1015
EN CZ
HISTORIE - akce dle roků - PODROBNÉ INFORMACE
vše  1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017
DIANA KRALL

  • Kongresové centrum Praha
  • 12. 11. 2012 - začátek 19:00

    Vstupné: 2500/1800/1500/1200/990 Kč

    Předprodej
  • Ticketpro

    Diana Krall se vrací po třech letech zpět do Prahy

    Agentura 10:15 Entertainment ve spolupráci s ICO Concerts oznamují vystoupení kanadské jazzové hvězdy Diany Krall v Praze v Kongresovém centru dne 12. listopadu 2012.

    Vstupenky budou v prodeji od 22. 2. 2012 exkluzivně v prodejní síti Ticketpro v cenových kategoriích 2500/1800/1500/1200/990 Kč. Členové fanklubu Diany Krall budou mít možnost vstupenky zakoupit o 2 dny dříve.

    Diana Krall vystoupí v České republice již po třetí. Poprvé to bylo v prosinci roku 2004 v holešovické T-mobile aréně, poté v listopadu 2009 v Kongresovém centru, kdy byl její koncert beznadějně vyprodán, a letos vystoupí na témže místě 12. listopadu.

  • DIANA KRALL - Klik pro originální velikost
    Recenze / článek k akci
    Diana Krallová předvedla velkolepou show jako z pohádky
    Výpravná kabaretní show, kterou v pondělí odstartovala projekce hořící opony v pražském Kongresovém centru, by se mohla jmenovat Imaginárium Dr. Krallové.

    Mírou cirkusáctví, hravostí i odkazy do dvacátých a třicátých let se vymyká všemu, co jazzová klavíristka a zpěvačka Diana Krallová doposud stvořila. Pod rudými závěsy s nasvíceným půlměsícem, gramofonem a dvěma klavíry totiž kromě hudby z nového alba Glad Rag Doll fungovala i důležitá hra jevištních rekvizit.
    Nafilmovaný výstup Stevea Buscemiho jakožto šantánového uvaděče, svítící viktoriánské mušle, pianino s lampičkami i zasmyčkované projekce z němých filmů měly svůj účel: symbolicky dokreslit náladu písní z předswingové éry a zpřítomnit sedmého, nepřítomného člena sestavy, jímž je producent T-Bone Burnett. Mistr takzvaných zvukových stěn, pověstný svojí filmovou náladou a autorskými koncepty, totiž na desce Glad Rag Doll dosavadní tvorbu Krallové potáhl kouzelným pláštěm.
    Jako ze žánrového filmu
    Burnett pracuje jako filmový režisér Tim Burton, který své herce natírá bílým make-upem. V tomto případě "smyl" tvář Krallové coby muzikantky spojené s dotaženým, moderním swingujícím jazzem a nalíčil ji, až připomíná stylizovanou figurku ze starého žánrového filmu. Aby si kromě písní Fatse Wallera nebo Nat King Colea - při kterých v Praze improvizovala po vzoru pianisty Thelonia Monka, levou rukou vedla pohyblivou basovou linku či uplatňovala archaickou doprovodnou techniku stride piana - vyzkoušela také rokenrolový klavír, boogie woogie a honky tonk.
    Když se k tomu přidala rytmická sekce bubenického hromotluka Jaye Bellerose a kontrabasisty Dennise Crouche, kteří zabírají, jako by při kopání hrobů nabírali na lopatu, vznikl zvuk evokující alba Toma Waitse. Toho Krallová ostatně dlouhodobě obdivuje, na desku si od něj vypůjčila kytaristu Marca Ribota (v Praze za něj zaskočil stylově příbuzný Aram Bajakian) a při koncertě pak na moment přímo "zvejcovatěla" v rozostřené úpravě písně Temptation. Tím ale podobnosti končí, zbytek je původní. Burnett z Krallové totiž jako upír vysál vše, co by se do muziky dalo použít, a pianistka to v Kongresovém centru "vyplivla" jako celý kabinet atributů: otcův gramofon, vyprávění o svých malých dvojčatech, rodinný klavír, lampičky, sluníčka i měsíčky a po každé písní líčení toho, čemu lidový žargon říká veselé historky z natáčení.
    Barva neřesti
    Syrovou atmosféru alba Glad Rag Doll se daří naživo vytvořit díky houslistovi Stuartu Duncanovi, na pódiu nenápadnému, zastrčenému pimprlíkovi, jehož hudební představivost je ale z divokých vajec. Někdy písním propůjčuje témbr až evropského cikánského jazzu, třeba do stařičkého šlágru Let it Rain hraje na ukulele ve stejném aranžmá, které před devadesáti lety vymyslel zpěvák Gene Austin, a rytmika k tomu pochoduje jako neworleánští funebráci. Pak ve skladbě Running Wild vystaví houslové sólo založené na řetězení mohutných trojhmatů, zatímco bubeník Bellerose tvořivě vynahrazuje to, co mu v žánru jazzových bicích není vlastní. Načež v písni Temptation Duncan popadne elektrické housle a řádí se zkresleným tónem santanovské erotiky, kterou jinými prostředky dokresluje karmínová opona, barva neřesti a bordelů. Jistě ne náhodou Krallová později cituje motiv z písně Nat King Colea Nature Boy, kterou má mladší publikum spojenou hlavně s bordelovým filmovým muzikálem Moulin Rouge. V tom by nové písně Krallové byly jako doma.
    Šlo o neustálé kontrasty, stavění věcí a hudebních prvků do nového světla. Na stejném principu koncert doprovázela i černobílá projekce fotek Friga a komediální herečky Carole Lombardové, dále filmů Georgese Méliese či úryvků ze slavné Metropolis Fritze Langa. Souvislý proud expresionistických a fantaskních vjemů, sjednocený černobílou barvou, hudbu zasazoval do souvislostí a někdy přímo vykládal. To, co je na desce Glad Rag Doll někdy až příliš nečitelné, tak naživo Krallová odkryla, jako když se odtahuje opona. Vůbec nevadilo, že sama hrála na klavír úsporněji než při svých čtyřech předchozích koncertech v Praze. A protože tento měsíc kvůli zánětu hrtanu odřekla tři vystoupení, přes občasné pokašlávání zpívala drsnějším, křaplavějším kontraaltem, smyslně a přesvědčivě jako liška, když škádlí Budulínka. Však se také z Kongresového centra odcházelo jako z pohádky.

    autor: Daniel Konrád, ihned.cz
    1015