1015
EN CZ
HISTORIE - akce dle roků - PODROBNÉ INFORMACE
vše  1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017
R.E.M.
web headlinera

  • support band - Brainstorm
  • Sazka Arena
  • 23. 01. 2005 - začátek 20:00

    Mediální partneři
  • Právo
  • Radio Impuls
  • Outdoor Akzent

    Vstupné: Vstupenky za 1400,- 980,- 790,- na sezení a za 900,- na stání jsou k dostání ve všech prodejních místech Sazka, a.s. nebo on-line na

    Předprodej
  • Sazka Ticket

    Po dlouhých devíti letech přijedou do Čech

    Nejkrásnější rockové písničky jsou od R.E.M.
    O tom nás tato kapela , původem z Athens v Georgii, přesvědčuje již od roku 1980 kdy ji založili zpěvák Michael Stipe, kytarista Peter Buck, bubeník Bill Berry a baskytarista Mike Mills.
    O R.E.M. se také říká, že jsou největší alternativní kapela na světě. Je to asi tím, že přes své komerční úspěchy si R.E.M. po celou svou kariéru podrželi novátorský přístup k psaní a produkování písní a také díky originálnímu soundu kapely.
    R.E.M. se nikdy nebáli experimentovat. Již jejich první nahrávka z roku 1983 "Murmur" byla vyhlášena časopisem Rollig Stone za album roku a dokázala porazit i v té době aktuální alba Michaela Jacsona "Thriller" nebo "Synchronicity" od Police. První skutečně výrazný komerční úspěch však znamenalo až jejich páté album "Document", které se umístilo v americké Top 10. Největšího úspěchu dosáhla však kapela s albem "Out of Time" i následným osmým albem "Automatic for the people" s nimiž se jejich popularita stala celosvětovou.
    V době kdy kapela vydala album "Monster" vyrazila na turné, které se zapsalo do análů jako nešťastné a které později vyústilo i ve změny ve složení kapely. Stalo se , že R.E.M. museli zrušit celé své evropské turné plánované na zimu a jaro 1995, protože bubeník Bill Berry utrpěl mozkovou příhodu a byl na více jak dva měsíce hospitalizován.
    Když pak kapela vyrazila do Evropy v letních termínech, byla nucena turné přerušit pro náhlou a nezbytnou operaci Mika Millse. To vedlo k tomu, že pražský koncert byl dvakrát zrušen a uskutečnil se až na třetí pokus v srpnu 1995. Tehdy R.E.M. ve vyprodané Sportovní hale (dnes T- mobile Aréna) dokázali, že živé provedení jejich celosvětových hitů je zážitek z říše snů.
    Po těchto peripetiích se kapela na čas stáhla do ústraní. V té době se rozhodl Bill Berry z kapely odejít a věnovat se práci na své farmě. Kapela odmítla úvahy o novém hráči na bicí a dál pokračovala jen ve trojici. Od té doby vydali další tři alba na nichž dokázali, že talent psát velké hity, aniž by se jakkoli podbízeli, je jim vlastní.
    V lednu příštího roku přijedou představit poslední svou písňovou kolekci nazvanou "Around The Sun", která vychází právě v těchto dnech (Warner Music). Můžeme však očekávat, že kapela zahraje i nejlepší písně z alb , která známe jen ze svých playerů i největší hity z počátku let devadesátých. Na dokonale propracované show je budou doprovázet další tři muzikanti.
    R.E.M. jsou známí precizností s níž připravují veškerou svou tvorbu, produkci koncertních vystoupení nevyjímaje, a ve spojení se zvukovou dokonalostí Sazka Areny se můžeme těšit na nádherný a nezapomenutelný večer.

    Everybody Hurts
    When your day is long and the night,
    the night is yours alone,
    when you're sure you've had enough
    of this life, well hang on.
    Don't let yourself go,
    'cause everybody cries
    and everybody hurts
    sometimes.

    Sometimes everything is wrong.
    Now it's time to sing along--
    When your day is night alone, hold on
    if you feel like letting go,
    if you think you've had too much
    of this life, well hang on.

    ‘cause everybody hurts.
    Take comfort in your friends.
    Everybody hurts.

    Don't throw your hand. Oh, no.
    Don't throw your hand.
    If you feel like you're alone,
    no, no, no, you are not alone

    If you're on your own
    in this life,
    the days and nights are long,
    when you think you've had too much
    of this life to hang on.
    Well, everybody hurts--
    sometimes--
    everybody cries.
    everybody hurts, sometimes.
    everybody hurts, sometimes.
    So, hold on, hold on

    R.E.M. - biografie
    “What used to be important to me as a songwriter was to create something timeless. These days I’m more interested in expressing a feeling of what’s happening right now, to indicate and form a record of what we’re moving through in this present moment.”
    Michael Stipe’s stated intent is present and accounted for on the thirteen new tracks that comprise Around The Sun, the thirteenth career album from R.E.M. and the group’s first new studio offering since 2001’s Reveal. At a time of critical choices in all sorts of spheres, from political to personal and beyond, R.E.M. has opted on Around The Sun to chronicle the current climate in all its metaphoric implications. The result is music with an immediacy and intensity that stands with the band’s most solid and assured work.
    Commencing in Vancouver in 2002, work on Around The Sun was woven through a number of other high-profile R.E.M. enterprises, including preparations for an extensive tour and the release of In Time: The Best Of R.E.M. 1988 – 2003, a Greatest Hits album that included two tracks, “Bad Day” and “Animal,” recorded during the inaugural Canadian sessions.
    “We were really able to turn our attention to the new album after the tour,” explains Mike Mills, “when we spent three months writing and recording in the Bahamas. I think what seemed like the interruption of being on the road ultimately helped us in the studio. We had become very focused.”
    Peter Buck agrees. “We’ve never really had the luxury of working that long on a record before,” he says. “We had time to really develop the music, although if you’d asked me at the beginning, I’d have said we were going for a more immediate and spontaneous sound – something a little different from the polish of Reveal. As it turned out, we kind of split the difference.”
    “Our hope for what it might be was tempered by the direction the music took us,” adds Stipe. “You can’t anthropomorphize a collection of songs, but by the same token you have to leave room for the music to create it’s own meaning. The result literally speaks for itself.”
    Indeed it does. True to its title, Around The Sun creates a diffuse musical penumbra of moods and meanings that, whatever their original intent, exist very much in the heart and mind of the listener. “These songs are not autobiographical,” Stipe insists. “They are made-up narratives that, like all our best work, are spoken by an unconscious voice. At the same time there is an intensity based on the conviction that, if we feel this strongly about it, we’re probably not the only ones.”
    “We had a lot of sustained creative energy,” adds Mills. “There were upwards of forty songs in various stages of completion by the end of the process, and I think a lot of them will end up on future projects. But the essential approach remained the same: Peter and I would do demos that we would pass on to Michael for input and lyrics. It’s just that, this time around, we had an abundance of choices. What we’ve come to depend on over the years is a mutual influence.”
    “I think of a lot of what we’ve done over the years is reflected on this album,” explains Buck on the stylistic parameters of Around The Sun. “The acoustic stuff harkens back to Automatic For The People, while there are some electronic elements that suggest Up. In the end, it wasn’t so much the individual sound of each song, as how they fit together.”
    That fit, according to Stipe, intersects several key points with worlds both exterior and interior. “Songs like ‘Electron Blue’ and ‘High Speed Train’ come directly from the landscape of dreams,” says Stipe. “’I Wanted To Be Wrong’ is one of the strongest political statements we could make at a time when it seems you can’t breathe without it having some political significance. ‘Final Straw,’ in contrast, comes from a very deep, personal place.”
    Other standouts on an album articulated with equal effect both in its parts and as a whole, include “The Outsiders” with its trenchant rap from Q-Tip; the debut single and video “Leaving New York” and a title track that presents a challenge and a comfort. Longtime R.E.M. backing musicians Scott McCaughey and Ken Stringfellow along with relative newcomer Bill Rieflin (Rieflin performed with the band on tour in support of In Time) provide incisive instrumental support.
    “It’s been our intent all along to push the boundaries of what we can accomplish together,” concludes Stipe. “We’re not interested in perfecting formulas. Right now, it seems important to stay alert to what’s going on around us and speak truthfully about it.”



  • R.E.M. - Klik pro originální velikost

    R.E.M. - Klik pro originální velikost
    Recenze / článek k akci
    R.E.M. si podmanili Prahu

    R.E.M. si podmanili Prahu! Dlouho jsme čekali na okamžik, až na pódium Sazka Areny vystoupí Michael Stipe, Mike Mills a Peter Buck. Ten okamžik nastal 23. ledna 05 a stálo to opravdu za to!

    Tour backstage
    Od chvíle, kdy Mike Stipe a jeho parta, odehráli svůj první koncert, což bylo v roce 1980, uběhlo čtvrtstoletí. Start byl těžký, ale díky své vytrvalosti se z partičky nicneneříkajících hudebníků stali na přelomu 80. a 90. let hvězdy světového formátu. Album "Out Of Time" vydané v roce 1991 katapultovalo skupinu na vrcholy hitparád v USA, Británii a Austrálii, stejně tak, jako titulní singl "Loosing My Religion", který získal řadu významných ocenění.

    R.E.M. do Prahy přijeli po dlouhých devíti letech z maďarské Budapeště, kde koncertovali o den dříve, a to v rámci svého právě probíhajícího světového turné, pod jehož hlavičkou se zastaví ještě mimojiné v Rusku, ve Skandinávii, v západní Evropě, Jihoafrické republice či Austrálii.

    Na úvod Brainstorm...
    Je pět minut před začátkem koncertu. Záchranáři se prodírají davem a odvážejí prvního omlívšího fanouška do zákulisí. Tou dobou se pomalu zaplňují nejen tribuny, ale i velká, běžně ledová, plocha zcela vyprodané haly. Všichni netrpělivě čekají, čím americká skupina R.E.M. tentokrát překvapí.
    Úderem dvacáté hodiny přichází na pódium frontman R.E.M. Mike Stipe a s přáním dobrého večera vítá lotyšskou předkapulu Brainstorm. Přestože kapelu vloni postihla tragická událost, a to smrt baskytaristy Mumishe, dali do svého vystoupení maximum. Brainstorm zahráli celkem osm písní, jak z debutového alba "Online", tak i ze svých následujících desek "A Day Before Tomorrow" a "Veronika", přičemž největší aplaus sklidila, přirozeně, dvojice závěrečných, všem jistě dobře známých, písní "Maybe" a stejnojmenná titulní skladba z druhého alba "A Day Before Tomorrow".
    Sice se velice často stává, že předkapela je pouze jakousi "vycpávkou" času. V tomto případě se však na Brainstorm mnoho lidí těšilo a pánové byli důstojným supportem světoznámých hvězd.

    R.E.M. naživo!
    Ve čtvrt na deset se nedočkavci konečně dočkali. Zpěvák Mike Stipe, kytarista Peter Buck, baskytarista a klávesista Mike Mills i další doprovodní hudebníci vystoupili před jásající publikum a dvouhodinová show skupiny R.E.M. se pomalu začala rozjíždět.
    Mezinárodní směs fanoušků R.E.M., ať už z "domácí" České republiky nebo ze Slovenska, Německa, ale i z Velké Británie a dokonce ze Spojených států, dala koncertu nezapomenutelnou atmosféru, která na pražských koncertech doposud jakoby chyběla. Ve chvíli, kdy došlo na srdceryvnou baladu "Everybody Hurts", kterou si společně s Mikem zazpívali bezmála všichni přítomní, došlo v očích několika fanynek dokonce i na pláč a slzy. Roztleskaná arena nejinak reagovala i při písni "Leaving New York", která předcházela dvojicí písní "I Wanted To Be Wrong" a "The Final Straw", kterými kapela vyjádřila své americké vlastenectví i názory na americkou zahraniční politiku.
    Neopomenuta zůstala i titulní skladba "Imitation Of Life" z alba "Reveal", které v roce 2001 vrátilo R.E.M. mezi hudební elitu. "Je to první píseň od R.E.M., která se dostala na první místo japonské rádiové hitparády," prohlásil o ní Stipe.

    Vzápětí se rozezněl další z velkých hitů, zmiňovaný "Loosing My Religion". To už však byla tečka první části velkolepého koncertu. Po celkem osmnácti odehraných skladbách mízí kapela v zákulisí a publikum si dlouhým emotivním potleskem prosí o přídavek.
    Toho se za krátkou dobu dočká v podobě šestice písní, kterou odstartovala energická "What's The Frequency, Kenneth?". Představena zde byla i novinka "I'm Gonna DJ", jež má být pilotním hitem z připravovaného alba, jehož vydání je v plánu na rok 2006. Samotný závěr pak patřil hitovému singlu "Man On The Moon".

    R.E.M. zahráli všechny své velké hity a celému vystoupení snad není co vytknout. Pěvecký výkon Michaela Stipea byl jistý, což fanoušci sami poznali a ocenili. Celkový dojem z akce však kazí nepříliš dokanalé ozvučení Sazka Areny. Ani tento malý černý bod však nezkazí nezapomenutelné, a možná i neopakovatelné, zážitky a báječnou atmosféru pražského koncertu americké legendy.

    Tracklist:
    Finest Worksong
    Departure
    The Wake-up Bomb
    Animal
    Boy In The Well
    Electrolite
    High Speed Train
    Everybody Hurts
    Electron Blue
    Sever Chinese Brothers
    Leaving New York
    Orange Crash
    I Wanted To Be Wrong
    The Final Straw
    Imitation Of Life
    The One I Love
    Walk Unafraid
    Losing My Religion

    Whats The Frequency, Kenneth?
    Drive
    The Great Beyond
    Permanent Vacation
    I'm Gonna DJ
    Man On The Moon

    Hodnocení:
    živé vystoupení: 7/7
    zvuk: 6/7
    světla: 6/7
    support: 7/7

    autor: Ladislav Řehounek, Musicweb.cz
    Desetiletá otočka okolo slunce

    Z desky "Around The Sun" se chystá k vydání již třetí singl, kterým se stane vydařená písnička "Electron Blue". R.E.M. nelení a jsou na cestách, aby ukázali světu, že jejich aktuální studiový počin funguje i živě. Necelých deset let uplynulo od poslední návštěvy, tedy pokud nepočítám krátké vystoupení na Andělech - to se u nás zastavila tour k albu "Monster". Tenkrát R.E.M. dvakrát koncert přeložili kvůli zdravotním problémům a hráli ve Sportovní hale (dnes T-Mobile Aréna), dá se říci, že si dali docela na čas. Do posledního místa našlápnutá Sazka Aréna se stala dějištěm vydařeného koncertu. Začátek večera však patřil skupině Brainstorm, která má hudebně blízko k R.E.M. a Michael Stipe ji sám osobně představil publiku. Brainstorm ve svém zhruba třicet pět minut trvajícím bloku představili svižný průlet svou tvorbou. Zpěvák Reynard Cowper si pochvaloval, že onoho nedělního rána padaly v Praze obrovské sněhové vločky a následně zahráli skladbu "Love Song" z poslední desky "Veronika" (2004). Největší ovace si zasloužila výtečná "Maybe", to už ale klepal na dveře konec vystoupení Brainstorm, ti se rozloučili stylově nadupanou "A Day Before Tomorrow".
    Stejnou dobu trvalo chystání pódia pro R.E.M., pódiu dominovaly různobarevné světelné efekty v podobě rozličně dlouhých svítících trubic, které mi z počátku připadaly chaoticky zavěšené, ale během koncertu plnily svou úlohu na maximum. Nad konstrukcí tohoto pódia bylo umístěno velké plátno, na které se přenášel obraz přímo z show. Koncert byl zahájen příjemnou "Finest Worksong", při "The Wake-Up Bomb" si Michael Stipe lehce pozměnil text na "Wake Up Praha", asi chtěl naznačit, aby publikum bylo živější a probudilo se ze zimního spánku. První ochutnávkou z "Around The Sun" se stala "Boy In The Well". Tu vystřídala pohoda "Electrolite" z desky "New Adventures In Hi-Fi", té na nápaditosti dodalo klavírní sólo Mika Millse. Návrat k novince bylo uvedení "High Speed Train", před kterou se Michael rozpovídal o tom, že si všiml, že vedle haly je blízko tramvajová a vlaková zastávka. Prvním vrcholem večera byla nesmrtelná "Everybody Hurts" a hned po ní vydařená "Electron Blue".
    V setlistu nemohl chybět ani pilotní singl "Around The Sun" "Leaving New York", ten přišel po Praze věnované "7 Chinese Bros." a promítala se k němu i část videoklipu. Před dvojblokem "I Wanted To Be Worng" a "Final Straw" se Michael omluvil za to, co provádí USA ve spojitosti s válkou v Iráku - tedy, musel jsem zaštrachat ve starších rozhovorech, abych pochopil, co Stipe tím vším myslel. Závěr hlavní části koncertu byl ve velmi svižném tempu poskládán z "Imitation Of Life", "The One I Love", "Walk Unafraid" a konče nesmazatelným vstupem do celosvětového povědomí, tedy "Losing My Religion", při které to Michaelovi asi nejvíce hlasově ujíždělo, podobně vyznělo i "Everybody Hurts", ale myslím, že v tu dobu to nikomu rozhodně nevadilo.
    Strhující aplaus, podpořený vyjmenováváním jmen měst na velkém plátně, kde už v rámci této tour R.E.M. koncertovali, se právě zastavilo u Prahy a blikalo jako pověstná světelná tabule "Potlesk", když jste v nějakém studiu přítomni živému natáčení televizní show. Přídavků se sešlo hned několik. Našlápnutý rozjezd v podobě "What's The Frequency, Kenneth?" již jen žhavil pod kotlem ornou půdu pro vynikající "Drive" nebo úžasnou filmovou záležitost "The Great Beyond" z Formanova "Muže na Měsíci". Posléze Michael Stipe představil skupinu a uvedl poslední dva songy, nejprve to bylo sáhnutí do hluboké minulosti v podobě "Permanent Vacation", které vystřídala skoro novinka "I'm Gonna DJ". Publikum však čekalo víc a dočkalo se. Závěr koncertu patřil skvostné oslavě Andy Kaufmana, je jasné, že mluvím o "Man On The Moon". Peter Buck v úplném závěru z radosti udělal na pódiu kotrmelec a mohutné ovace patřily díkům za povedený koncert a R.E.M. si ve svém deníčku mohli odškrtnout další vynikající večer.
    Druhá pražská zastávka R.E.M. se povedla velmi dobře. Zvukově mi přijde Sazka Aréna mnohem lepší než dosluhující T-Mobil Aréna, na mém místě to znělo hodně dobře. Do posledního místa zaplněná hala nachystala pro R.E.M. skvělou atmosféru, před kterou je jedna velká radost hrát. Michael a jeho parta zahráli více jak dvouhodinový koncert, v kterém zazněly skladby napříč spektrem jejich rozsáhlé hudební dráhy. Deska "Around The Sun" živě funguje výtečně a přehršel našlápnutých momentů k dobru se rovná vydařené show. Nezbývá než jen dodat, že doufám, že na příští koncertní zastávku R.E.M. v Praze nebudeme čekat skoro dalších deset let.
    Setlist koncertu: Finest Worksong, Departure, The Wake-Up Bomb, Animal, Boy In The Well, Electrolite, High Speed Train, Everybody Hurts, Electron Blue, 7 Chinese Bros., Leaving New York, Orange Crash, I Wanted To Be Wrong, Final Straw, Imitation Of Life, Walk Unafraid, Losing My Religion; přídavky: What's The Frequency, Kenneth?, Drive, The Great Beyond, Permanent Vacation, I'm Gonna DJ, Man On The Moon
    R.E.M., Brainstorm, Sazka Aréna, Praha, 23.1.2005

    autor: Dan Hájek, Musicserver.cz
    R.E.M.: roztleskali vyprodanou arénu!

    Zimní sezonu velkých koncertů otevřela americká kapela R.E.M., kterou včera v Praze očekávala vyprodaná Sazka Arena. Byla to třetí návštěva zpěváka Michaela Stipea, kytaristy Petera Bucka a baskytaristy Mike Millse v Česku od roku 1995.

    Hala se ještě zaplňovala, když úderem osmé začala hrát lotyšská kapela Brainstorm. Její zemitý zvuk prostupovala zvláštní severská melancholie. Největší rockoví melancholici však měli teprve přijít.

    Jízda hned od začátku
    R.E.M. nastoupili ve 21.15 s písní FinestWorksong z roku 1987. Rocková skladba navodila okamžitě vstřícnou atmosféru, zvláště když kapela nasadila od počátku svižnější tempo.

    Pamětnická jízda pokračovala také písní The Wake-Up Bomb, ve které si Stipe upravil text na Wake-Up Praha. Teprve po úvodní sérii písní nechala kapela v hale rozsvítit, pokochala se plnou Sazka Arenou a Stipe pozdravil publikum. Sklidil ovace, po kterých se R.E.M. ponořili do pomalé písně Boy In The Well.

    Dokázali skvěle střídat nálady, podporováni dekorativními prvky pódia, které měnily barvu. Podobaly se zavěšeným svítícím tyčím. Pódium hrálo s R.E.M. jako barevná hudba, měnil se také styl písní: od countryových prvků k syrovějším chmurným tónům v písni High Speed Train.

    Čas na hity...
    A pak přišel první velký hit Everybody Hurts, který hala bouřlivě přivítala a dav pod pódiem si ho užil pomalým máváním dle tempa. V závěru písně tleskali všichni. Kapela se probírala novými písněmi z alba Around The Sun a podávala soustředěný výkon.

    V šestičlenné sestavě, ve které Stipe, Mike Mills a Peter Buck tvořili přední linii, hráli jako skvěle promazaný stroj. Pomalá píseň Leaving New York, čerstvý hit skupiny, byla ilustrována projekcí velkoměsta na úzkém obdélníkovém plátně nad pódiem. Stipe, s barevným šamanským líčením přes oči, dokázal elektrizovat dav několika gesty.

    Před písní Final Straw se omluvil za Ameriku a řekl, že většina Američanů nesouhlasí se svou současnou vládou. Od politiky se R.E.M. dostali k hitu Imitation Of Life, který hala protleskala a protančila. Koncert se dostal do hitového finále, které se nemohlo obejít bez největší pecky Losing My Religion, již provázelo takové radostné třeštění, až se chvěla celá Sazka Arena.

    ... i na přídavky
    Kapela se odebrala do zákulisí, odkud ji po chvíli přivolal ryk davu. Návrat na pódium připomínal triumf císařů v římském cirku. R.E.M. pokračovali zostra písní What's The Frequency Kenneth? a servírovali jeden přídavkový bonbonek za druhým včetně Drive.

    Stipe pak představil kapelu, připomněl předskokany Brainstorm. Na závěr si R.E.M. nechali nejstarší píseň Permanent Vacation, již hrají na tomto turné, a nejmladší skladbu I'm Gonna DJ. Lidé si pak s nimi zazpívali pomalou Man On The Moon. Skvělý koncert končil jako velká děkovačka R.E.M. Celá hala povstala a tleskala, bylo 23.20.

    Skupina R.E.M., která se dala dohromady v roce 1979, má speciální postavení. Nikdy nebyla přímočaře líbivá ani avantgardně komplikovaná, pohybovala se mezi oběma těmito póly. Uchovala si nezávislost klubových kapel a zároveň se jí podařilo atakovat komerční hitparády. Se členy skupiny nejsou spojené žádné skandály, nepronásledují je ani lovci senzačních snímků.

    Navíc Michael Stipe, který se rád pohybuje po ulicích světových velkoměst, bývá k nerozeznání od běžného turisty. Členové R.E.M. nepocházejí z New Yorku, Los Angeles či nějaké Mekky rocku, ale z padesátitisícového univerzitního města Athens v Georgii. Zde si ponechali hlavní základnu.

    Celosvětovou popularitu jim v roce 1991 zaručilo album Out Of Time, kterého se prodalo více než deset milionů kopií. Od té doby jsou R.E.M. kapelou, které naslouchá celý svět.

    autor: Vladimír Vlasák, MF Dnes
    Z pohledu fanoušků R.E.M. ...

    Všichni jsme čekali, že koncert R.E.M. v Praze bude skvělý, jedinečný a nezapomenutelný zážitek. A taky že jo!

    Fanoušci se před Sazka arénou začali scházet už v dopoledních hodinách a přibližně od tří hodin odpoledne se dav opravdu začal rozrůstat před očima. Otevření bran bylo plánováno na 18:00, nakonec bylo po mírném chaosu otevřeno asi ve čtvrt na sedm. Fotoaparáty a další technika se dovnitř propašovat dala, i když to oficiálně bylo zakázáno.
    V hale se pochopitelně nejdříve zaplnila plocha před pódiem, na kterou vpouštěli jen prvních 1800 lidí, kterým dali pro identifikaci na ruku modrý pásek. Postupně se zaplnila celá plocha, ale ochozy s místy na sezení byly snad ještě na začátku setu předkapely poloprázdné. Do začátku R.E.M. ale byla zaplněna celá aréna, vměstnalo se dovnitř úctyhodných 15 000 lidí!

    R.E.M. přišli na pódium chvíli po deváté hodině, přivítali jsme je nápisem "You are our Sun". Michael oblečen v purpurovém saku, které později svlékl a se Zoro make-upem a v čapce, kterou hned odhodil do publika, Peter v kožené bundě, Mike v tradiční plážové košili a ještě mě zaujala Scottova beranice, kterou musel koupit ten den dopoledne někde v Praze. Koncert začal proti komunistickou Finest Worksong, skvělý, trochu očekávaný začátek. Potom předvedli rockový nářez Departure, který přidali do setlistu až v evropské části turné. V refrénu další písničky Wake-up Bomb Michael jednou pozměnil text na "Wake-up Prague", v tu chvíli už ale nebyl v aréně nikdo, kdo by nebyl maximálně probuzen! Následovala Animal a poté Michael poprvé navázal kontakt s publikem otázkou "How are you?" a ohlas byl neskutečný! První pomalejší píseň Boy In The Well po rockovém začátku přišla vyloženě vhod. Při Electrolitu předvedl Michael zajímavý taneček při Peterovo sólu na banjo a Mike poprvé předal basu Kenovi a hrál na piáno. Pak se Michael rozpovídal při uvádění písničky High Speed Train, myslel, že přímo v Sazka aréně je stanice metra a po krátké diskusi s davem řekl: "This is the song from the future".
    Po ní přišla první velká hitovka Everybody Hurts. Cela hala sborově zpívala a zvednutými rukami pokyvovala do rytmu, bylo to fakt nádherné. Když dozněl nejméně minutový potlesk, začala Electron Blue, ke které asi nejvíce seděly světelné efekty na pódiu se samotnou písní. Měnící se barevné trubice a elektrizující modré desky v pozadí byly opravdu Electron Blue! Ale výzdoba pódia a práce s ni byla dokonala u všech písniček. Pro ty, kteří nestáli přímo u pódia, byly navíc promítány záběry členů kapely a různých grafik a textů na panoramatickou obrazovku nad pódiem. Pak jsme si vychutnali raritu 7 Chinese Brothers, která musela být pro většinu přítomných překvapením, hráli ji v Praze také teprve potřetí za posledních 17 let! Naopak následující Leaving New York byl podle ohlasu publika znám z nového alba Around The Sun, jakožto první singl, asi nejvíce. Potom si Michael vzal megafon a bylo jasné, že bude následovat buď Orange Crush nebo Turn You Inside-Out, první možnost byla správně.
    Před dalšími dvěma písněmi se Michael omluvil za politiku USA a my mu za to zatleskali. I Wanted To Be Wrong byla až dojemná a navíc při ní také kolem mě vynesli jednoho kluka, který omdlel. Byla to dost nepříjemná situace, které si všimli i Peter, Mike a Michael a samozřejmě je to podle výrazů ve tvářích také trochu rozhodilo. Michael později řekl něco jako "This is a great evening, but one accident happened...". Ve Final Straw jsme si sborově zazpívali mou oblíbenou pasáž "And love, love will be my strongest weapon. I do believe that I am not alone." Bylo to úžasné!
    Pak následovala píseň Imitation of Life, kterou Michael uvedl jako jejich první hitparádovou jedničku v Japonsku a The One I Love, při jejíž sborově zpívaném refrénu se otřásala celá aréna. Následoval "a capella" začátek a skvělá Walk Unafraid a pak už nesmrtelná hymna 90. let Losing My Religion, která roztančila a roztleskala všech 15 000 lidí v hale! Po Peterovo mandolínovém sólu na konci odběhli všichni do zákulisí nabrat nové síly na přídavek. Michael si převléknul propocenou košili za tmavé tričko a po nepřetržitém čtyřminutovém potlesku, pískání a skandování "R.E.M., R.E.M.!!" se vrátili znovu na pódium.
    What’s the Frequency, Kenneth? dostal halu ještě do většího varu. Následoval klidnější Drive, při němž všichni na popud Michaela už po několikáté kývali rukama do rytmu a při němž také Michaelovi přiletěla k nohám československá vlajka, kterou jsem před tím párkrát mával. Ten si ji potom po písničce odnesl dozadu na pódium a do mikrofonu za ni poděkoval.
    Pokračovali také trochu očekávanou písní The Great Beyond, protože byla napsána k filmu Man on the Moon českého režiséra Miloše Formana, ve které kontrastovaly pomalé sloky a rychlé, zpěvné refrény. Michael pak uvedl další dvě písně, Permanent Vacation jako nejstarší, co zahrají, a I'm Gonna DJ jako nejnovější s tím, že byla napsaná v době alba Around The Sun, ale že se na něj nedostala a že uslyšíme proč. Celá skupina byla už dost rozjetá, Michael si vyhrnul rukávy i nohavice a dokonce slezl dolů z pódia a natáhl se přes zátarasy na první řady a při tom dál zpíval do mikrofonu. Přiběhl také za Mikem a nechal ho jít doprostřed pódia vystřihnout si krátké basové sólo.
    Před poslední písničkou jsem zakřičel "Michael, introduce the band, please!" a on na to "Yeah, thank you." a představil postupně Kena, Scotta a Billa, kteří si potlesk s radostí vychutnali a pak jen klasicky dodal "This is Mike, this is Peter, I am Michael, we are R.E.M. and this is what we do!" Man On The Moon odzpívala celá hala a dokonce zvedla i sedící diváky - Yeah Yeah Yeah Yeah! Michael si to opravdu užíval a běhal po pódiu jako smyslů zbavený. Peter na konci udělal kotrmelec a pak vyskočil na stupínek k Billovi, natáhnul se pro další paličky a mlátil s nimi do bubnů. Poté už jen Michael poděkoval poněkolikáté "Thank YOU!" a celá kapela zmizela v zákulisí s velikánským, zaslouženým potleskem a myslim, ze byli šťastní jako všichni fanoušci, protože se vystoupení mimořádně povedlo.
    Klobouk dolů, R.E.M. jsou prostě nejlepší skupina na světě!

    autor: www.rem.sk
    Rockoví R.E.M. nadchli Prahu
    Zcela vyprodanou pražskou Sazka Arenu v neděli nadchnul koncert americké skupiny R.E.M. Do Prahy se vrátila po devíti letech ve skvělé formě a v repertoáru střídala hity se skladbami z loňského alba Around The Sun.

    Už úvod koncertu jasně ukázal, že R.E.M. se obracejí ke kořenům. Zahájili ve svižném tempu a dali přednost říznějším skladbám. Jejich vystoupení se hodně neslo v duchu koncertů k deset let starému albu Monster. R.E.M. se vrátili k tradicím rockového písničkářství, okořeněného trochou folku a country, jaké spolu s dalšími představiteli tzv. paisley undergroundu nabízeli od počátku osmdesátých let.
    Od předchozího pražského koncertu přitom R.E.M. prodělali dlouhý vývoj. Po odchodu bubeníka Billa Berryho, který rezignoval na další hudební kariéru, zbylé trio začalo využívat elektroniku a na albu Up se přiblížilo mainstreamu. Návrat k původnímu pojetí však předznamenala už loňská deska Around The Sun a koncert ji jen potvrdil. R.E.M. sice využili i elektroniky, která hrála velkou roli v písni Electron Blue, ale stejně tak uplatnili v písních nástroje jako piano, banjo a mandolínu, které zdůraznily countryové vlivy. Bubeník Bill Rieflin známý z industriálně metalových Ministry pak dal skladbám patřičný říz. V úplném závěru pak R.E.M. dokonce rozhoukali kytary ve zpětné vazbě a vytvořili hlukovou stěnu.
    Omluva za politiku USA
    V Sazka Areně R.E.M. potvrdili svou pověst angažované kapely. Už v osmdesátých letech se nejen hodně věnovali ekologickým tématům, ale kritizovali i Reaganovu politiku. Frontman skupiny Michael Stipe také poprvé přijel do Československa v roce 1990 jako host na turné britského levicového písničkáře Billyho Bragga.
    Loni na podzim podporovali R.E.M. na koncertech Vote For Change neúspěšného demokratického kandidáta na amerického prezidenta Johna Kerryho. Před tím, než zahráli klíčové písně z posledního alba I Wanted To Be Wrong a přearanžované Final Straw, se Michael Stipe českému publiku omluvil za to, že je Američan. Uvedl přitom, že většina obyvatel jeho země nepodporuje kroky americké vlády.
    Stipe však během koncertu vyjádřil také naději, že tentokrát vše proběhne bez problémů. Narážel tak na nešťastné okolnosti vystoupení z před devíti lety, které nejprve muselo být zrušeno protože bubeník Bill Berry byl hospitalizován s aneurismem. Po vystoupení v náhradní termínu zase skončil v nemocnici Michale Stipe.
    Světla umocnila dojem
    Přestože hudba hrála klíčovou roli, R.E.M. ji nezapomněli vizuálně umocnit. Jak už je jejich zvykem, udělali to velmi citlivě. Nepřišli s pompézní show plnou blikajících světel či množstvím projekcí, i když nad pódiem bylo promítací plátno. Scénu vtipně vytvářelo velké množství světelných trubic, z nichž část jich vysela vertikálně a část horizontálně, takže mohly vytvářet i síť, evokovaly třeba dojem prosklené kancelářské budovy, často však svítily pouze některé z nich, třeba jen ty svislé, a to pokaždé v jiné barvě.
    Nadšeně přijatý hit Loosing My Religion, který skupina zahrála po půldruhé hodině, však neznamenal definitivní konec. R.E.M. se vrátili a nabídli nadšenému publiku dvacetiminutový přídavek, kdy se na řadu dostala 25 let stará píseň Permanent Vacation nebo důrazná novinka I´m Gonna DJ At The End Of The World.
    Před R.E.M. vystoupila lotyšská skupina Brainstorm, která se ve stejné roli představila už před Rolling Stones. Tentokrát její písničkový rock lépe souzněl s tvorbou hlavní hvězdy večera, ovšem její hloubky v žádném případě nedosahoval.

    autor: Alex Švamberk, Novinky
    Odříkaného chleba největší kus - Americké trio R.E.M. vystoupí v neděli 23. ledna v Sazka Areně v Praze

    Nedělní vystoupení skupiny R.E.M. v pražských Vysočanech je jejím druhým regulérním vystoupením v Čechách. Za tímto suchým konstatováním se skrývá příběh o trnité cestě jedné z nejvýznamnějších rockových sestav posledních dvaceti let na česká pódia, hodný zařazení do zdejší popmuzikální mytologie.

    Málokdo se s Českou republikou míjel tak důsledně, jako kvartet z georgijských Athens. Pikantní je, že předák týmu Michael Stipe byl jedním z prvních zahraničních hudebníků, kteří k nám po Listopadu 1989 zavítali. V červnu 1990 zde spolu se zpěvačkou skupiny 10 000 Maniacs Natalií Merchant doprovázel Billyho Bragga.

    Slovenská etiketa na obálce alba R.E.M.
    O turné kompanie kolem vyhlášeného levičáka ve dnech prvních svobodných voleb po čtyřiačtyřiceti letech se vypráví roztomilé historky: jako ta o utrpení vegetariána Michaela Stipea v pražských restauracích, které toho času věru nebyly na strávníky jeho typu zařízené, a o jeho fascinaci etiketou džusu z produkce Stredoslovenských konzervární a liehovarní, jíž na místě vyhlásil za vážného kandidáta na obálku nového alba R.E.M.
    Jednalo se o kapelní opus magnum Out Of Time. (Stipe tehdejší zážitky zužitkoval až o deset let později na albu Reveal. Najdeme na něm skladbu Disappear - a v ní zmínku o Olomouci.)

    Třikrát a dost
    O dva roky později později se málem podívali do Československa kompletní R.E.M. Díky kontaktům navázaným v červnu 1990 byla skupina v hledáčku organizátorů festivalu Rock For Life v jámě mosteckého dolu Ležáky. Kvůli úmrtí v rodině Stipeových se však účasti na akci, která pak skončila finanční katastrofou, vzdala.

    Opravný pokus byl stanoven na jaro 1995, v rámci turné k albu Monster. Jako kdyby si však Praha a R.E.M. nebyli souzeni: březnový koncert v Pražské sportovní hale s předskokankou PJ Harvey zhatila náhlá mozková příhoda tehdejšího bubeníka Billa Berryho, k níž došlo 1. března v Lausanne. V náhradním termínu (11. července) měli R.E.M. přibýt na stadion fotbalové Slávie v Edenu. Až v kritický den odpoledne se novináři, soustředění na rozhovory s předkapelami Levellers a Belly v Kongresovém centru, dozvěděli, že koncert odpadá kvůli onemocnění baskytaristy Mikea Millse. Autor těchto řádků si dodnes pamatuje, jak jej před branami Edenu měli za šprýmaře, když dvě hodiny před začátkem koncertu rozmlouval některým příchozím koupi lístku.

    Vyšlo to až napotřetí a budiž řečeno, že díky podezření na zánět slepého střeva u Michaela Stipea visel osud koncertu dlouho na vážkách. Finis coronat opus: R.E.M. 12. srpna v horkem omdlévající Sportovní hale zahráli a jejich vystoupení patřilo i ve skvělými koncerty mimořádně nabitém létě toho roku k nejlepším.

    Andělská mezihra
    Následujících devět let se R.E.M. s Českou republikou na svých zřídkavých turné důsledně míjeli. Udělali jen jednu výjimku, když v březnu 1999 vystoupili jako hlavní hvězdy večera při vyhlašování Cen APH v jejich zlaté horáčkovské éře. Tři písničky z tehdy aktuálního alba Up patří k nejsvětlejším momentům historie předávání cen (což pravda není nic složitého). Pět let poté se R.E.M. do Prahy vrátí. Pokud budou v takové formě jako při svém loňském vystoupení na festivalu v Glastonbury, budou je další zahraniční skupiny ve zbytku roku jen těžko přebíjet.

    autor: Radek Diestler, lidovky.cz
    R.E.M. drží pohromadě přátelství - rozhovor s baskytaristou Mikem Millsem

    "Čekejte v Praze až pětadvacet písní," říká Mike Mills, baskytarista americké skupiny R.E.M., která se do Česka vrátí 23. ledna koncertem v Sazka Areně,. "To minulé vystoupení v roce 1995 bylo nejlepší z tehdejší koncertní série. Škoda, že se v Praze nenatáčelo."

    Praha je pro Millse, zpěváka Michaela Stipea a kytaristu Petera Bucka spojena s Milošem Formanem, jenž patří mezi nejdůležitější osobnosti, které trojici ovlivnily.

    Takže nás čeká odlišný koncert než v jiných městech?
    Snažíme se, aby žádné vystoupení nebylo stejné, protože jen tak se dá celosvětové turné vydržet. Asi tak šest skladeb bude z nové desky Around The Sun a zbytek doplníme těsně před koncertem podle nálady. Nazkoušeli jsme přes 70 písní. Na některé se možná ani během turné nedostane. Letos bude asi jedna výjimka. S velkou pravděpodobností budeme hrát jen původní skladby. Já sám mám rád, když slyším na koncertě, jak kapela dělá po svém skladbu někoho jiného, ale když my už máme tolik vlastních písní!

    V Praze jste vystupovali jen jednou, ale zato se dvěma odklady. Poprvé to bylo kvůli vážnému onemocnění bubeníka Billa Berryhoma, který s vámi dokonce přestal vystupovat. Jak se mu vede?
    Je v pořádku, ale už nemá sílu zvládat kolotoč, ve kterém jedeme. Ale Bill je pořád jedním z mých nejlepších přátel. Pokud jsem doma, občas spolu trávíme sobotní večery.

    Máte stálého bubeníka?
    Máme najatého, ale dnes už skoro stálého bubeníka Billa Rieflina, který hrával s Ministry. Obvykle s námi vystupuje i několik dalších muzikantů, protože tři lidé nedokážou vytvořit tak úplný zvuk, který by se aspoň blížil tomu, co všichni znají z desek. Ale členy R.E.M. jsme jen my tři: Buck, Stipe a já.

    Peter Buck jednou řekl, že vás drží pohromadě především radost z komponování. Je to pravda?
    To musel být v nějaké špatné náladě! Ne že by nás komponování nebavilo, naopak je to to nejzajímavější na naší práci. Ale myslím, že nás drží pohromadě především ten typ přátelství, který začne někdy v pubertě a zůstane na celý život.

    Letos oslavíte 25 let existence. Spousta kapel končí po třetí desce, vy stále ještě udáváte směr světové rockové hudbě. Jak je to možné?
    Asi tak, jak to bylo třeba i u Beatles. Sešli se lidé, kteří mezi sebou vytvořili nějakou fungující chemii. A pak je tu další důležitá věc. Kapela je vždy na prvním místě. Spousta muzikantů se poté, co dosáhne úspěchu, přestane soustřeďovat na svou práci. Zabývají se obchodem, politikou, pitím, pletou se do stavby svého domu. A to je začátek konce.

    Každá vaše deska bývá jiná než ty předchozí. Jak byste popsal nové album?
    Řekl bych, že odráží naše nálady v době jejího vzniku. Je trochu staromódní, ale melodické. Někteří lidé mi říkají, že je smutné, ale já je tak nevnímám. Hudba možná, ale v textech je hodně naděje.

    Když jdete nahrávat, víte přesně, jak bude deska vypadat?
    Vůbec ne. Třeba v případě Around The Sun jsme měli připraveno několik rychlých písní, dokonce jsme je natočili, ale na desku se nedostaly. Při práci ve studiu nás totiž obvykle napadají další skladby, jež často intuitivně víc zapadají do celku, který chceme mít. Hodně písní nám zůstává. Občas je třeba mít po ruce novou píseň. Do kompilace, na dobročinnou desku nebo do filmu.

    Dělali jste ještě někdy kompletní filmovou hudbu jako k Muži na Měsíci od Miloše Formana?
    Jen k nějakým krátkým filmům. Nebo jsme pro film dodali ústřední melodii. Já nevím, jestli bychom do toho ještě jednou šli. Byl to zajímavý tvůrčí proces, ale hlavně kvůli Milošovi. Jinak nás Hollywood moc nebere.

    Patříte k velmi bohatým umělcům. Řeknete, co s penězi děláte?
    Zajímají nás místní věci, místní politika. Už před lety jsme se dohodli, že většinu peněz investujeme do různých podnikatelských aktivit v našem městě Athens v Georgii. Máme je rádi a chceme mu co nejvíc pomoci.

    autor: Josef Vlček, MF Dnes
    Michael Stipe o nedělním koncertu R.E.M.

    Americká skupina R.E.M. vystoupí 23. ledna ve vyprodané pražské Sazka Areně, v rámci turné k loňskému albu Around The Sun, které začalo 11. ledna v Marseille. Koncert zahájí lotyšská skupina Brainstorm, která se ve stejné roli představila už před Rolling Stones. O koncertu jsme mluvili se zpěvákem R.E.M. Michaelem Stipem.

    Co bude hrát, převážně nové písně?

    Repertoár přinese průřez celou naší kariérou od první desky až do současnosti. Písně z nového alba budou početněji zastoupené, protože je nás hodně baví hrát. Vyznívají velmi dobře, což ukázaly už koncerty na podporu Kerryho Vote For Change. Lidé na ně živě reagovali. Ale vedle nich zahrajeme i sedm osm skladeb, které vznikly ve stejné době, kdy jsme psali album, ale nedostaly se na něj.

    Liší se nějak koncertní podoba písní od studiové, třeba tím, že by se v nich objevil prostor pro improvizaci?

    Písně jsou hodně zafixované, i když v detailech se mohou večer od večera lišit. Improvizaci spíše uplatňujeme, když na nich pracujeme. Některé písně ovšem hrajeme v odlišné podobě, než v jaké jsou na desce. To platí zejména o skladbách z alba Up, kde bylo hodně elektroniky. Když se připravujeme na turné, hledáme optimální podobu písní.

    Doplníte písně nějakou show?

    Je to nedílná součást koncertu, kterou neopomíjíme.

    Myslíte si, že je nové písně se silnými texty potřebují? Podle mne by klidně mohly být hrané jen na akustické kytary, aniž by jim to ubralo na působivosti.

    S tím souhlasím, ovšem velké rockové koncerty mají své zákonitosti, není to vystoupení v klubu. Lidé na nich hledají více než samotnou hudbu, je potřeba je oslovit všemi způsoby, které spolu souzní. Proto mám rád, když koncerty vycházejí na DVD. Baví mě však pracovat i na videoklipech, protože mohou podtrhnout ideu a náladu písní.

    K rockovým písní patří, že nesou poselství. Myslíte si, že je lidé od populární hudby ještě očekávají?

    I když pro mladé posluchače představuje hudba především zábavu, mám zkušenosti, že pro ně většinou znamená více. Zajímají je texty a to, co v nich říkáme. Dokáží poselství v písních najít, i když na koncerty nepřicházejí kvůli němu.

    Zmiňoval jste koncerty na podporu demokratického kandidáta na amerického prezidenta Johna Kerryho v rámci iniciativy Vote For Change. Na nich jste vystupovali s Bruce Springsteenem. Jaké to bylo?

    Skvělé. Je fascinující sledovat, jak písně hraje, jak je umí podat. Springsteen je skutečná osobnost, jedna z nejvýraznějších, jakou znám. Bylo to jako se pohybovat okolo ohniska.

    Myslíte, že jste se od něj něco naučili?

    Jistě. On je velmi dobrý a od takovýchto lidí se vždy můžete něco naučit.

    Podporovali jste Kerryho. Jak vám bylo, když vyhrál Bush a došlo vám, že vše zůstane při starém?

    V první chvíli samozřejmě přišlo zklamáni, všichni jsme doufali, že Bush podruhé nevyhraje, přáli jsme si to, ale co můžeme dělat. Osobně z výsledků voleb nemám dobrý pocit, protože se domnívám, že Amerika skutečně potřebovala změnu v čele. Ale nemyslím si, že situace je stále stejná - už proto, že volby zaktivizovaly lidi. Sami jsme viděli, že změnu chtějí a jsou pro ni ochotní něco udělat, takže to rozhodně nebudou čtyři stejné roky.

    Ovlivní tyto hořké pocity vaše nové písně?

    O tom nemám zatím představu.

    autor: Alex Švamberk, Novinky.cz
    1015