1015
EN CZ
HISTORIE - akce dle roků - PODROBNÉ INFORMACE
vše  1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017
PATTI SMITH
web headlinera

  • Divadlo Archa
  • 15. 07. 2009 - začátek 20:00

    Mediální partneři
  • Radio 1

    Vstupné: k stání 1100 Kč

    Předprodej
  • Divadlo Archa
  • Ticketpro
  • Ticketportal

    Jeden z největších miláčků českého publika a skutečná Legenda! světového undergroundu - Patti Smith - se po dlouhých 4 letech a po naprosto skvělém a kritiky opěvovaném koncertě z roku 2005, vrací v rámci exkluzivního miniturné na „místo činu“ – do pražského Divadla Archa, kde 15. července předvede českému publiku to nejlepší ze své opravdu bohaté umělecké kariéry.
    Patti Smith nevyráží na turné příliš často a zároveň její turné nečítají vždy zrovna moc koncertních dat, takže srdce českého a vlastně i středoevropského fanouška může zaplesat radostí, že se Patti Smith v naší stověžaté, kterou osobně velice miluje, objeví letos v létě.

    Jako mnoho významných hudebníků začínala i Patti Smith v polovině sedmdesátých let v proslaveném newyorském klubu CBGB. S kapelou Patti Smith Group, ve které již od počátku působil Čech Ivan Král, natočila v roce 1975 první album "Horses". Kritikou i posluchači oslavovaní umělci následně nahráli další čtyři neméně kvalitní alba. Kapela však doplatila na svůj až příliš bouřlivý život provázený drogovými závislostmi a z toho plynoucími skandály. Patti skupinu v roce 1979 po vydání alba "Wave" rozpustila v podstatě na vrcholu slávy a stáhla se do ústraní, aby se věnovala rodinnému životu. S velkým nadšením fanoušci přijali koncem devadesátých let zprávu o jejím chystaném návratu na koncertní pódia. Tomu předcházelo vydání alba "Gone Again", na kterém potvrdila, že neztratila nic ze své živočišnosti ani sílu své výpovědi. O tom se mohli přesvědčit i návštěvníci, kteří viděli tehdejší strhující vystoupení v pražském Paláci kultury. Její další české účinkování přišlo rok po vydání devátého studiového alba "Trampin´". Bylo zároveň již čtvrtým albem, které Patti Smith nahrála s kapelou ve složení Lenny Kaye (kytara), Jay Dee Daugherty (bicí), Tony Shanahan (baskytara, klávesy) a Oliver Ray (kytara). (V Praze se kapela představí ve stejném složení krom Olivera Raye – toho nahradí Jackson Smith.) V titulní skladbě se zde objevuje poprvé také dcera Patti Smith – Jesse. Trampin´produkovala sama autorka, společně se členy kapely. Pod mix je podepsán Patrick McCarthy (R.E.M.).
    Zatím posledním albem je počin z roku 2007 „Twelve“, na kterém Patti Smith geniálně předvedla 13 cover verzí slavných světových hitů, kterým dominuje legendární verze „Smells Like Teen Spirit“ od Nirvany…

    Patti je víc než legenda – je to umělkyně zcela současná, která dokáže promluvit do vaší duše. Zažít živočišnou energii jejího koncertu „na dosah ruky“ v prostoru Divadla Archa je příležitostí, která se již opravdu nemusí opakovat.

    Více informací najdete na stránkách oficiálním webu www.pattismith.net nebo www.myspace.com/pattismith


    Patti Smith - Because The Night





    Biografie:
    Zpěvačka, básnířka, fotografka a malířka Patti Smith se narodila 30.prosince 1946 v Chicagu, USA. Se svými rodiči postupně žila v New Jersey, Paříži, Londýně , New Yorku. Na sklonku šedesátých let vydává malé lokální noviny, pracuje pro hudební časopis Rock. Píše poezii. V roce 1970 se seznamuje s prodavačem gramodesek Lenny Kayem, který ji poté doprovází na kytaru při recitaci jejích básní. Svou poezii v následujících letech vydává i knižně. V roce 1974 vychází její první singl, do formující se kapely přichází český emigrant Ivan Král. V roce 1975 debutuje albem Horses. Ve druhé polovině sedmdesátých let je jednou z nejvýraznějších představitelek americké rockové alternativy. Svou kariéru přeruší, když se 1. března 1980 provdá za kytaristu skupiny MC5 Freda "Sonic" Smithe. Odchází ze scény, žije v Detroitu a vychovává své dvě děti. V roce 1988 se na čas vrátí albem Dream of Life. Její život je ale poznamenán řetězem tragických událostí. V roce 1989 ztrácí dlouholetého přítele a albového fotografa Roberta Mapplethoprea, o rok později umírá její dlouholetý spoluhráč Richard Sohl, v roce 1994 se musí rozloučit s bratrem Toddem a manželem Fredem 'Sonic' Smithem. V roce 1996 se rozhodne přijmout hudbu jako terapii, vrací se na scénu albem Gone Again s renovovanou sestavou kapely, s níž natáčí a koncertuje podnes.


    Diskografie:
  • Horses (1975)
  • Radio Ethiopia (1976)
  • Easter (1978)
  • Wave (1979)
  • Dream of Life (1988)
  • Gone Again (1996)
  • Peace and Noise (1997)
  • Gung Ho (2000)
  • Land 1975-2002 (2CD výběr+rarity, 2002)
  • Trampin' (2004)
  • Twelve (2007)

  • PATTI SMITH - Klik pro originální velikost

    PATTI SMITH - Klik pro originální velikost
    Recenze / článek k akci
    Patti Smith uhranula i překvapila pražskou Archu
    Patti Smith dala publiku ve vyprodané pražské Arše koncert, na který se nezapomíná.

    Uhrančivost, naléhavost, naprosté stržení hudbou. I překvapení, to když americká básnířka a zpěvačka Patti Smith, ikona spíše klubové scény, uctila ve středu jednou z písní památku Michaela Jacksona.

    Patti Smith dala publiku ve vyprodané pražské Arše koncert, na který se nezapomíná. I proto, že se soustředila hlavně na své klasické písně z druhé poloviny 70. let, kdy její hvězda vylétla vzhůru.

    Někteří posluchači, včetně autora této recenze, to uvítali. A byli sobecky potěšeni, že se Patti Smith nepustila do rozsáhlých recitací svých veršů, ale věnovala se hlavně rocku. V tom, jak dokáže propojit sílu slova s elektrickou energií hudby, až se jejich účinek nesčítá, ale rovnou násobí, je Patti Smith nejlepší.

    Exceluje i v tom, jak se recitativy přirozeně prolínaly s hudbou čtyřčlenné kapely. A Patti Smith, která zvedala ruce jako punková vědma, se pokládala se do veršů celým tělem.

    Štíhlé, protáhlé rysy korespondovaly s její hubenou postavou a posilovaly efekt naprostého ztotožnění se s písněmi. I ve dvaašedesáti letech měla Patti Smith dost energie to, aby dala písním potřebnou dramatičnost i razanci. A její kmenové skladby nabraly patinu, ve které se mísila výbušnost se zkušeností.

    Kontakt s natěšeným publikem navázala Patti Smith okamžitě, ostatně nic jiného se nedalo čekat. Nešlo jen o rytmické tleskání. Dancing Barefoot, píseň na hudbu českého rodáka Ivana Krále, zpívalo publikum s Patti Smith. Hypnoticky taneční, vnitřní dynamika písně fungovala spolehlivě. A nabízela kontrast k baladičtějším či vrstevnatějším skladbám, ve kterých se kytara, baskytara, bubny a klávesy promísily i do zvukových chumlů.

    Poměr mezi intelektem, vášní a rockovými démony je u Patti Smith správně nastaven. Jedno pouští barvu do druhého, na své si přišel i ctitel hitovek jako Because The Night, jejímž spoluautorem je Bruce Springsteen a která vyzařuje příjemné napětí mezi klavírní částí a hymnickým refrénem.

    Skladba Gloria, která uzavírala koncert před přídavky, byla vystavěna na postupné gradaci, kterou notně podpořilo publikum v Arše.
    V rasantním přídavku People Have The Power (Lidé mají moc) si člověk vzpomněl na Johna Lennon (Power To The People).

    Ovšem ve schopnostech táborových řečníků byla Patti Smith bezkonkurenční, když volala s vášní Vladimira Majakovského "Vy jste budoucnost, vy jste budoucnost". Dopad jejích slov, které, rozpálená koncertem až k tanci, vysílala z pódia, byl drtivý jako bomba.

    Píseň Rock´n´roll Nigger, jíž se s publikem rozloučila, byla ráznou rockovou tečkou za koncertem. Člověk by jí chtěl vidět na fesťáku, na velké scéně, v příbojích emocí, které jistě vyvolá. V Trenčíně na festivalu Pohoda, kde je 17. července Patti Smith jednou z hvězd, se opravdu mají nač těšit.

    HODNOCENÍ MF DNES 90%

    autor: Vladimír Vlasák, MF DNES
    Archa vřela nadšením při koncertě Patti Smithové
    Smithová diváky nezklamala a ani chvíli nenudila.

    Zcela zaplněný sál pražského Divadla Archa včera večer vřel nadšením při koncertě americké zpěvačky Patti Smithové. Někdejší přední zástupkyně punkrockové scény 70. let přijela českým příznivcům připomenout největší hity své kariéry. Nasazení energické dvaašedesátileté umělkyně divákům nijak nepřipomínalo její důchodový věk.

    "Jsem ráda, že jsem zpátky," pozdravila Smithová posluchače; řada z nich ji ve stejném sále viděla již před čtyřmi lety při jejím rovněž dlouho dopředu vyprodaném vystoupení. Poté začala publikum zásobovat příděly svých nejslavnějších hitů; prokládala je častými a důkladnými plivanci na podlahu.

    Smithová se svou čtyřčlennou kapelou, v níž nechyběl její dlouholetý spolupracovník, kytarista Lenny Kaye, střídala hudební nálady písní od "kytarovek" po reggae; punkový švih však nescházel žádné z nich. Při jedné skladbě, kterou věnovala památce nedávno zesnulého Michaela Jacksona, se sama chopila kytary.

    Smithová diváky nezklamala a ani chvíli nenudila. V jedné skladbě si nejprve jakoby nezúčastněně pletla copánek ze svých dlouhých nepříliš upravených vlasů, než přešla do potácivého a zběsilého tance po pódiu.

    Písničkou Dancing Barefoot z pera Ivana Krále potom Smithová připomněla, že tento někdejší český emigrant byl kdysi členem její doprovodné kapely. Dlouhou mezihru skladby strávila potřásáním rukama s lidmi z prvních řad.

    Během večera zazněly dále hity jako Ghost Dance, Because The Night a ve zběsilém finále slavná Gloria. Ani ty však publiku nestačily a dlouhým potleskem se proto dožadovalo přídavků. Dočkalo se jich poté, co "bedňák" ze scény setřel vrstvu zpěvaččiných slin, snad aby na nich hvězda večera neuklouzla. "People Have The Power" křičeli poté spolu s ní z plných plic muzikanti i posluchači.

    Smithová se narodila v roce 1946 v Chicagu; o tři desetiletí později patřila k největším hvězdám rockové hudební scény v New Yorku. Společně se svou kapelou Patti Smith Group vydala desky Horses, Radio Ethiopia, Easter a Wave.

    Zpěvačka později kapelu rozpustila a na deset let se odmlčela. Následující desku Dream of Life vydala v roce 1988 a další Gone Again o osm let později. Během turné k vydání alba se tehdy poprvé představila v Česku. Studiových desek má zatím na kontě deset, dnešní vystoupení bylo jejím čtvrtým pražským koncertem.

    autor: Jiří Janda, ČTK
    Patti Smith v Praze uctila Michaela Jacksona
    Těžko najít na koncertu nějakou chybu, byl přesvědčivý od prvních tónů až do přídavku.

    I pražské publikum se podobně jako diváci koncertu Patti Smith v Arezzu dočkalo ve středu v Arše zvláštního paradoxu. Zpěvačka, která je ztělesněním kontrakultury, uctila písní památku Michaela Jacksona, jehož smrt se jí velmi dotkla.

    Americká zpěvačka Patti Smithová na koncertě 15. července v Praze

    Patti Smith vnímá smrt velmi citlivě, neboť v devadesátých letech byla konfrontována s odchodem několika blízkých. Paradoxní je to v tom, že Michael Jackson ztělesňoval vše, proti čemu tato básnířka a rockerka celý život bojovala - povrchní nablýskanou hedónistickou disco scénu, jejímž cílem je jen pobavit, zatímco ona stále chce měnit svět.

    Umělkyně s jasným názorem
    Jasně to ukázal závěr koncertu, kdy zaznělo People Have A Power a přídavek Rock'n'roll Nigger, kde křičela do lidí, že "Ježíš byl negr a Kafka byl negr“. Současně publiku připomínala, že právě ono představuje budoucnost a budoucnost nastává právě teď a na nás lidech záleží, jak na tom budou ryby žijící ve vodě.

    Připomínalo to šedesátá léta, kdy se "Amerika zelenala“, což dlouho nevydrželo, i když vietnamská válka skončila, ale Nixonova éra už měla jinou atmosféru. Současně to ukázalo, že ani Bushova éra neznamenala definitivní konec "jiné Ameriky“ a kontrakultury.

    Patti Smith se názorově nezměnila, je pořád dítětem protiválečných protestů, a tak v Arše jednu píseň věnovala palestinským dětem a připomenula, že na nás záleží, v jaké vodě budou žít ryby. Jízlivě mne napadá, jak se tímto postojem vyrovnávají její obdivovatelé, kteří jinak dávají okatě najevo své pravicové ledví a horují pro liberalismus. Na druhou stranu právě tyto postoje dodávají tvorbě Patti Smith na síle a přesvědčivosti, protože ona má co říci a své názory si nemíní nechat pro sebe. A bez tohoto postoje by asi na rané desky u jména baskytaristy Ivana Krále, jehož také v Arše vzpomněla (Dancing Barefoot chybět prostě nemohla), jen těžko psala, že je bez státní příslušnosti. To už se netýkalo hudby, ale politiky.

    Folkové ražení
    Těžko najít na koncertu nějakou chybu, byl přesvědčivý od prvních tónů až do přídavku. Dost se ale lišil od minulého z doby před čtyřmi lety, a to nejen tím, že se v repertoáru objevilo pár převzatých skladeb z poslední desky Twelve. Ona i Gloria, kterou koncert v závěru vrcholil, nejsou jejími autorskými písněmi, nýbrž pocházejí z pera Van Morrisona.

    Oproti předchozímu vystoupení byl letošní koncert laděn komorněji, na rockový důraz došlo až v závěru. Aranžmá byla střídmější, velkou roli v nich hrálo piano, a tak vystupovalo do popředí písničkářské založení zpěvačky a její drsný, pod kůži se zarývající hlas, který obnažoval emoce až na dřeň. Hodně vynikala, protože aranžmá byla prostší, místy až skoro folková a kytara nebouřila, jako když se jí před čtyřmi lety chopil Tom Verlaine z Television.

    V projevu Patti Smith bylo patrné, že básnířka se zkušeností s poetry readings dokáže přecházet z recitace do zpěvu vrcholícího křikem. Krásně to ukázali Horses, začínající recitovanou pasáží. To už koncert gradoval, rockové postupy ovládly pódium už při hymnickém Because The Night.

    autor: Alex Švamberk, Novinky.cz
    1015