coynovi, který častoval přihlížející mnohými historkami, rozhazoval stříbřité papírky, točil kolem sebe lampičkou, ozařoval Akropoli příručními halogeny. Po hudební stránce by se dal vytknout nedostatek právě jemu - už v průběhu koncertu mu citelně odcházely hlasivky, takže občas pěl jako mutující pubescent, což ovšem nijak nesnížilo pozitivní náboj vystoupení. Dostalo se jak na písně staršího data výroby, tak na nejnovější věci z poslední desky Yoshimi Battles The Pink Robots (Fight Test, One More Robot/Sympathy 3000-21, Yoshimi Battles The Pink Robots pt.1, atd.).
    %%Premiéra The Flaming Lips se ukázala být velkým překvapením pro Prahu i pro skupinu samou. Přišlo mi, že Coynova slova o tom, jak se mu v Česku líbilo, byla upřímná. A možná byl reálný i slib, že se sem The Flaming Lips vrátí zahrát. Repete bych přál zhlédnout především českým fandům, kteří se z toho či onoho důvodu tentokrát nedostavili, protože bláznivá koncertní show v režii The Flaming Lips byla hodně spontánní, ještě víc intenzivní, ale úplně ze všeho nejvíc upřímně veselá a zábavná.

    autor: Luboš Kreč, Musicserver, 4.3.2003
    Skupina The Flaming Lips dokázala nezestárnout
    První pražské vystoupení kultovní kapely The Flaming Lips připomínalo spíš rozjetý mejdan středoškoláků než koncert kapely, jež má za sebou už dvacetiletou kariéru.

    I když hudebníci vypadají spíš jako slušně situovaní představitelé střední třídy i věku, jejich hravé chování, očividná chuť bavit sebe i publikum a sympaticky bláznivá hudba jsou evidentně spolehlivě fungující recepty na dlouhověkost. Vystoupení The Flaming Lips v Paláci Akropolis začalo rozhozením několika velkých nafouknutých balonů nad hlavy publika.
    %%Posléze se na pódiu objevili hudebníci a jejich stafáž - několik místních fanoušků, kteří dostali příležitost být přímo in a v kostýmech zvířat kuřetem počínaje a černým panterem konče dělat kapele kulisu.
    %%Další rozměr koncertu dodávala zadní projekce, na které se podle druhu písně střídaly nekonkrétní psychedelické obrazy se sestříhanými pasážemi nejrůznějších filmů a dokumentárních záběrů. Některé dostávaly v kontextu celé show komický výraz, jiné dokonalým načasováním umocňovaly znějící hudbu. Dlužno říci, že výkonu hudebníků vizuální rozměr hodně napomáhal.
    %%Zejména frontman Wayne Coyne zjevně nebyl v pravé hlasové pohodě a své intonačně poměrně náročné party chvílemi šidil. Odvrácenou stranou mince v podstatě divadelně pojatého vystoupení byly poměrně dlouhé pauzy mezi písničkami, během nichž tu a tam spadl řemen stavbě koncertu.
    %%Největší úspěch u mezinárodně složeného a z velké části anglicky mluvícího publika měly skladby z posledního a aktuálně Grammy oceněného - alba Yoshimi Battles The Pink Robots.
    %%Na nedělní večer, nelze klást běžná měřítka rockových koncertů. Jako takový by přes vysokou kvalitu prezentovaného repertoáru asi poněkud zklamal. Celkové pojetí show, ale také u muzikantských vrstevníků The Flaming Lips už málokdy vídaná radost z klukovského blbnutí, však postavila pouhé hraní na kytary do jiného, mnohem pozitivnějšího světla.

    autor: Ondřej Bezr, Lidové noviny, Kultura, 04.03.2003
    POP Z GARÁŽE A MEJDANOVÁ EUFORIE



    Americká indie partička Brendana Bensona je příjemně obyčejná kytarovka. Během asi osmi písní zněla pětka spíš britského, resp. australského střihu zklidněné až do folkrocku, poslední dva kousky slušně gradovaly. Tomu odpovídaly i reakce publika: nejprve jemné pohupování, ve finále si i pár lidí skočilo. Dá se předpokládat, že alternativní popík B. B. hrál z obou svých alb s důrazem na to poslední, chválené Lapalco z února 2002. Ne, ruku do ohně bych za to nedal, ptáte-li se.

    %%O přestávce během přestavby pódia šli z beden Stouni a tuším i Flaming Lips, když se zpěvák, zakladatel a šéf Lips Wayne Coyne postavil k mikrofonu poprvé, dav zajásal. V sále Akropole převládali cizinci, češtinu jsem zaslechl výjimečně. Lipsi to asi věděli a dali nám skvělej US mejdan – birthday party se vším všudy. Jen žrádlo chybělo, třeba příště.
    %%Scéně dominovala projekční plocha, na plátno šly během show často záběry tančící dívky nahoře bez, jindy cvičily slečny v přiléhavých trikotech aerobic, další dotáčky si nepamatuji. Promítáním bab nejspíš chtěli oklahomští nahradit publiku absenci dámiček na pódiu. Došlo i na mlhu – v jednu chvíli jí byl zcela plný sál.

    %%Vše začalo úchylně famózně: na pódium naběhli muzikanti i kompars se silnými baterkami převlečeni za zvířátka. Boss přišel normálně – proč by se měl celou show pařit v barevném kožíšku stejně, jako kolegové Steven Drozd (klávesy, růžový slon) a Michael Ivins (baskytara, zebra)? Bubeník byl tuším prase, kompars po obou stranách pódia hrál černého pantera, zajíce, kačenu, kohouta či tygra.

    %%Hned s první písní nabral šéf hrst barevných i bílých konfetek a v Akropoli začalo sněžit. Zdaleka ne naposledy. Nedost na tom – do sálu postupně vhodili asi deset velkých nafukovacích balónů různých barev a lidi si s nimi házeli. Kdo nedával pozor, tomu se míč odrazil od hlavy, několikrát jsem neodolal a zasmečoval na zpěváka v obleku s kravatou a akustickou kytarou. Někdy míč odrazil, jindy jen nastavil kytaru a trn na ní či čouhající konec struny vykonal dílo zkázy. Míče se odrážely od balkónů i od stropu, občas končily na pódiu, likvidovala je i zebra basou. Pilně jsem se zapojil do hry a někdy během titulní písničky poslední desky oklahomských, skvěle melodického hitu o robotovi jsem pocítil silnou euforii. Mimochodem, právě běžela na plátně fest střílečka z asijského filmu. Hlavní hrdinka se nešťastně krčila pod kuchyňským stolem, dvě bandy se mezi sporáky nemilosrdně vraždily. Působivé. Hnusné. Zvláštní poetika.

    %%Coynův mikrofón měl těsně nad sebou připevněnu kameru, občas jsme tedy viděli bossův ksicht dost zblízka. Lighting z roku 95 zpíval do megafonu, 6 byla vygradovaná balada se smyčci a la Bee Gees a při 7 z přelomového alba z roku 1993 mu tekla po obličeji krev. Nalil si ji tam sám, nejvzácnější tekutina nechyběla ani v doprovodném klipu s chlapečkem a tatínkem. Popřál během ní k narozkám několika dívkám v sále. Nečekaný kytarově taneční pop nářez byla i 9, před přídavkem se proháněli na plátně Akropolí Teletubbies. Divné, dost divné, ale přesto na svém místě. Tak i za Velkou louží se dívají na tenhle pořad BBC…?!

    Jak se máš, Děkuju, Ježíšmarjá – to byla slova, kterými ještě kapela překvapila domácí, než spustila finální, rytmicky- hypnotický blok. Loučil jsme se neradi. Ve vzduchu visela otázka “Kdo to všechen ten binec uklidí?” Kdy příště?

    Pozn.: Krátce před koncertem získali Grammy Awards 2003 za poslední skladbu svého aktuálního alba. Ale co myslíte – zahráli ji? Jasně že ne.

    %%Setlist: 1) intro/ race for the prize 2) flight test 3) the gash 4) yoshimi battles the pink robots pt. 1 5) lighting strikes the postman 6) in morning of the magicians 7) she don´t use jelly 8) all we have is now 9) do you realize? 10) waiting for a superman 11) a spoonful weighs a ton + 12) what is the light/ the observer

    autor: Radek Strnad, Musicpage
    The Flaming Lips, Brendan Benson - Praha, Palác Akropolis 2.3.2003
    Agentura 10:15 Promotion oslavila 13 let fungování přivezením kultovních The Flaming Lips. Palác Akropolis tak zažil show na jakou se nezapomíná.

    S narozeninovými oslavami jakoby se roztrhl pytel a tak týden po té, co nám vydavatelství Day After připomnělo 10 let své existence, se v Paláci Akropolis konala párty, na které své třinácté narozeniny oslavila agentura 10:15 promotion. Stejně jako sami sobě, dokázali udělat radost i spoustě lidí, kteří už nedoufali, že ještě někdy uslyší, dnes již kultovní kapelu, The Flaming Lips.

    %%Jako první se na podiu slušně zaplněného Paláce Akropolis ( i když přiznejme si, že většina návštěvníků byli cizinci ) objevili američtí Brendan Benson & The Welfed Boys. Jak se zdá, tak šedesátá léta nedají mnoha lidem spát a inspiraci si v nich bere kde kdo. Někdo tyhle střípky přetvoří k obrazu svému a někdo bere plnými hrstmi a vy máte při poslechu pocit, jako byste se propadli o čtyřicet let nazpátek. Brendan Benson jsou ten druhý případ a tak znějí jako by se nějaká partička ze šedesátých let rozhodla oprášit svůj repertoár a znovu se vrátila na podia sálů. Možná s tvrdším zvukem, tempem, které je v mnoha případech rychlejší, než bývalo zvykem, ale harmonie a kytarové party dávají vzpomenout na dobu květinových dětí. V rychlejších kouscích dokázala kapela publikum strhnout a poslední píseň, s opravdu povedeným kytarovým rifem, mě skutečně potěšila. Když ale zvolnili, najednou bylo cítit to prázdno za nimi a tak, když do nás zrovna nepumpovali energii, jakoby neměli co říct. Jejich set byl ale celkem krátký, takže Brendan Benson nakonec odešli se vztyčenou hlavou, aniž by zprudili.

    %%Teprve příchod The Flaming Lips přinesl do sálu pravou narozeninovou atmosféru. Muzikanti odění do huňatých kombinéz s obrovskými zvířecími hlavami byli doprovázeni asi osmi podobně oděnými postavami, které zůstaly po celou dobu koncertu poslušně nastoupené po stranách podia, vlnily se do rytmu hudby a rafinovaně nám svítili do očí. Wayne Coyne ( zpěv a kytara ), jediný neoděn v teplém kožichu se jal plnými hrstmi metat drobné papírové smetí na překvapený dav. Přední řady byly díky tomuto počínání během koncertu takřka zasněženy. Současně byly do sálu vrženy velké nafukovací balony, jenž těm, kteří nehodlali koncert proskákat v rytmu hudby, umožnily při odpalování protáhnout své tělo ztuhlé dlouhým postáváním. Narozeninová párty tedy nabrala hned ze začátku neuvěřitelný drive a během koncertu jsme se dočkali i dalších překvapení v podobě maňáska jeptišky zpívající spolu s Waynem, falešné krve stékající z jeho čela, zatímco s celým sálem zpíval Happy birthday třem lidem z publika slavícím ten den narozeniny. Nejde zapomenout ani na umělou holubici, na propichování zmíněných balonků pomocí bodců připevněných na kytarách muzikantů, nebo na zadní projekci, kam se občas do promítané koláže přenášely nelichotivé záběry Waynova obličeje z kamery umístěné nad mikrofonem. Tahle nepřehlédnutelná persona sršela energií a pokud na chvíli ztratila lišácký výraz z tváře, lesk v jejích očích prozrazoval, že si tuhle show neobyčejně užívá.

    %%A konečně k hudbě samotné. Podle předpokladu se hrálo z posledních dvou desek, na kterých je patrný odklon od starších kytarových nahrávek plných noisových kytar, zpětných vazeb a popových melodií. Líbivé melodie zůstaly, ale kytary ustoupily do pozadí a hudba je nyní obohacena o mnoho elektronických zvuků a postupů, dříve u této kapely neslýchaných. Ten večer jsme se nedočkali takové zvukové pestrosti, ale ohlodané koncertní provedení písní potvrdilo jejich sílu a vyjímečnost. Malou exkurzí do starší tvorby bylo uvedení legendární písně She Dont Use Jelly. Wayne Coyne se, vedle svého nenapodobitelného zpěvu, občas věnoval i podivně upravené akustické kytaře. Po jeho levém boku sedící Michael Ivins si vedle basy našel trochu času i na klávesy a celý koncert odehrál s kamenou tváří. Steven Drozd svou pozornost dělil rovným dílem mezi kytaru a klávesy a bubeník s divoce rozevlátými vlasy vypadal jak čertík vypuštěný z krabičky. The Flaming Lips mám už dlouho rád, ale až na tomhle koncertě jsem jejich hudbě definitivně podlehl. Konec přišel příliš brzy a ani dva přídavky nemohly ukojit hlad, jaký jsem po těch asi 80 minutách pocítil. Nezbylo tedy, než se co nejdřív dostat k nějakému přehrávači a Žhavé rtíky si pustit z desky. Byl to opravdu výborný koncert a jestli kapela splní svůj slib a opět k nám přijede, tak je na co se těšit.

    autor: gORg, FreeMusic.cz
    1015