1015
EN CZ
HISTORIE - akce dle roků - PODROBNÉ INFORMACE
vše  1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017
STUART A. STAPLES / TINDERSTICKS
web headlinera

  • support band - selFbrush
  • Palác Akropolis
  • 28. 01. 2007 - začátek 19:30

    Vstupné: 770 Kč

    Předprodej
  • Ticketpro

    Nottinghamští rodáci Tindersticks jsou nejen v Čechách sázkou na jistotu, čehož důkazem bylo již několik skvělých vystoupení.
    Již tradičně se kapela setkává s velice vřelým přijetím a určitě to není jen díky tomu, že jedna šestina Tindersticks nalezla svůj druhý domov v matičce stověžaté .-)

    Tindersticks jsou jednou z nejoriginálnějších britských kytarových kapel 90. let. Už jejich nástup na světovou scénu byl ohromující: první album Tindersticks z roku 1993 získalo od kritiků časopisu Melody Maker titul Album roku. Svým druhým, tentokrát bezejmenným albem, potvrdili svou pozici hýčkaných ostrovních hvězd, když se vešli do všech britských Top Ten žebříčků pro rok 1995. V následujícím období se kapela věnovala rozličným projektů. Vydali album se záznamem koncertu z Bloomstbury Theatre (1995) a spolupracovali na soudtracku k filmu Nénette et Boni (1996). V roce 1997 natočili řadové album Curtains a dva roky nato Simple Pleasure. V té době je kapela již proslulá v celé Evropě a po dvou koncertních návštěvách i u nás. Osud je v novém miléniu přivedl k labelu Beggars Records a zde vycházejí i jejich dvě další alba Can Our Love (2001) a Waiting for the Moon. Jak je již u kapely obvyklé, pracovala i na dalších projektech. Pro film Trouble Every Day vytvořila originální hudební doprovod, který také v roce 2001 vyšel jako stejnojmenný soundtrack. Jejich poslední koncertní návštěva se uskutečnila v listopadu 2003.

    Tindersticks si po celou dobu své existence zachovávají výjimečně vysokou a vyrovnanou kvalitu. Jejich temně romantická hudba a hluboce prožitý pěvecký výkon frontmana Stuarta A. Staplese dělají z jejich koncertů malý svátek. Tindersticks jsou z těch kapel, které by se daly označit s mírnou nadsázkou jako stylotvorné. Těžko si je s něčím spletete a když hledáte, k čemu byste je mohli přirovnat, musíte dodávat „ale hodně vzdáleně“. Při živých vystoupeních pódiu vždy dominuje Stuart A. Staples, jehož hlas je hodně osobitý, pro někoho erotický, každopádně mimořádně zajímavý a vůbec ne nudný. Cítíte v něm Cavea, Lanegana, Cohena, Waitse i Dylana. Když pátráte, v čem vlastně spočívá výjimečnost Tindersticks, pak Staplesův projev je určitě jedním z nejvýraznějších poznávacích znamení. Pohybuje se přesně na pomezí důvěryhodnosti a pozérství, které je v podobné hudbě vždy alespoň latentně přítomné. Zní sice naléhavě a procítěně, ale narozdíl od jiných máte pocit, že si nechává otevřená zadní vrátka ne snad pro sebeparodii, ale řekněme pro „zpochybnění“.

    Staples vždycky působí příjemně civilně. Stačí hudba a všichni si zřetelně uvědomují, že rozmáchlá gesta by pouze ubírala na působivosti jeho projevu. Tindersticks působí jako parta kámošů, kteří si prostě v pátek po práci přišli zahrát do místní hospody a to, co na jejich muzicírování řeknou ostatní, jim je srdečně fuk.

    Pražský koncert je součástí turné propagujícího sólovou desku „Leaving Songs“. Druhé sólové album tohoto zásadního muže z Tindersticks bylo vydáno na konci května tohoto roku. Stuart pár let sbíral nový repertoár, aby teď v nashvillském studiu Lucky Dog nazpíval deset písní se silou toho nejlepšího z domovské party – a také s něčím navíc. Ostatně poblíž byli i Dave Boulter, Terry Edwards nebo Gina Foster, tedy žádné totální pálení mostů se nekonalo. Přidáte-li hostující hvězdné vokalistky Mariu McKee a Lhasu de Sela, je nepochybné, že přátelé silných melodií a emocí se mohou opravdu těšit!

    Line-up:
    Stuart A. Staples
    Dave Boulter - piano
    Neil Fraser - guitar
    Thomas Belhom - drums
    Robert McKinna - bass
    Terry Edwards - trumpet

    Tindersticks nejsou kapela na jeden poslech. Jejich písně skýtají prostor pro vlastní interpretaci a takřka nekonečné pátrání po nových zvucích či melodiích skrytých pod obalem zdánlivě prostých a jednoduchých popěvků. Jak svou poslední deskou, tak i pražskými koncerty pouze potvrzují svou přináležitost k naprostým vrcholům (nejen) ostrovní scény.

    V posledních lednových dnech roku 2007 dostaneme opět příležitost odnést si s sebou kousek té nádherně křehké atmosféry, atmosféry jménem Tindersticks, zastoupené Stuartem A. Staplesem.


    Leaving Songs - released 29/5/06 CD/LP

    Tracklist:
    1. Goodbye to old friends
    2. There is a path
    3. Which way the wind
    4. This road is long (duet sung with Maria McKee
    5. One more time
    6. Dance with an old man
    7. That leaving feeling (duet sung with Lhasa de Sela)
    8. Already gone
    9. This old town
    10. Pulling in to the sea

    These are songs written on the verge of leaving the things I loved and stepping into a new unknown life, both musically and personally. I was always aware that these songs were the end of something, a kind of closing a circle of a way of writing that I started so long ago and I knew I had to move on from. Though in taking them to a conclusion they showed me glimpses of a future I wasn't expecting, a future I now feel greedy for.
    Late in 2004 I had many songs, simple songs driven by words, played on acoustic guitar, that I needed to record. These songs asked for a looseness in approach and I also felt that they needed to find themselves away from home and away from London.
    After working with Mark Nevers with the band in 2000, we had kept in touch and he often encouraged me to record with him in his studio in Nashville. This finally felt like the right time for us to make something together. In April 2005 I arranged to meet Neil Fraser (guitar), David Boulter (piano/organ), Thomas Belhom (drums) and Volker Zanda from Calexico (bass) in Nashville – we had two and a half weeks with Mark at the Beach House.
    The resulting recordings form this album, though at the time they confused the shit out of me. I had to drag them back to London, both physically and in their essence, to realise them.
    In doing this I enlisted the help of many friends, collaborating with Terry Edwards for the brass arrangements and Lucy Wilkins for the strings. Gina Foster, whose voice I heard when writing some of the songs, came „round and gave them more than I hoped“. Adrian sorted out some of the bass parts and Todd Thompson played some „off the cuff“ guitar. For the two duets Lhasa de Sela came to London and we sang „That leaving feeling“ together and Maria Mckee sang „This road is long“ long distance from L.A.
    Gradually over the rest of 2005 „Leaving Songs“ found its shape, ending with a four day mixing session in London in December.
    In starting this album, I thought it would be easy but it turned out to be the hardest, most testing record that I have made since „curtains“ with the band. Even now, I still have an uneasy relationship with it, though I hope that the struggle and the frustrations within the songs give in a little to the hope and the desire that brought them about.

  • STUART A. STAPLES / TINDERSTICKS - Klik pro originální velikost
    Recenze / článek k akci
    Stuart Staples: Tindersticks spí, já ne
    Tindersticks setrvávají v zimním spánku. Ale zpěvák a skladatel Stuart Staples, jehož uhrančivý hlas byl logem slavných melancholiků, koncertuje dál.


    Tentokrát jsou ty písně jen moje, říká Staples před nedělním koncertem v Akropoli. Jeho vystoupení je sice prezentováno pod jménem domovských Tindersticks, ale Staples v rozhovoru pro Aktuálně.cz prozradil, že se teprve musí poradit, co s kapelou dál. Ale i s jeho vystoupením můžou být příznivci melancholické romantiky spokojení. Už proto, že v Akropoli v jeho sólovém projektu uvidí alespoň polovinu původní notthinghamské šestice – a hlavně uslyší Staplesův nenapodobitelný hlas.

    Naživo i ve studiu ve vašem projektu účinkují další dva kmenoví členové Tindersticks: klávesista David Boulter a kytarista Neil Fraser. Koncert má podtitul Tindersticks hrají Staplese. Nakolik jsou tedy obě polohy rozdílné?
    Jasně, může se to zdát trochu schizofrenní, ale jen na první dojem. Jiný je hlavně způsob práce. Když v Tindersticks přinesete nápad, téma nebo dokonce hotovou melodii, pracuje na jejím dotvoření až pět dalších lidí. Jste sice původním autorem, ale velmi záhy ztrácíte svrchovanou kontrolu nad tím, kudy se věc bude ubírat, kam se vaše dítko rozběhne.

    A to vám vadilo?
    Vždycky mě bavilo tenhle proces podstupovat a čekat, co se nakonec stane. Nezřídka to je něco úžasného a pocit z výsledku nesdělitelný. Když jsme si ale s kapelou dali před časem pauzu, hned jsem chtěl vyzkoušet opačný přístup: Vypiplat tu píseň sám do posledního detailu aranže a nedat ji z ruky jen tak... Že jsou u toho kromě jiných Dave a Neil, znamená jen tolik, že na jejich party neznám vhodnější instrumentalisty.

    Získat věhlas jako lídr významného souboru a pustit se do sólového projektu – takové pokusy nedopadají šťastně. Vy jste navíc vydal dvě desky hodně brzy po sobě.
    Takhle jsem nepřemýšlel. Měl jsem několik melodií, které se v Tindersticks nezúročily, tak jsem se je prostě rozhodl poslat do světa sám za sebe. Tak jednoduše vznikla první kolekce. Mezitím jsem ale neuvěřitelně rychle vychrlil tucty dalších písní a potřeboval jsem s nimi okamžitě nějak naložit, nebo bych se zbláznil!
    Věděl jsem, že u nové desky chci jít ještě dál a jinam hlavně produkčně. Autorský rukopis nezměníte, ale tohle se dá dělat na tisíc způsobů!

    Proto jste ji nahrával v Nashvillu, Mekce country music?
    To ani ne... Spíš jsem chtěl, aby to bylo spontánní, prostě dílem okamžiku. Žádný zdlouhavý proces! A proč v Nashvillu? Dlouho jsem toužil znovu pracovat s Markem Neversem z Lambchop, který už v roce 2000 produkoval singl Tindersticks What Is A Man. Pořád jsme se domlouvali, že spolu určitě něco uděláme, ale až teď byla ta správná příležitost. Tak jsem jel k němu domu do studia v Nashvillu. Jinak je celkem paradoxní, že na albu mám samé evropské hráče. Dokonce i basista Volker Zanda z americké kapely Calexico je Němec...

    Druhá deska Leaving Songs skutečně zní poměrně jinak, než jsou vaši příznivci zvyklí od Tindersticks. Na co se mají připravit v koncertní podobě?
    No že je to jiné. Nejsou to Tindersticks!

    Když jsme u toho, co Tindersticks do budoucna? Poslední turné jste dokončili v listopadu 2004, poslední nahrávku vydali dokonce ještě o rok dřív...
    Dohodli jsme se, že se po delší době teď na jaře sejdeme a podebatujeme. Nebylo by dobré předbíhat událostem... Každý jsme nějak vytížený. Já s Davidem Boulterem jsme paralelně dokončovali k vydání dlouho připravovaný projekt Songs For The Young At Heart, takové naše hudebně literární pojetí vzpomínek na dětství. Vyjde v únoru...

    Prý jste se také přestěhoval za kanál La Manche...
    To je pravda. Žiju teď ve Francii a pomalu si zvykám. Byl to velmi zvláštní a hektický rok. A vůbec všechno je teď pro mě nové! Jiné!


    PROFIL: NA KŘIŽOVATCE PODIVÍNŮ
    Tindersticks na začátku 90. let zapůsobili na hudební scéně jako zjevení; svěží vánek v záplavě amerického grunge a brit-popu. Osobitost, nepřehlédnutelnost i mnohá ocenění jim vydobyla zvláštní melancholická instrumentace nikterak jednoduchých, přesto jakoby líných – a hlavně silných romantických melodií ala Lee Hazelwood. Stejně jako literárnost textů a především projev Stuarta Staplese. Zpěváka, jenž často bývá označován za strážce křižovatky, na které se střetávají tak rozdílní podivíni jako Leonard Cohen, Nick Cave, Mark Lanegan, Bob Dylan nebo Ian Curtis z Joy Division.
    Tindersticks mezi lety 1993 a 2003 vydali osm výtečných studiových alb a bezpočet singlů, několikrát úspěšně koncertovali i v Česku. Přestože se občas sejdou k jednorázovému raritnímu vystoupení, oficiálně mají od konce roku 2004 přestávku. Jejich frontman Staples vydal od té doby dvě sólové desky. Lucky Dog Recordings 03-04 (vyšla 2005) a loňskou Leaving Songs, kterou již nahrál v Nashvillu pod dohledem věhlasného producenta a člena bizarní americké country kapely Lambchop Marka Neverse. V neděli ji představí v pražské Akropoli. Důstojným předskokanem bude projekt Václava Havelky Selfbrush.

    autor: Ondřej Šturma, Aktuálně.cz
    Staples před koncertem s Tindersticks
    V pražském Paláci Akropolis vystoupí 28. ledna nottighamští Tindersticks s originálním projektem. Budou totiž hrát jen písně jejich člena zpěváka Stuarta Staplese.

    Pražský koncert je součástí turné propagujícího jeho druhou sólovou desku Leaving Songs, kterou za pomoci členů skupiny natočil v Nashvillu. Novinkám poskytl rozhovor.

    Proč jste se rozhodl točit sólové desky?
    Nebyl v tom žádný plán. Cokoli, co dělám, nepromýšlím dopředu, ale pokaždé se pokouším přistupovat k hudbě různými způsoby. Po posledním turné Tindersticks v roce 2003 jsem se soustředil na práci ve studiu, cítil jsem, že potřebuji experimentovat. Tak vzniklo mé první sólové album. Současně s ním jsem ale napsal hrst dalších písní, kde jsem používal více akustickou kytaru a které vyprávěly příběhy. U nich jsem cítil, že potřebují natočit prostě, tak vzniklo druhé album Leaving Songs . Často jsem začínal hrát písně sám a další lidi se přidávali a dělali to, co cítili. Naštěstí byl výsledkem zvukový tvar, který se mi líbí.

    Přiblížil jste se folku?
    Doufám, že ne. Je to sice něco, co bych mohl hrát, ale nemyslím si, že by mě to bavilo, i když jsem se před dvěma lety dostal do bodu, kdy jsem napsal několik písní pro akustickou kytaru, protože jsem vůbec poprvé pracoval sám. Není to však něco, v čem bych viděl budoucnost, nyní mám zájem o odlišné věci. Vzrušení z tvorby hudby má u mě hodně co do činění s tím, že spolupracuji s dalšími lidmi, že společně vytváříme tvar písní. Souvisí to s hledáním pocitu svobody, ve kterém je obsažen kus anarchie. To mě nejvíce baví na spolupráci s Tindersticks, na ně se těším, když zase hraji s kapelou.

    Jak vidíte svou budoucnost, jsou vaše sólové desky jen krátkodobým vybočením, nebo se vzdálíte ještě více od Tindersticks?
    Snažím se nedělat věci jen jedním způsobem, myslím si, že budoucnost tkví v diverzifikaci. Jestli se toho bude kapela účastnit, zůstává otevřené.

    S čím jste nespokojen v kapele? Trpíte ponorkovou nemocí?
    Když jsme začínali, byli jsme čerství a měli jsme hodně nápadů. Zrovna jsme se dali dohromady a všechno jako by přímo vybuchlo. Po dvanácti letech hraní na turné, natáčení desek a skládání jsme něco z toho ztratili a dostali jsem se do rohu. Proto vidím, že musí přijít nějaký zlom.

    autor: Alex Švamberk, Novinky.cz
    1015