1015
EN CZ
HISTORIE - akce dle roků - PODROBNÉ INFORMACE
vše  1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017
DAVID BYRNE

  • support band - Jim White
  • Divadlo Archa
  • 05. 03. 1998 - začátek 20:00
  • Recenze / článek k akci

    David Byrne nadchl pražské publikum

    David Byrne, jeden z nemnoha opravdových géniů na dnešní rockové scéně, přijel po třech a půl letech opět do Prahy. Jeho čtvrteční vystoupení v Divadle Archa bylo zcela vyprodáno a publikum Byrna přivítalo s obrovským nadšením. Podle očekávání Byrne kombinoval písničky z nového alba Feelings se staršími skladbami, které hrával už v sedmdesátých a osmdesátých letech se skupinou Talking Heads. Na žádnou nostalgii však místo nebylo – dynamické koncertní provedení opět potvrdilo známou skutečnost, že Byrne ve své tvorbě dokázal pozoruhodně předběhnout svou dobu. S doprovodem vynikající čtyřčlenné skupiny zněly všechny známé skladby až neuvěřitelně vitálně a svěže. Byrne vybíral především hybné písničky, které svým zvukem mohou směle konkurovat aktuálním trendům taneční hudby.
    Jako první z osvědčených titulů zazněla Once In A Lifetime, jedna z nejpropracovanějších a nejslavnějších skladeb, které Talking Heads kdy natočili. Mezi dalšími zářila neuvěřitelně strhující píseň Slippery People nebo soulový standard Take Me To The River z repertoáru Ala Greena, od někdejších koncertů Talking Heads těžko odmyslitelný. Nemohla chybět ani legendární I Zimbra, spíš hudební revoluce ve třech minutách než obyčejná písnička. Překvapivě došlo i na titul Help Me Somebody, jednu z nejlepších skladeb z prorockého alba My Life In The Bush Of Ghosts, které Byrne natočil před osmnácti lety s Brianem Enem. Prostor se však našel i pro jednoduše melodické a relaxované tituly jako This Must Be The Place (Naive Melody) nebo Road To Nowhere. David Byrne prokládal své energické taneční kreace charakteristicky neurotickými pohyby, jimiž je proslulý už po víc než dvě desetiletí. Střídal pestré převleky, nejvíc překvapil dokonalou maskou ve strašidelné přídavkové písni Psycho Killer – jakoby ho mezitím v zákulisí celého stáhli z kůže. I ta písnička byla oholená až na kost, Byrne se v ní vzdal jakýchkoli efektů. Bylo v tom něco symbolického – v Byrnově tvorbě nikdy nic nezůstává jen na povrchu, ta hudba je mnohovrstevnatá a dokáže žít v mnoha různých podobách. Byrne svůj koncert pojal dost odlišně od minulého pražského vystoupení na podzim 1994. Nebyl ale o nic méně přesvědčivý.


    autor: Jaroslav Riedel, Slovo 6. 3. 1998

    Byrneova hudba barevně tančila

    Zpěvák a muzikant David Byrne, který předevčírem koncertoval v pražském Divadle Archa, je v podobné roli jako třeba David Bowie: nasává vůkolní hudební podněty a na koncertech jim dává svůj výklad. Největší vášní bývalého zpěváka newyorských Talking Heads je latinskoamerická hudba, robotický pohyb, hodinářsky přesný rytmus a taneční zvukové experimenty. To vše se sloučilo v hybnou muziku, ochucenou Byrneovým smyslem pro ironii. Zpěvák vběhl na pódium Archy v křiklavě růžovém "chlupatém" obleku za zvuků písně Sock It To Be. Úmyslně přehrával roli hvězdy, loutky showbyznysu, a zároveň se tím skvěle bavil. Natáhl na sebe i skotskou sukni či přiléhavou kombinézu s anatomickým vyobrazením svalů. Tančící Byrne stále strhával publikum k pohybu, zvláště při kmenových písních Talking Heads (například Road To Nowhere, Psycho Killer či I. Zimbra). Jeho muzika, "vyztužená" vášnivě měkkou rytmičností, se přelévala mezi beatem, reggae, salsou a dalšími styly. Hráč na klávesy i příležitostný kytarista pouštěl do hudby předtočené pasáže dechových nástrojů, s jejichž přispěním se skupina jakoby proměnila v mexický orchestr. Zahrála si také v duchu country, zatímco Byrne nasadil patos a steel kytara se rozplakala jak v klasickém slaďáku; jamajský baskytarista Desmond Foster, jehož pružný styl muziku poháněl i zahříval, se jen usmíval pod vousy. S pomocí výtečné vokalistky Christiny Wheelerové, která zpěvákův silový projev změkčovala ve dvojhlasech, se kapela přehoupla i přes písně z Byrneových sólových desek včetně nedávného titulu Feelings. Vše bylo přirozené, organické a logické, ručními chřestítky počínaje a vrstvami tanečních "rytmoploch" konče. Byrneova mnohobarevná muzika má neodolatelnou přitažlivost.

    autor: Vladimír Vlasák, MF Dnes 7. 3. 1998

    Byrne rozhoupal pražskou Archu

    Na pokraj extáze dovedl zpěvák David Byrne vyprodaný sál pražského Divadla Archa. Noblesa, humor, spontaneita i preciznost charakterizovaly středeční koncert Davida Byrna, někdejšího zpěváka slavné americké skupiny Talking Heads, který po jejím rozpadu v roce 1991 nastoupil úspěšnou sólovou kariéru. Zatímco ve Spojených státech Byrnovi předskakovala zdivočelá hiphopová dechovka Coolbone, do Prahy zpěvák přivezl sympaticky přidrzlého písničkáře Jima Whita. Jeho skladby přebíhaly mezi countryrockem, bluesrockem a stylem texmex, který v Čechách zpopularizovaly filmy Roberta Rodrigueze. Pražské publikum jeho nedlouhé vystoupení přijalo vstřícně, opravdu otřásat se však sál začal až po příchodu hlavní hvězdy večera. Byrnovo vystoupení zachovávalo kvality, jež v osmdesátých letech proslavily jeho někdejší kapelu, zpěvák se však zároveň nepokoušel předvést divákům nějakou kopii sebe sama. Program koncertu sice byl ze značné části postaven na písních Talking Heads, v jejich provedení se ale odráželo i hudební cítění druhé poloviny devadesátých let – Byrne v průběhu večera využíval předtočené smyčky, sampling i diskžokejem tvořené rytmické základy. S koncerty Talking Heads mělo Byrnovo sólové vystoupení společnou schopnost spojit důkladnou (především pohybovou) přípravu koncertu s nepředstíraným odvazem na pódiu. Technická stránka středeční show přitom byla velmi úsporná. Jeviště Archy bylo osvětlené velmi střídmě, nekonaly se žádné zadní projekce, o laserech a populárních čmoudech ani nemluvě. Celý koncert táhlo Byrnovo jedinečné bavičství, rtuťovitý tanec vynikající doprovodné zpěvačky Christine Wheelerové a bezchybný výkon tria hudebníků. Málokdy se stane, aby hudebník kromě nadšeného potlesku na koncertě sklidil i pobavený hlasitý smích. V Arše se o to zasloužily i okouzlující Byrnovy převleky (oblek z jakéhosi chlupatého růžového chemlonu, skotská sukně, kombinéza, díky níž zpěvák vypadal jako oživlá učební pomůcka pro výuku rozložení lidského svalstva). I ve svých šestačtyřiceti letech je Byrne schopen odehrát koncert v neustálém pohybu (došlo i na jeho pověstný epileptický tanec) jeho intonační jistota tím však nijak neutrpěla. Při všem svém spontánním komediantství se zpěvák neuchyloval k lacinému roztleskávání publika a podobným pokleslým fíglům – vlastně to ani nepotřeboval. V průběhu večera zaznělo hned několik z nejslavnějších písní Talking Heads, například Once in a Lifetime, Slippery People, velmi zmodernizovaný Psychokiller, Naive Melody, Road to Nowhere nebo nadupaná verze hymny Byrnovy někdejší kapely – Take Me to The River z repertoáru Ala Greena. Dostalo se i na skladby z protagonistových sólových desek (Miss America, Dance in Vaseline), jedním z vrcholů večera byla píseň Help Me Somebody z alba My Life in the Bush of Ghosts, jež Byrne natočil na začátku osmdesátých let společně s Brianem Enem. V její nadupané koncertní verzi Byrne reprodukoval hlas pouličního exorcisty, jehož autentický projev je na desce zachycen. Věkový průměr publika se ve středu pohyboval kolem třiceti let. Pro stárnoucí pražské rockery mohl být koncert důkazem toho, že svěžest ducha nemusí být nepřímo úměrná věku.



    autor: Ondřej Štindl, Lidové noviny 7. 3.1998

    David Byrne zopakoval návštěvu v Arše

    Včerejší koncert amerického zpěváka a muzikanta Davida Byrna, zakladatele legendární newyorské kapely Talking Heads, přilákal do divadla Archa také hudební labužníky z Moravy a byl vyprodaný dlouho dopředu. Byrne je domácím příznivcům důvěrně známý: na tomtéž pódiu, doprovázený svou kapelou, stanul před třemi lety. Včera přišel s novějším repertoárem, který přináší jeho poslední deska Feelings, ale nezapomněl ani na "staré" skladby Talking Heads. Pulsující muzika nesla stopy Byrneovy záliby v latinskoamerické lehkosti, kapela také využívala různá technická přilepšení včetně zvukových smyček nebo samplingu. Byrneho vystoupení předcházel recitál Jima Whitea, jinak člena stáje Byrneho gramofonové firmičky Luaka Bop. Z reakce publika bylo jasné, že každá další hudební návštěva Davida Byrna & spol. bude nanejvýš žádoucí.

    autor: (vla), MF Dnes 6. 3. 1998
    1015