1015
EN CZ
HISTORIE - akce dle roků - PODROBNÉ INFORMACE
vše  1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017
IMOGEN HEAP
web headlinera

  • support band - BACK TED N-TED
  • Divadlo Archa
  • 02. 03. 2010 - začátek 20:00

    Mediální partneři
  • Radio 1

    Vstupné: k stání 770 Kč

    Vstupenky exkluzivně v síti Ticketpro a pokladně Divadla Archa.

    2. března vystoupí v pražském Divadle Archa jedinečná zpěvačka a skladatelka Imogen Heap.
    Před pár týdny se tato britská hvězda stala čerstvou držitelkou ceny Grammy, a to za své poslední album Ellipse. Tato skutečnost okamžitě nastartovala obrovský celosvětový zájem o její koncerty.
    Naštěstí pro fanoušky, pár dní po udělování cen Grammy vyjela Imogen na další část svého světového turné k již zmíněné oceněné desce Ellipse, se kterým zavítá 2. března také poprvé do Prahy.

    Imogen Heap patří k umělcům „nové doby“, tudíž podporuje velmi aktivně komunikaci v rámci sociálních komunitních sítí, velmi hojně komunikuje s fanoušky na Facebooku. Ostatně právě tam mohli její fanoušci sledovat první minuty radosti po předání ceny Grammy v backstage.
    Teď přichází tato umělkyně s další lahůdkou a tahákem pro fanoušky...

    Pošli svoji hudbu a staň se předkapelou Imogen Heap
    Na všech zastávkách turné mají fanoušci, kteří se věnují muzice, šanci stát se předkapelou Imogen Heap, vedle „Back Ted N-Ted“, který s ní vystupuje v rámci celého turné.
    Chcete-li se stát slavnými a vystoupit v Praze 2. března jako předskokani Imogen Heap, stačí poslat link na vaši tvorbu přímo Imogen a pak už jen čekat, že se na vás usměje štěstí.
    Více informací najdete na imogenheap.com/europe

    Imogen éterická i elektronická
    Součástí jejího pražského vystoupení budou songy z nového alba Ellipse, ale samozřejmě také velké hity z let minulých.
    Doplní je zajímavé dekorace, například velký strom přes velkou část pódia a také spousty hudebních nástrojů, na kterých Imogen Heap předvede své umění. Těšit se můžeme i na netradiční formy, např. intra v podobě hraní na hrdla skleniček.

    Je rozhodně na co se těšit, hvězda Imogen Heap stoupá strmě vzhůru. V USA je již hvězdou první velikosti, nejenom proto, že si z jejího hitu Hide And Seek vypůjčil nedávno samply Jason Derulo a vytvořil s nimi celosvětový megahit Whatcha Say.

    Videa z probíhajícího turné:

    Imogen Heap - Hide and Seek
    Live at Academy Manchester / První koncert 2010 Tour





    Imogen Heap - First Train Home
    Live in Granada Theater in Dallas





    Talentovaná britská zpěvačka a skladatelka Imogen Heap zazářila před 11 lety na anglickém nezávislém hudebním nebi s prvotinou iMegaphone. Její hvězda však velmi rychle přesvítila nezávislé nebe a dostala se až daleko za obzor mezi nejzářivější hvězdy současnosti.

    Imogen Heap: Výlet do jiné dimenze popu
    Svět ji začal označovat za "ulítlou elektropopařku", ovšem s nezaměnitelnou barvou hlasu, která levituje někde mezi Annie Lennox, Enyou, Bjork a dalšími.
    Její osobitý styl však láká čím dál víc posluchačů, jak z řad "běžných konzumentů", tak z odborné branže - kritiků a hudebních odborníků. Ač to tedy není úplně obvyklé, její alba se prodávají po statisících, videa hrají ve vysokých rotacích hudební televize, singly jsou v playlistech rovněž i komerčních stanic... Hudební svět ji miluje napříč žánry - její fanouškovská základna není vysloveně vyhraněná a čítá obrovské množství posluchačů, se kterými je - jak je to v současnosti samozřejmě nezbytné - Imogen v nonstop kontaktu přes svůj oficiální web, ale také komunitní sítě Facebook a Twitter.

    Její pražská návštěva 2. března bude pro mnohé fanoušky indie, ambient, pop, rock, trip hop, electro... vymodleným splněným snem. Turné, které obsahuje i zastávku v našem hlavním městě se vztahuje k aktuálnímu albu Ellipse, které vyšlo s lehkým odkladem v druhé polovině letošního roku. Aktuální tour navazuje na americkou část, kde byly všechny její koncerty do posledního místečka vyprodány, a na britskou, se kterou vystartuje v únoru 2010.

    Fanouškům netřeba představovat, ale ostatním nutno zmínit, že její singly Headlock, Hide And Seek nebo Half Life jsou skutečně kultovními skladbami. Na podiu si však Imogen hraje se skladbami stejně ráda jako na svých videoblozích. Je přebornicí s různých mash-upech, kdy do svých vlastních písní "míchne" bez problému známé skladby Michaela Jacksona, Prince nebo Annie Lennox - a obecenstvo šílí!

    Zní skvěle ať zpívá Hallelujah od Leonarda Cohena, nebo v remixech od High Contrasta. Zároveň její outfit je kultem pro většinu fanoušků, kteří se shodují na tom, že ona je můza i bohém, superhvězda i obyčejná holka...

    O její aktuální slávě svědčí zároveň 2 další novinkové poznámky:
    - 3. prosince přenášel její intimní koncert server Billboard.com a sledovanost této show trhala rekordy!
    - po neproměněné nominaci na cenu Grammy v roce 2006 získala Imogen Heap čerstvě tuto nejprestižnější hudební cenu světa (Best Engineered Album, Non-Classical, za aktuální skvělé album Ellipse)

    Rozhodně se vyplatí sledovat všechny informační kanály, kde je možné se většinou osobně s Imogen Heap potkat:
    oficiální web, MySpace web, Facebook,
    YouTube kanál, Twitter blog, české fan stránky


    Video k singlu First Train Home:



    Live by Letterman with First Train Home:




    Recenze alba Ellipse v časopisu Týden.


    Imogen Heap - Biografie
    Imogen Jennifer Jane Heap (* 9. prosince 1977) je britská zpěvačka a skladatelka, známá zvláště díky spolupráci s Guyem Sigsworthem ve skupině Frou Frou (2002) a svému druhému sólovému počinu Speak For Yourself (2005). Pohybuje se v žánru ambietní hudby, indie, pop, rock, trip hop a elektro.

    Imogen už od útlého věku hrála na různé hudební nástroje, například klavír, cello nebo klarinet a první písničky začala skládat už ve svých třinácti letech. Když jí bylo dvanáct, rodiče se rozvedli a ona odešla na internátní školu, kde se později nepohodla se svým učitelem hudby. Za trest se měla učit sama a tím se, naštěstí pro své nynější fanoušky, seznámila s elektronickou hudbou.
    Poté studovala uměleckou BRIT school, kde v 18 letech nahrála svá čtyři první dema a za několik měsíců už měla podepsanou smlouvu s Almo Sounds.
    V roce 1996 začala spolupracovat se skupinou Acacia, kde se seznámila s Guy Sigsworthem (spolupracoval např. s Bjork nebo Sealem) a působila zde jako hostující zpěvačka a spoluskladatelka.

    1998 iMEGAPHONE
    Label Almo Sounds jí vydal první sólo album iMegaphone (=přesmyčka jejího jména), které bylo okamžitě nadšeně přijato kritiky. Bylo složeno z její vlastní tvorby i písní napsaných ve spolupráci s Guy Sigsworthem. V čele se singly „Getting Scared“ „Shine“ a „Come Here Boy“ si Imogen postupně razila úspěch v USA i v rodné Británii.
    Brzy ale byla propagace v Anglii zastavena s tím, že Imogen musí do určitého data udělat další album, protože Almo Sounds trpí nedostatkem hitů. Skvěle rozjetá kariéra se náhle zastavila a situace se ještě zhoršila, když bylo Almo Sounds pohlceno společností Universal a Imogen patřila k té části interpretů, kterou Universal nechtěl v té chvíli dál podporovat.

    2002 FROU FROU
    Guy Sigsworth (ze skupiny Acacia) Imogen nabídl jestli by nechtěla napsat slova k několika jeho motivům, s podmínkou, že někde bude použito slovo „Láska“. První, s čím za ním přišla bylo „Lung of love, leaves me breathless“ (=„Plíce lásky, nechávají mě bez dechu“) a píseň "Flicks" byla na světě. Potom přišlo "Breathe In" a další, až se společně rozhodli vydat album s názvem Details.
    Název Frou Frou, jak svoje seskupení pojmenovali, je z Rimboudovy básně "Ma Boheme" a jsou to francouzská citoslovce pro zvuk sukní tancujících žen. (Frou Frou je také jméno koně Vronského v Tolstojově Karenině.)
    Album Details sice bylo přijato kritiky, ale úspěch u konzumentů se nekonal a Island Records jim odmítla vydat další album. Nabídli sice podporu Imogen pro její další sólové album, ale ta to komentovala větou: “Když si dáte tričko do čistírny a oni vám ho spálí, tak nepůjdete a neřeknete „Díky moc, zítra přijdu zas.“ Takže jsem nabídku odmítla.“ S Guyem ale dál spolupracovala také na „Holding Out For The Hero“ pro film Shrek 2 nebo na remixu své staré písně "Airplane".

    SPEAK for YOURSELF
    Po ročních přípravách a úpravách, o kterých informovala skrz svůj web a blog, vydala Imogen 18. 6. 2005 album Speak For Yourself v nákladu 10.000 kopií. Po špatných zkušenostech s nahrávacími společnostmi se rozhodla vydat ho na vlastní náklady (založila společnost iMegaphonic) a svůj byt přestavěla na malé studio.

    Na své následné mini-tour vystupovala jako skupina o jedné člence a pomocí svého laptopu obsluhovala všechny nástroje a do toho zpívala, hrála na klavír nebo na Array mbira (=americká obdoba africké mbiry). Dočkala se ohromného úspěchu a Sony BMG a RCA Victor jí album znovu vydali i v USA, Kanadě a Mexiku, takže se nakonec prodalo 120.000 kopií (nepočítáme-li downloady)
    Roku 2006 byla nominována na 2 ceny Grammy: Best New Artist a Best Song Written For Motion Picture.

    2009 HIDEAWAY / ELLIPSE
    V létě 2007 oznámila, že se teď hodlá naplno věnovat nahrávání třetího alba, které mělo být dokončeno v prosinci 2008, den před jejími narozeninami. Začala také pro fanoušky vydávat takzvané videoblogy, uveřejňované na síti YouTube.com, aby fanoušci byli v obraze, co se zrovna děje.
    Pro film Heroes mezitím dokončila píseň „Not Now But Soon“.
    Album dokončila k vydání ale až v průběhu roku 2009, protože, jak vysvětlila v několika blozích na internetu, měla rozjeto hodně dalších projektů (jako např. Pop Tech, kde zahrála novou píseň „Wait It Out“ nebo charitativní běh) a prostě a jednoduše "nestíhala":-)

    Je svobodná a po celé Británii proslulá svým extravagantním a nápadným zjevem. Věnuje se také charitě. vydala CD na podporu Tibetu „Songs for Tibet: The Art of Peace“.
    (inspirováno anglickou verzí Wikipedií.com a českýmí fan stránkami)


    Imogen Heap - discography
    Solo albums
    1998 iMegaphone
    2005 Speak for Yourself
    2009 Ellipse

    Solo singles
    Getting Scared (1998)
    Shine (1998)
    Come Here Boy (1998)
    Speeding Cars (2005)
    Hide and Seek (2005)
    Goodnight and Go (2006)
    Headlock (2006)
    Not Now, But Soon (2008)
    First Train Home (2009)

    EPs
    Live Sessions (iTunes Exclusive) - EP (2006)
    The Song That Never Was – EP (2009)

    Frou Frou
    Details (2002 - Island Records/MCA/Universal)
    Breathe In (single) (2002 - Island Records/Universal)
    Its Good To Be In Love (single) (2002 - Island Records/Universal)
    Must Be Dreaming (single) (2002 - Island Records/Universal)
    Let Go (Promotional single)

    Guest appearances
    Hate EP by Acacia (1996 - Radar Records)
    Sway EP by Acacia (1996 - Radar Records)
    Maddening Shroud EP by Acacia (1997 - WEA)
    Cradle by Acacia – all tracks except Wire (1997 - WEA)
    Blanket by Urban Species – Blanket and Predictably Unpredictable (1998)
    Amor Fati by Mich Gerber – Embers of Love, Sirens Call (Qishm) and Mare (2000)
    !Viva Nueva! by Rustic Overtones – Valentine´s Day Massacre (2001 - Tommy Boy Records)
    You Had It Coming by Jeff Beck – Dirty Mind and Rollin´ and Tumblin´ (2001 - Sony Music)
    Tell ´Em Who We Are by LHB – Coming Up For Air (2003 - Telstar TV)
    Contact Note by Jon Hopkins – Second Sense (2004 - Just Music)
    It´s Better To Have Loved EP by Temposhark – Not That Big (Metronomy Remix) (2005 - Paper & Glue)
    Foiled by Blue October – Congratulations (2006 - Universal Records)
    Musikain by J.P. Schwalm – P.I.N. (2006 - Musikain Records)
    The Invisible Line by Temposhark – Not That Big (2007 - Paper & Glue)
    London Undersound by Nitin Sawhney – Bring It Home (2008 - Cooking Vinyl)
    Kingdom of Welcome Addiction by IAMX – My Secret Friend (2009 - Metropolis Records)
    The Boy Who Knew Too Much by Mika – By The Time (2009 - Casablanca Records)

    Compilation appearances
    I Still Know What You Did Last Summer soundtrack – Getting Scared – (1998 - Warner Music Group)
    Virtual Sexuality soundtrack – Come Here Boy – (1998 - EMI)
    G:MT – Greenwich Mean Time soundtrack – Mean Time (with GMT) – (1999 - Island Records/Universal)
    Women Talking Dirty soundtrack – Getting Scared – (2001 - Polygram International)
    American Psycho 2: All American Girl soundtrack – Angry Angel – (2002 - Rondor Music (London) Ltd)
    Garden State – Let Go – (2004 - Epic Records/Sony BMG)
    Nearing Grace Soundtrack – The Walk – (2005 - Sony BMG)
    Music from the OC: Mix 4 – Goodnight and Go – (2005 - Warner Music Group)
    Six Feet Under, Vol. 2: Everything Ends – I´m A Lonely Little Petunia (In An Onion Patch) – (2005 - Astralwerks/EMI)
    Just Like Heaven Soundtrack – Spooky – (2005 - Sony BMG)
    Music from the OC: Mix 5 – Hide and Seek – (2005 - Warner Music Group)
    The Chronicles of Narnia: The Lion, the Witch and the Wardrobe – Can´t Take It In – (2005 - Disney Records/EMI)
    The Last Kiss soundtrack – Hide and Seek – (2005 - Lakeshore Pictures)
    Plague Songs – Glittering Clouds (Locusts) – (2006 - 4AD)
    So You Think You Can Dance (US) – Hide and Seek – (2006)
    So You Think You Can Dance (US) – Let Go – (2006)
    The Black Donnellys – The Moment I Said It – (2007)
    In Search of Sunrise 6 – Hide and Seek (Tiëstos´ In Search Of Sunrise Remix) – (2007)
    The Holiday – Just For Now and Let Go (Under ´Frou Frou´) – (2006)
    So You Think You Can Dance – The Moment I Said It – (2007)
    Heroes Original Soundtrack – Not Now, But Soon – (2008 - NBC Records)
    Criminal Minds – The Moment I Said It – (2008)
    Songs For Tibet – The Art of Peace´ – Hide & Seek 2 – (2008)
    Greys Anatomy – Bad Body Double – (2009)
    So You Think You Can Dance (US) - Aha! - (2009)

  • IMOGEN HEAP - Klik pro originální velikost

    IMOGEN HEAP - Klik pro originální velikost
    Recenze / článek k akci
    Je krásné snít s Imogen Heap
    Imogen Heap Praze předvedla i svou vrozenou vlastnost ovládnout pódium i publikum.

    Imogen Heap je pověstná svým nekonečným hudebním nadáním a především tím, že se snaží dělat populární hudbu pro inteligentní lidi. Kromě nesporného talentu Praze předvedla i svou vrozenou vlastnost ovládnout pódium i publikum. Takže, mmm whatcha say?

    Čerstvou držitelku Grammy Imogen Heap čekal v Praze její první koncert. A bylo se nač těšit. Tour k výtečnému aktuálnímu albu "Ellipse" už je nějaký ten pátek rozjeté, a tak nebylo žádným velkým překvapením, jak bude koncert vypadat. Začalo to vlastně už tím, že i pro českou zastávku si Imogen vybírala předkapelu z došlých nahrávek. A tu "šanci" dostala Lenka Dusilová, která spolu s Beatou Hlavenkovou do rázu večera zapadla výtečně. Sama hlavní aktérka si ji dokonce s úsměvem na rtech a neskrývaným nadšením uvedla. Dusilenka sice kromě "Vlčích očí" tradičně vynechala svůj hitový repertoár, ale to nebylo na škodu. Volila písně intimnější a korespondující s atmosférou. Ještě před ní se však sólově představil Back Ted N-Ted - člen Imogeniny doprovodné kapely. S kytarou v ruce a s klávesami hojně využíval nahraných smyček a hudbu na sebe vrstvil. Chvíli připomínal U2, chvíli Mikea Oldfielda, ale výsledek byl možná i díky poloprázdnému sálu lehce fádní. Talent někdy nestačí, potřeba jsou hlavně silné písničky, a ty zatím Back Ted N-Ted nemá.

    Imogen Heap nastoupila ve svém kostýmu možná lehce za očekáváním. Decentní černé šaty, velká mašle ve vlasech a typický hardcore účes, u kterého většina kadeřnic jistě propadá beznaději ve vidině několikahodinové práce. Uprostřed pódia se majestátně tyčil bílý strom osvětlený většinu času modrými světýlky a na všech volných místech ležely nějaké hudební nástroje a "hudební nástroje". Náladu hodila Imogen hned z počátku na velmi uvolněnou notu: s aktuálním singlem "First Train Home" svým projevem rozdrtila v prach poslední zbytky pochyb, zda to bude stát za to. První zvuk obstaralo kroužení prstem po sklenici s vodou, další navrstvila klávesy, rozezněla zvonkohru, přejela smyčcem přes jistý druh Panovy flétny, zacinkala zvonečky a refrén se zbytkem skladby odehrála u klavíru. Všechno zapadlo s přesností, a když poprvé naplno rozezněla svůj hlas v úžasné závěrečné pasáži: "So what, you've have had one too many," byl to skutečně povznášející okamžik. Chvíle, kdy se populární hudba stává něčím vyšším a dostává vás úplně jinam. Do míst, o jejichž existenci jste neměli vůbec tušení. Znáte přece ten pocit příjemného chvění, který muzika občas přináší. Když píseň skončila, chtělo se mi něco říct, ale zjistil jsem, že i přesto, že netrpím demencí, vytírám bradou podlahu.
    Imogenina bezprostřednost dělala také své. Neustále něco povídala, sem tam i mlela a byla absolutně uvolněná, což přirozeně předávala na lidi. Pokud by se koncertu zúčastnili naši pradědové, řekli by, že s ní šijí všichni čerti. Neposedně se motala mezi všemi těmi nástroji, až kolikrát snad ani nevěděla, co vlastně hledá, a do toho pořád nahlas přemýšlela a gestikulovala. Zkrátka bylo jasné, že ji to baví. Snad právě kvůli tomu, že se většina jejích písní topí v nekonečně hlubokých melancholiích, musela publikum rozptýlit alespoň mezi nimi. Například se snažila naučit vyslovit: "Miluji tě," ale vůbec jí to nešlo, takže to uzavřela s tím, že radši zůstane u: "I love you." To však nezabránilo jednomu z příchozích, aby na ni ještě dvakrát během koncertu zvolal: "Miluji tě!" což Imogen minimálně jednou dostalo roztomile do rozpaků.

    V repertoáru logicky kostru tvořila deska "Ellipse", z níž třeba "The Fire" svou dokonale chladnou atmosférou požáru (ano, Imogen umí i chladný požár!) uvedlo publikum do hrobového ticha, kde prim udával praskající oheň a absolutně čistý hlas. Zhruba v půlce repertoáru ji doprovodil i Back Ted N-Ted a houslistka s houslistou. Všichni však schopně ovládali i několik dalších nástrojů, takže se spíš přemísťovali z jednoho stanoviště na druhé. Vlny zvonkoher se Archou roznesly při "Headlock" a při "Aha!" zase nebyl vidět vrchol jejího hlasu. Tak vysoko zpívala. Naléhavá byla i "Speeding Cars", při které to trochu vypadalo jako na koncertě Reginy Spektor. Dokonce jsme se dočkali i jedné vzpomínky na Frou Frou, ale za zmínku stojí hlavně "Just For Now". Při té si rozdělila publikum na třetiny, z nichž postupně každá začínala zpívat ono: "Just for now" v jiné chvíli a v jiném tónu. Imogen si samozřejmě vše dirigovala a do toho sama zpívala. Bylo to mcferrinovské, ale senzační, protože se téměř všichni zapojili, což té chvíli dodalo nebývalou sílu. Při závěrečné "Tidal" si zase nasadila sluneční brýle a na klávesy kolem krku rozjela uječené kytarové sólo doprovázena svými kolegy. S metalovým hrozícím gestem se uklonila a zmizela v zákulisí.

    Když se rozloučila, bylo jasné, že jako přídavek nemůže přijít nic jiného než "Hide And Seek". A tak se i stalo. Překrásná pomalá záležitost, která je nádherná především díky své jednoduchosti, se jí s maximálním soustředěním povedla na výbornou. Všechna bijící srdce byla naposledy zasažena. Po bouřlivém potlesku sice přidala ještě posmutnělou "The Moment I Said It", ale "Hide And Seek" už přebít nemohla.Imogen Heap se ukázala jako zpěvačka, které disponuje odzbrojující přirozeností. Jako zpěvačka, co si libuje v ukecanosti a fórcích, ale při samotných písních ždímá emoce až z konečků vlasů. Neroztřepených samozřejmě. Pokud nejste třeba ultrapravicový extremista, tak se jí jistě i ve vaší duši povedlo nechat rozkvést melancholický a rozněžnělý květ. Dojetí, emoce, láska a tak...P. S.: Zpráva Imogen Heap z Twitteru pár hodin po koncertě: "Thanks guys who were at the show tonight. We had great fun with you. Thanks to Lenka Dusilova and Back Ted N-Ted for great opening sets."

    autor: Tomáš Tenkrát, Musicserver.cz
    Zajímavý hlas se opět spojil s elektropopovými experimenty.
    Imogen se snaží skloubit lehkost popových melodií s ambientní elektronikou.

    Na novém albu nepřišla Imogen Heap s ničím převratným, přesto se dobře poslouchá. Tato „one woman show“ má své silné i slabé chvíle.

    Po čtyřleté pauze okořeněné tvůrčí cestou kolem světa se fešácká rošťanda s rozčepýřenými vlasy vrací s deskou, která nevypadá na tolik práce, kolik do ní bylo skutečně vloženo. Na Ellipse dělala Imogen Heap proklatě dlouho, napínala svůj elektropopový talent k prasknutí a o všem mohutně twittovala se zástupy skalních fanoušků. Její nedávný rozchod s přítelem se pak podepsal nejen na textech – jakoby zanevřela na pomoc z vnějšího světa, dělala si Imogen snad úplně všechno sama: Zpívala, samplovala si doprovod na pozadí, natočila si videoklip a dokonce spolupracovala s designérským studiem na přebalu.

    Výsledek tak působí nadmíru učesaně a uceleně, ovšem na druhou stranu i velmi chudě. Imogen se snaží skloubit lehkost popových melodií s ambientní elektronikou, romantikou klavírních meziher a s indie texty zpívanými indie hlasem. Desce bohužel chybí dostatek dobrých hudebních nápadů a některé skladby doslova parazitují na motivech, které jakoby jste slyšely už milionkrát v rádiu (hlavně Wait It Out). Jindy se prostě divíte, k čemu na albu vůbec píseň je (u The Fire). Přesto najdeme silné momenty - Imogen Heap nepopiratelně oplývá uchvacujícím hlasem se širokým rozsahem, což poznáme jak ve vysokých pozicích ve skladbě Earth, tak i ve vypalovačce Tidal. Ve Swoon pak ukazuje svůj smysl pro humor, když zpívá: „…and this is where I was going to sing your name over and over again but I chickened out in a final minute…“

    Prostě a jednoduše, pokud posluchač touží po pořádné alternativě ke klasickému ženskému popu, Ellipse od Imogen Heap ho nezklame. Musí však přetrpět několik velmi slabých kousků. Naštěstí se dá celé album přehrát na oficiálních stránkách hudebnice, takže si případně sami vyberete a koupíte jednotlivé skladby. Imogen Heap si nehraje na velké umění, nabízí sama sebe – to, co se jí líbí a co ji trápí – a v tom je její nepopiratelné kouzlo.

    autor: Martin Pírko, MIX.cz
    Imogen Heap čaruje se zvuky v eliptickém domě
    Divná slečinka, tahle Imogen Heap. Divná v tom nejlepším smyslu slova.

    Působí možná potrhle, ale právě proto zůstává rozpoznatelná a osobitá, i když se pouští do těch nejrůznorodějších projektů.

    Imogen vyzkoušela leccos. Má klasickou průpravu, studovala hru na klavír, violoncello či klarinet, ale rozumí si i se samplery, zvukovými procesory a počítači. Spolupracovala s legendárním rockovým „kytarovým hrdinou" Jeffem Beckem. Spolu s Guyem Sigsworthem (produkoval pro Björk i Madonnu) založila elektronické ambientní duo Frou Frou. Podílela se na soundtracku k Letopisům Narnie, i když píseň z druhého dílu jí vyhodili, protože prý byla pro film „příliš temná".

    Nejzajímavější jsou ovšem sólová alba, se kterými Imogen Heap ještě před pár lety vyhazovali od firmy k firmě, protože se vydavatelům zdála málo komerční. Posluchači s dobrým vkusem měli naštěstí jiný názor a jak druhé album Speak For Yourself (2005), tak novinku Ellipse poslali do hitparád. Fanoušci dokonce nedávno pomohli Imogen stáhnout desku z aukce na internetovém portálu eBay, kam kdosi nelegálně a před oficiálním datem vydání umístil promo kopii nahrávky.

    Imogen Heap i na novince dostála svému tvrzení, že elektronika nemusí znít „studeně". Záleží spíše na tom, jak ji hudebník využije. Mihotavé střípky i hutnější plochy elektronických zvuků, obohacené „živými" nástroji (klavír, housle, cello, trubka), tvoří pestrý, nadýchaný doprovod, ať už Imogen zpívá vkusné, netuctové pop songy jako First Train Home či křehké, rozevláté zvukomalby jako Little Bird.

    Název alba Ellipse zvolila Imogen podle nezvyklého eliptického půdorysu domu kdesi v hrabství Essex. Imogen v tomto domě strávila dětství a nyní se vrátila pro inspiraci doslova do svého někdejšího dětského pokoje, ve kterém si postavila nahrávací studio.

    Odlesk hravosti a fantazie se do písní skutečně promítl, byť všechny texty nejsou tak bizarní jako například Tidal (Přílivový): „Před elektrickým světlem/jsi uplaval skrze polévku temnoty jako krokodýl/sklizeň třešní v říčním proudu/měla bych zanechat jiskřivé otisky chodidel v pobřežních písčinách..."

    Fantaskno se promítlo nejen do textů, ale i do hudby samotné. Instrumentální základ zní tak hravě a nápaditě, že si ho Imogen mohla dovolit vydat coby bonus limitované edice. Obstojí i bez zpěvu a textů. To ovšem neznamená, že si máme nechat ujít Imogenin křišťálově čirý soprán.

    autor: Tomáš Polívka, Týden.cz
    1015