1015
EN CZ
HISTORIE - akce dle roků - PODROBNÉ INFORMACE
vše  1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017
BOB DYLAN
web headlinera

  • Sazka Arena
  • 07. 11. 2005 - začátek 20:00

    Mediální partneři
  • Radio Beat 95,3 FM
  • Právo
  • Euro

    Vstupné: Vstupenky za 800 a 900 Kč na stání, za 350, 980, a 1400 Kč na sezení k dostani ve všech prodejních místech Sazka, telefonicky na callcentru 266 121 122 a online na

    Předprodej
  • Sazka Ticket

    Bob Dylan (vlastním jménem Robert Allen Zimmerman narozen 24. 5. 1941 v Duluth, Minnesota, USA ) je jedním za základních tvůrců popkultury druhé poloviny dvacátého století. Jeho písně známe všichni a není důležité zda je interpretuje sám autor či kdokoli z celé plejády umělců, kteří s oblibou a hojně sahají po jeho písních. Každá z nich nese punc geniality a značku té nejvyšší hudební kvality. A nejde jen o hudbu. Jde i o poselství, které je v jeho textech i v jeho životních postojích.

    Nakřáplý Dylanův hlas je stejně nezaměnitelný jako způsob, jakým zbořil do té doby zažité představy o zpěvákovi.

    Dylan je pro dějiny hudebního průmyslu nenahraditelný. Sám obohatil výrazový rejstřík a hudební formy o řadu nových stylů, které pak dál rozvíjeli jeho následovníci i další generace umělců.

    Bob Dylan je tajemná postava současného showbusinessu. V době kdy se všichni tlačí do médií, "protože to bez nich prostě nejde" , on neposkytl již více než dvacet let jediný rozhovor! O tom o čem dnes Dylan přemýšlí můžeme usuzovat jen z jeho písní. I v tom zůstává věrný ideálu, že umělec má hovořit prostřednictvím své tvorby.

    A tak se nezdržuje rozhovory a balast bulváru přenechává těm bezvýznamnějším. S železnou pravidelností vydává další skvělá alba a především je stále na nikdy nekončícím turné.

    Letošní již čtvrtá zastávka Boba Dylana v Praze bude pro některé první, pro jiné několikátou příležitostí být zase v moci tohoto legendárního a uhrančivého génia.

    Jeho přítomnost byla a je vždy velkou událostí. O jeho nevyčerpatelné energii se mohli přesvědčit všichni, kteří viděli jeho předchozí vystoupení.

    Každé končilo „standing ovation“ a všichni jsme byli odměněni. A 7. listopadu tohoto roku zase budeme.

  • BOB DYLAN - Klik pro originální velikost

    BOB DYLAN - Klik pro originální velikost
    Recenze / článek k akci
    Dylan se dotýkal prapodstaty populární hudby
    I přes aseptické prostředí Sazka Areny se zpěvák a hudebník Bob Dylan dokázal během svého pondělního koncertu dotýkat prapodstaty populární hudby. Během dvou hodin připomněl, na co se už málem zapomnělo: totiž že i zábavná hudba může být autentická a svob

    Spoře osvětlené pódium zabydlel semknutý band, všichni v šedém, čtyřiašedesátiletý nevysoký principál volil černou a klobouk stejné barvy. Pak už, krom hudby, bylo všecko jedno.
    Dylan zkraje posté a poprvé jako černý havran odkrákal od kláves Maggie’s Farm; čert ví, proč mu tahle rock’n’rollová odrhovačka tak učarovala, ale pořád funguje.
    Po každé písni se senzační kapela, kterou tvořili kytaristé Stu Kimball, Denny Freeman, instrumentalista Donny Herrone, baskytarista Tony Garnier a bubeník George Receli, shromáždila okolo Dylana jako hokejová pětka kolem brankáře před přesilovkou.
    Taktických rad bylo zřejmě třeba, podle playlistů z ostatních evropských zemí, ale i podle potichu nastupujících začátků by se dalo odhadovat, že Dylan sází na improvizaci i při výběru skladeb.
    A tak se třeba Lay Lady Lay stala pražskou specialitou, zatímco velmi zostra zahraná Highway 61 Revisited či zrockandrollovaná Summer Days patří ke standardní výbavě letošního (ale vlastně nikdy nekončícího) turné.
    Se svými písněmi si Dylan jako vždycky pohrává, jejich rytmus a frázování se odvíjejí na všecky způsoby, nejspíš od momentální nálady.
    Jako příklady lze uvést rozšafnou countryovou verzi Stuck Inside Of Mobil (With The Memphis Blues Again) se stylovou steel kytarou, k nepoznání vyfrázovanou Visions Of Johanna s téměř psychedelicky znějící mandolínou či Simple Twist Of Fate v rytmu šramlovitého valčíčku.
    Dylan proskřehotal sto dvacet minut hodně vykouřeným hlasem, jako kdyby byl s Tomem Waitsem na tahu, obracel přízvuky a ke konci každé fráze vyjekl o oktávu výš.
    Na tomto turné Dylan přidává jen dvě písně, tentokrát to bylo Don’t Think Twice, It’s All Right a All Along The Watchtower.
    "Nenásledujte vůdce," zpíval kdysi dávno Dylan, a přece se k němu ještě dnes upínají pohledy mnohých. Nejspíš proto, že pořád a jaksi navzdory době deklaruje svobodu.

    autor: Vojtěch Lindaur
    Dylan zůstává sám sebou
    Po dvou letech v Praze opět vystoupil Bob Dylan, který je takovou legendou, že si může dovolit ignorovat řadu zákonitostí showbusinessu. Na největší hity publikum v pondělí čekalo marně, i když zahájil písní Maggies Farm. Nezazněla ani Like A Rolling Ston

    Podobně jako před dvěma lety Dylan zůstal u kláves, občas zahrál na foukací harmoniku a kytaru za celý večer nevzal do ruky. A koncert nedoprovázela žádná vizuální podívaná, v první půlce kapela hrála před rudou oponou. Ta se v druhé části rozhrnula, ale jen párkrát byl za kapelu promítnut abstraktní černobílý obraz.

    Po celý večer Dylan nemluvil, až v závěru představil členy své kapely. A opět ukázal, že své písně rád předělává, balada Lay, Lady Lay měla hodně daleko k originální verzi. Svým vystupováním Dylan jasně dával najevo, že u koncertu jde u hudbu a nic od ní nemá odvádět pozornost, i kdyby to bylo na úkor komerčního úspěchu. Možná i to je důvod, proč Sazka arénu slušně zaplnil, ale nevyprodal.

    Po hudební stránce však nebylo Dylanovi a jeho skupině moc co vytknout. Zemitě znějící kapela nabízela široké spektrum výrazů, sahajících na hranice syrového country a folk rocku. Občas zdůraznil folkovou křehkost, jindy využil jazzového swingujícího shuffle, obrátil se k blues a v závěru první půle připomenul i divokost prvních elektrických koncertů z roku 1996, kdy kapela rozjela pěkný jam.

    Překvapením bylo, jak často dostávala prostor steel kytara, která dávala písním veselejší nádech. Po půldruhé hodině Dylan z pódia odešel, koncert uzavřeli Summer Days, ale ještě se vrátil na dva přídavky. Vybral pro ně Dont Think Twice, Its All Right a All Along The Watchtower. Lidé, kteří Dylana dobře neznají, možná kroutili hlavou, ale takový on už je.

    Spokojenost však těžko mohla panovat se zvukem v úvodu, kdy byl nakřáplý. Nemluvě o tom, že opět nestačila kapacita vchodů, takže se mnozí dostali do sálu až po začátku.

    autor: aš, 8.11.2005, www.novinky.cz
    Dylanova zábavná absolutní svoboda
    I přes aseptické prostředí Sazka Areny se zpěvák a hudebník Bob Dylan dokázal během svého pondělního koncertu dotýkat prapodstaty populární hudby. Během dvou hodin připomněl, na co se už málem zapomnělo: totiž že i zábavná hudba může být autentická a svob

    Spoře osvětlené pódium zabydlel semknutý band, všichni v šedém, čtyřiašedesátiletý nevysoký principál volil černou a klobouk stejné barvy. Pak už, krom hudby, bylo všecko jedno.
    Dylan zkraje posté a poprvé jako černý havran odkrákal od kláves Maggies Farm; čert ví, proč mu tahle rock&rollová odrhovačka tak učarovala, ale pořád funguje. Po každé písni se senzační kapela, kterou tvořili kytaristé Stu Kimball, Denny Freeman, instrumentalista Donny Herrone, baskytarista Tony Garnier a bubeník George Receli, shromáždila okolo Dylana jako hokejová pětka kolem brankáře před přesilovkou. Taktických rad bylo zřejmě třeba, podle playlistů z ostatních evropských zemí, ale i podle potichu nastupujících začátků by se dalo odhadovat, že Dylan sází na improvizaci i při výběru skladeb. A tak se třeba Lay Lady Lay stala pražskou specialitou, zatímco velmi zostra zahraná Highway 61 Revisited či zrockandrollovaná Summer Days patří ke standardní výbavě letošního (ale vlastně nikdy nekončícího) turné. Se svými písněmi si Dylan jako vždycky pohrává, jejich rytmus a frázování se odvíjejí na všecky způsoby, nejspíš od momentální nálady. Jako příklady lze uvést rozšafnou countryovou verzi Stuck Inside Of Mobil (With The Memphis Blues Again) se stylovou steel kytarou, k nepoznání vyfrázovanou Visions Of Johanna s téměř psychedelicky znějící mandolínou či Simple Twist Of Fate v rytmu šramlovitého valčíčku. Dylan proskřehotal sto dvacet minut hodně vykouřeným hlasem, jako kdyby byl s Tomem Waitsem na tahu, obracel přízvuky a ke konci každé fráze vyjekl o oktávu výš.
    Na tomto turné Dylan přidává jen dvě písně, tentokrát to bylo Dont Think Twice, Its All Right a All Along TheWatchtower.
    „Nenásledujte vůdce,“ zpíval kdysi dávno Dylan, a přece se k němu ještě dnes upínají pohledy mnohých. Nejspíš proto, že pořád a jaksi navzdory době deklaruje svobodu.

    autor: Vojtěch Lindaur, 9.11.2005. MF Dnes
    Za písničkáři se šlo do hal
    Praha zažila velké koncerty Boba Dylana a Daniela Landy.Dva velké, ale zcela odlišné koncerty zažilo včera hlavní město. Zatímco fandové Boba Dylana se vypravili do Sazka Areny, ctitelé Daniela Landy zaplnili T-Mobile Arenu na Výstavišti. Ta byla předem v

    Legendární zpěvák Bob Dylan s kapelou přišel na pódium krátce po osmé a písní Maggies Farm zahájil koncert před publikem, které zaplnilo halu asi ze dvou třetin. Mnozí se nedostali kvůli kontrolám u detektorů včas dovnitř. Stejně jako při předloňském pražském koncertu se Dylan postavil ke klávesám, obklopený kapelou se dvěma kytarami, hráčem na housle a klasickou rockovou rytmikou. V tmavém obleku a s černým kloboukem připomínal Dylan spíše pastora, soustředěně sledovaného muzikantskými ovečkami. A spokojené publikum hltalo každé gesto této charizmatické osobnosti.
    Vše bylo podřízeno hudbě, pódium s červenými závěsy osvětlovaly čtyři jednoduché reflektory na stojanech. Dylan, který si sólo zahrál i na foukací harmoniku, navodil velmi domáckou atmosféru přirozeného muzicírování. Kapela zněla místy velmi zemitě a například v klasické skladbě Highway 61 Revisited smažila dunivý rock. Došlo i na Dylanovo sólo na klávesy. Jindy byla znát Dylanova inspirace blues či americkou lidovkou, třeba v písni Stuck Inside Of Mobile With The Memphis Blues Again. Když ve tři čtvrtě na deset dohrál Dylan rockovou píseň Summer Days a rozloučil se, publikum ho nechtělo pustit. Jako přídavek zvolil legendární songy Dont Think Twice, Its All Right a All Along TheWatchtower.
    (......)

    autor: Vladimír Vlasák, 8.11.2005, MF Dnes
    Češi mají Boba Dylana jako na dlani

    I když legendární písničkář Bob Dylan za posledních dvacet let neposkytl jediný rozhovor a soukromí si pečlivě střeží, jeho životní názory, osudy i dílo mají nyní čeští čtenáři jako na dlani.
    A to díky dvěma vpravdě knižním počinům: právě vycházejí paměti a kompletní soubor textů songů legendárního muzikanta, který v pondělí 7. listopadu zahraje v pražské Sazka Areně.
    Tisícistránková publikace nakladatelství Kalich je prvním anglicko-českým vydáním všech Dylanových písňových textů. Titul nazvaný Lyrics/Texty 1962–2001, který překládali Gita Zbavitelová a Michal Bystrov, by se měl prodávat za 888 korun.
    "Námi předkládaná koncepce na zachování rytmičnosti a rýmů rezignuje a soustředí se téměř výhradně na dobývání co nejpřesnějších významů slov a frází, i s vědomím, že tato nadřazenost obsahu nad formou není ani Dylanově poezii adekvátní. Nechť si tedy čtenář pravidelně odskakuje na sudou, levou stranu a porozumění obsahu zaplétá do původního rytmu," píše editor Michal Plzák.
    Pozornost upoutají i Dylanovy Kroniky, jejichž úvodní díl v pondělí přináší nakladatelství Argo. Dylan zde líčí zejména počátky své kariéry, když v roce 1961 přišel do pulzujícího New Yorku, ale vrací se i ke svému dětství, nebo naopak skáče časem až do 70. a 80. let. Titul předchází nadšení kritiků, list The New York Times označil Kroniky za jednu z deseti nejlepších knih loňského roku.
    Vzpomínky překvapí vybroušenou literární formou, střídáním rovin, časů a dějů. To vše autor popisuje civilním, až lidovým jazykem, s citem pro atmosféru a pointu. Jak však poznamenává list Publishers Weekly, ten, kdo bude hledat detaily soukromých vztahů, bude zklamán.
    Stejně jako si Dylan šel svou cestou v hudbě, svérázně pokračuje i ve svých pamětech. Začíná okamžikem, kdy podepsal nahrávací smlouvu s Columbia Records a při následném sestavování svého životopisu si bezostyšně vymýšlel.
    "Billy se mě zeptal, kam bych se podle sebe zařadil na dnešní hudební scéně, a já mu řekl, že nikam. To byla pravda, skutečně jsem se nedokázal k někomu přirovnat. Zbytek ale byly jen obyčejný žvásty a nesmysly, který mě zrovna napadly. Na žádným dobytčáku jsem do New Yorku nepřijel," přiznává Dylan.

    autor: Alice Horáčková, MF Dnes
    1015