1015
EN CZ
HISTORIE - akce dle roků - PODROBNÉ INFORMACE
vše  1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017
FATBOY SLIM
web headlinera

  • support band - Dj Richard Scanty,Ohm Square, Tata Bojs, Colorfactory, Southpaw, Lazy Jimmy, Dj Bidlo, Dj Tráva
  • Průmyslový palác, Výstaviště
  • 08. 06. 2001 - začátek 23:00

    Vstupné: 440,-Kč
  • FATBOY SLIM - Klik pro originální velikost
    Recenze / článek k akci
    Fatboy Slim na Výstavišti roztančil i ticho
    Pražské Radio 1 oslavilo desáté narozeny nejlepším způsobem, jaký si lze představit: hudbou. Páteční večer, či spíše noc korunovalo diskžokejské umění Fatboy Slima.

    Několik tisíc posluchačů zamířilo do obou křídel Průmyslového paláce, z nichž levé bylo až do půlnoci vyměřeno pro koncertní produkce a v pravém křídle probíhala permanentní taneční party.
    %%Návštěvník se mohl volně pohybovat mezi oběma scénami a konzumovat rozličné nápoje včetně předražených koktejlů. Z nabídky domácích projektů vyšli nejlépe Tata Bojs. Chytlavá kompoziční inteligence, živá rytmika spřažená se zvuky hudebních robotů – to vše vytvářelo futuristické spojení, excelující ve skladbách Jednotka času, Toreadorská otázka či Prométheus. Navíc baskytarista Mardoša neodolatelně skákal své neckářovské roznožky a hity Maličká a Ramínka si s Tata Bojs zazpívala Klára Nemravová. Jan P. Muchow a jeho přátelé přišli s projektem Lazy Jimmy. Byl to elektronicky zdrsnělý a zároveň abstraktní proud muziky, jehož výraz poněkud otupovala nevyrovnaná akustika klenuté haly.
    %%Legendární Ohm Square pak pouštěli do lidí salvy řízených pulsujících zvuků, tu metalicky ostřejších, jindy jemnějších, osvěžovaných živou kytarou a zpěvačkou Charlottou.
    %%Hlavní atrakce oslav, Angličan Norman Cook neboli Fatboy Slim, si s sebou přivezl kolegu Richarda Scantyho, který sehrál roli jakéhosi předjezdce. Scanty byl diskžokej slimovské školy. Pomocí dvou gramofonů a mixážního pultu rozvíjel nekonečné linie tepajících či chrlených rytmů, ze kterých postupně budoval taneční kompozice. Jeho akci umocňovaly projekce pohyblivých obrazců nebo paprskové světelné efekty.
    %%A Fatboy Slim, který od něho převzal diskžokejská sluchátka asi ve čtvrt na dvě, tento styl výtečně završil. Pokaždé rozhýbal lidi hypnotickým pulsem, do něhož vložil útržek cizího melodického nápěvu, který následně rouboval na zavedený rytmus a dál s ním pracoval. Často také měnil intenzitu hudby, třeba když šustivý tep stále zesiloval a doplňoval dalšími zvuky. Výsledkem byl jakýsi masivní elektronický marš.
    %%Lidé byli tak nabití energií, že jim stačilo jen rytmické mávání z pódia, aby se za naprostého ticha dali sami do pohybu. Fatboy Slim v sobě nezapřel bývalého muzikanta Normana Cooka – a to bylo na jeho vystoupení nejinspirativnější. Jeho efektní diskžokejská práce dosáhla až na pomezí hudební tvorby.
    %%S Fatboy Slimem však oslavy nekončily. Do sobotního tanečního rána je dotáhli domácí diskžokejové.


    autor: Vladimír Vlasák, MF Dnes 11. června 2001
    Report z oslav 10. narozenin Rádia 1
    Nejdříve se nám podařilo sehnat vstup pro jednoho, pak pro druhého z nás a nakonec se nám podařilo dostat dovnitř i foťák. Takže jak to uvnitř vypadalo?

    Vlastně ani nevím, jak popsat večírek někoho druhého, večírek, u kterého se nemůžete zbavit pocitu, že na něj nejste zvaní. Popis nekonečného jednání s majitelem 10:15tky panem Stankem, po kterém jsme chtěli akreditace, by vydalo (a zasloužilo) na samostatný článek. Vše vyvrcholilo u vstupu, kdy nám nepoučená, byť slušně se chovající ochranka bránila vstupu s foťákem, ač jsme měli fotopas. Za této situace se člověk opravdu těžko zbavuje nezaujatého pohledu.
    %%Podobně jako LPC, byla i oslava narozenin R1 umístěna do Průmyslového paláce, dokonce bylo zachováno rozložení obou scén (hlavní ale tentokrát byla podél delší stěny sálu).
    %%Agentura 10:15 má zatím zkušenosti spíše s pořádání rockových koncertů, taneční hudby se zatím spíše několikrát dotkla: samostatný stan na ET Jam a třeba i Metalheadz v rámci koncertu Björk. Není divu, že prostory připomínaly spíše rockové ležení, což u noci, kde vystupovaly převážně umělci z taneční scény, bylo s podivem, ale nikoli na škodu.
    %%K dispozici tak byly nejenom početné bary, ale i čajovna s kobercem, vodními dýmkami a různými vůněmi. Na tak velkou akci bylo prostředí neobyčejně čisté a pohostinné, proto se mnozí z návštěvníků nerozpakovali ulehnout přímo na zem (zejména u vedlejšího pódia).
    Světla průměrná, či spíše obyčejná, zato překvapily lasery překvapivých barev (červená a akvamarínová).
    %%Hudební produkce byla podle očekávání hodně pestrá, při příchodu nás přivítaly davy valící se z právě skončeného koncertu Tata boys (prý výborného), následovali tradičně špatně nazvučení Ohm Square. Z chuchvalců zvuku se jen letmo dalo poznat, že v uchopení svých (často letitých) hitů postoupili zase o kus dál a že Charlie je opět nespokojena s odposlechy.
    %%Hlavní hvězda Fatboy Slim předvedl, že dokáže opravdu lidi bavit. Ukazuje se, že úloha hvězd jeho typu je někde jinde, než v nějaké úchvatné hudební produkci. Jeho úkolem je dát lidem pocit, že si za své peníze opravdu užili a to Cook dokázal. Pochopitelně přehrál své hity, kterými dokázal pobavit i sebe a nebo je dobrý herec (byli jste na Coxovi?).
    %%Nevzpomenout nemůžu ani na hlouček jeho fanynek, které se předváděly takovým způsobem, že člověk znovu zapochyboval, jestli opravdu není spíše na rockovém koncertě. Některá zákoutí dívčích duší jsou pro mě stále nepochopitelná.
    %%A to by mohlo být vše, opravdu nevím, co psát o něčí oslavě, protože kde bych příště skončil, u popisování Ladidiny svatby?


    autor: Ian, Rave.cz
    Fatboy Slim was fucking in Prague

    Keby mala Bratislava milión obyvateľov, tiež by vedela uživiť jedno dobré alternatívne rádio, presne také, aké tu šesť rokov existovalo v podobe Ragtime. Ale keďže nemá a počet fanúšikov dobrej hudby tu je nižší ako isté minimálne množstvo zaujímavé pre klientov zadávajúcich reklamu, tak nemáme ani alternatívne rádio.
    %%Majú ho však v Prahe pod názvom Rádio 1. Pre nás je tento fakt o to bolestivejší, že v porovnaní s Ragtime znie Rádio 1, akoby v ňom pracovala banda amatérov neschopných vytvoriť vysielanie dobré aj po technickej stránke. Ak ste jedničku niekedy počúvali, dáte mi za pravdu, že technickú a moderátorskú kvalitu ich vysielania u nás prekračujú aj študentské internátne rozhlasové štúdiá. V tomto prípade však málokomu ide o formu, pretože prvoradý je obsah. A ten Rádio 1 ponúka už presne 10 rokov, čo bol v piatok dôvod na poriadnu oslavu. A keďže na čele zástupu gratulantov stál Norman Cook alias Fatboy Slim (aj keď úplne nezištne asi neprišiel), oplatilo sa prísť do historického Priemyslového paláca pražského výstaviska aj tým, ktorí o oslávencovi doteraz nemali ani potuchy a žijú mimo jeho dosahu.
    %%Asi tak dve tisíc návštevníkov si vychutnávalo dostatok priestoru v obrovskej secesnej budove obsahujúcej hlavné pódium s dvoma veľkoplošnými obrazovkami a k nemu ešte jeden ďalší tanečný parket tiež s mixovanou videoprojekciou. Podľa lístkov začala celá akcia už o 19:00, čo však nemôžem potvrdiť, pretože na miesto sme dorazili až krátko pred deviatou, aby sme stihli posledných 5 sekúnd vystúpenia Color Factory. Ich komorný koncert sa vraj k tanečnému zvyšku príliš nehodil, ale odozvu našiel, pretože Color Factory, rovnako ako všetci ostatní domáci účinkujúci, patria k miláčikom poslucháčov Rádia 1.
    Po nich prišiel už pomaly zbožštený Jan P. Muchow so svojím novým projektom Lazy Jimmy a veruže nijako neoslnil, ba skôr naopak. Spolu s ďalšími troma kolegami obsluhujúcimi mašinky a jeden analógový syntezátor si akosi pri tvorbe komplikovaných rytmických štruktúr nerozumeli, takže sa to ťažko počúvalo a ešte horšie na to tancovalo. Motív piesne Popcorn, u nás známej ako melódia sprevádzajúca kultový stavbársky diel seriálu No počkaj, zajac! (réžia Kotenočkin, animácia Rusakov) a zvláštna coververzia Blue Monday od New Order však spôsobili, že sa ich polhodinka dala bez väčšej nudy prečkať.
    %%Po ďalšej prestávke, ktorá bola skvele vyplnená projekciami videoklipov súvisiacich s vysielaním R1, prišli Tata Bojs.
    Ľudia ich prijali s fanatickým revom a ten neustal počas celého ich vystúpenia zloženého výhradne z tanečných skladieb (Toreadorská otázka, Geometrická, Oba dva…). Nespomínam si, že by som niekedy zažil, aby ľudia tak nadšene reagovali na domácu kapelu, ktorá navyše hráva v Prahe pomerne často. Mardoša s basgitarou skákal ešte zúrivejšie ako obvykle a z hosťujúcej speváčky Kláry Nemravovej sa na moje prekvapenie vykľula moderátorka osláveneckého rádia.
    %%Škoda, že dokopy hrali tiež iba slabých 40 minút a potom už uvoľnili priestor kapele Ohm Square – podľa poslucháčov R1 vyhodnotenej ako najlepšia česká kapela desaťročia. Asi pred dvoma rokmi som ich videl na hlavnou pódiu budapeštianskeho Szigetu a ak sa mi vtedy až tak veľmi nepáčili, teraz si to u mňa celkom napravili. Na Tata Bojs síce nemali, ale pri ich pesničkách s dominujúcim ženským vokálom sa oddychovalo veľmi príjemne.
    Ešte skôr, ako na visutom móle nainštalovali potrebnú dídžejskú aparatúru, ukázala sa najväčšia slabina celej akcie. Organizátori sa neobťažovali s návratkami a jednoducho sa nedalo odísť von na vzduch, pokiaľ sa človek chcel ešte vrátiť naspäť. Také niečo naozaj zamrzí, aj napriek tomu, že nápojov, jedla a dýchateľnej atmosféry bolo vo vnútri dostatok. Smútili sme len dovtedy, kým sme vo vnútri nestretli obrovskú slovenskú hudobnú hviezdu, áno, uhádli ste to, samotného MC Erika odfarbeného na blond, s neodmysliteľnou fešáckou briadkou a entuziasticky sa olizujúceho s nejakou slečnou. Toľko bulvárna vložka, teraz naspäť k hudbe.
    %%Ako prvý si gramofóny odskúšal DJ Richard Scanty v úlohe Fatboyovho supportu, pričom, ako sa ukázalo, podporoval ho nielen rozohrievaním publika, ale neskôr aj podávaním platní a vysvetľovaním niektorých funkcií mixpultu. Scanty hral presne to, s čím mal v mojich predstavách prísť až Fatboy Slim. Bol pestrý a zábavný, často siahal k melodickým veciam a popri prevládajúcom houseovom rytme sa občas uchýlil aj k big beatu, kvôli ktorému sa nechalo nalákať mnoho takých, čo na tanečné akcie normálne nechodia. Scantyho produkcia sa veľmi dobre počúvala a ešte sa človek mohol aj usmievať na rozpakoch afektovaných blbečkov v obtiahnutých tričkách so svietiacimi trubicami v rukách, kŕčovito sa snažiacich predvádzať spontánne uvoľnenie, tak ako sú bežne zvyknutí na módnych parties, kde to bez piluliek skrátka nejde. Scanty ich svojou hravosťou vyvádzal z miery a to mi išlo k duhu.
    %%Keď sa mu okolo jednej hodiny rannej zjavil za chrbtom Norman oblečený v silne nepadnúcej polorozopnutej modrej košeli, dobrá nálada práve kulminovala. Hneď bolo jasné, že mnoho ľudí prišlo v prvom rade kvôli tomu, aby ho videlo a očakávalo, že im ponúkne niečo podobné, ako svojho času zaznamenal na živom albume On The Floor At The Boutique. Priznám sa, patril som k nim a nedočkal som sa. Fatboy Slim z prvých dvoch albumov nezahral nič, až na Love Island a párkrát vtipne použitý sampel "fucking in heaven". Z toho najnovšieho vytiahol do popredia najmä singlovku Star 69 vo viacerých verziách, a tak sa spojenie "What the fuck?" stalo heslom celého jeho dvojhodinového setu. Začal ho motívom z filmu Psycho a okrem neho bolo počuť aj väčšie či menšie kúsky od Underworld (Born Slippy išla takmer celá v pôvodnej verzii), Outkast (vlastný remix singla So Fresh, So Clean), či dokonca CC Peniston. Odkazov bolo, pochopiteľne, oveľa viac, ale nezapisoval som si. Aj keď sám umelec sa po celý čas kráľovsky bavil a radoval ako malé dieťa, ľudia neveľmi pozitívne reagovali na časté a dlhé pauzy, takže sa pískalo nielen od radosti, keď to všetko pekne gradovalo, ale aj na znak rozhodného nesúhlasu. K tomu treba prirátať aj to, že priestor pod pódiom zhustený Scantym bol po polhodinke zaplnený oveľa redšie ako na začiatku. Ja osobne, i keď realita bola úplne iná ako očakávania, som sklamaný nebol. Hoci ku koncu už len unavene sediac a pozorne počúvajúc, vychutnával som si nadhľad a vtip, s akým Fatboy Slim v reálnom čase obohacoval jednotlivé tracky a ako si za pultom robil presne to, na čo mal práve chuť, aj keď to občas viedlo k rozhorčeniu tancujúceho davu. Skrátka hviezda, ktorá vie, že si môže dovoliť veľa, náležite to využíva a ešte aj presne vie, kedy prestať, aby toho všetkého bolo akurát s mierou. Skončil krátko po tretej hodine a okamžite po ňom išiel, mne absolútne ukradnutý, DJ Tráva, a tak som sa mohol s rovnako spokojnými priateľmi odobrať do auta.
    Aj keď nám ho na druhý deň v centre mesta vykradli, stálo to za to!


    autor: Rado Ondřejíček, inZine
    1015